Článek
Po trenéru Jarošíkovi na jaře převzal jeden z nejhůře bránících týmů ligy trenér Zdenko Frťala. Ten ihned začal pracovat na zlepšení defenzívy Teplic. Výsledkem byla záchrana v lize, vyhnutí se baráži a na podzim čtvrté místo v počtu nejméně obdržených branek. Jak už to tak v tom českém rybníčku bývá, nepotřebujete dlouhodobě podávat kvalitní výkony, aby kolem vás začal kroužit pražská „S“, a tak se už během povedeného podzimu začala o Chaloupka zajímat Slavie.
Chaloupkův ostrý start v dospělém fotbale
Jiřího Jarošíka zmiňuji záměrně. Byl to totiž právě on, pod kým začal Chaloupek sbírat první ligové minuty a nebyly to minuty ledajaké. Ten ho v 18 letech postavil rovnou do základní sestavy v zápase na Spartě, následně ho doma proti Pardubicím nechal pouze na lavičce, aby ho znovu vrátil do základní sestavy v zápase na Slavii. Pak Chaloupek z A týmu opět zmizel a v sestavě se znovu objevil skoro za půl roku.
Když si projdete zhruba prvních 15 ligových zápasů, do kterých Chaloupek nastoupil, zjistíte, že naprostou většinu z nich prohrál. Jarošík měl v Teplicích jistý zvyk, že v určitých momentech v zápasech s výrazně silnějšími soupeři některé hráče šetřil a do boje vysílal hráče z lavičky či B mužstva. Takový start by leckteré 18leté dorostence mohl položit, nalomit sebevědomí, ale u Chaloupka byl vidět velmi rychlý progres. Jeho sebevědomí na hřišti s každým (byť prohraným) zápasem naopak rostlo.
Po příchodu Frťaly na pozici hlavního trenéra začala obrana Teplic fungovat úplně jinak. Hráči si rychle zažily principy bránění, které vychází ze zodpovědnosti, plnění své role na hřišti. Také ze stylu hry, která nevytváří mnoho prostoru pro individuální chyby, které by byly v zápasech fatální.
Ukázalo se, že to je přesně styl, který nejen Chaloupkovi vyhovuje. Výkonnostně šel nahoru i jeho o dva roky starší kolega Knapík, kterého jsme mohli ještě nedávno vídat i v reprezentaci U21. Jaký herní styl je tedy pro Chaloupka typický?
Chaloupek hraje skoro jako robot
První charakteristikou je 100% koncentrace a obětavost pro tým. Sám Chaloupek v rozhovoru na podzim říkal, že když je na hřišti, soustředí se pouze na hru a na míč. Není to hráč, který by se dohadoval s rozhodčím, protihráči, s fanoušky soupeře. Není to typ hráče, který by po faulu na něj udělal pět kotrmelců, ani Ladislav Krajčí ml., kterého buď milujete, nebo nesnášíte. Chaloupek mi přijde skoro jako robot. Nic ho nerozhází a stále se soustředí na svoji roli v daném zápase. Při hře na tři stopery původně naskakoval zprava, na podzim už ale pravidelně hraje uprostřed, kde na svůj věk obdivuhodně dobře diriguje celou obranu.
Také čte velmi dobře hru. Při bránění se pohybuje ve správných prostorech. Já bych osobně ještě vyzdvihl jeho schopnost rychle vystartovat proti krátké přihrávce směřující do nohy nebo na prsa útočníka stojícího zády k bráně. Chaloupek často v takových případech nestojí pouze pasivně za útočníkem. Nečeká, až si přebere míč, ale soupeře dokáže předskočit a získat míč pro sebe.
Vzhledem ke 188 centimetrům výšky je samozřejmě silný i v hlavičkových soubojích, ale v některých soubojích mám pocit, že mu ještě chybí nějaké to kilo svalové hmoty.
Charakter fotbalového profesionála
Řada fanoušků jistě pamatuje na skvělé působení Michala Ševčíka v Brně. Už v té době se však nesly zprávy, že je s ním někdy vzhledem k jeho povaze těžké vyjít. Nedávno začaly prosakovat zprávy o negativním přístupu k pardubickým spoluhráčům ze strany Kryštofa Daňka, dost toho bylo napsáno o přístupu Adama Karabce.
Mám naprosto nulovou obavu z toho, že bychom se něčeho podobného dočkali v podání Štěpána Chaloupka. Dle mého soudu má naprosto správně nastavenou hlavu na to, aby se stal profesionálním fotbalistou hrajícím ve velkém klubu. Pokud mu vydrží zdraví, jsem přesvědčený, že jeho kariéra může stoupat strmě vzhůru. Zároveň však stále nevíme, kde přesně leží jeho limity a jak moc tyto limity dokáže odbourat nebo posunout.
Bude skutečně problémem slabší rozehrávka?
Občas se například skloňuje jeho slabá rozehrávka. Je však nutné si uvědomit, že krátká konstruktivní rozehrávka je něco, co Teplice ve svém repertoáru zbraní ani neevidují, natož aby ji používaly. Nelze proto očekávat, že Chaloupek bude nadprůměrné schopný zrovna v činnosti, kterou v zápasech praktikovat nemusí. Pak je právě otázkou, jak by tuto činnost dokázal ve Slavii rozvíjet. Vzhledem k jeho nízkému věku bych to neviděl jako nepřekonatelný problém.
S ohledem na herní atributy, a především charakterovým vlastnostem se domnívám, že by Chaloupek nemusel být pro Slavii pouze vhodným hráčem na doplnění kádru. Mohl by se reálně stát zajímavým vývozním artiklem, jak už jsme to v minulosti viděli na ose Teplice – Slavia – zahraničí v případě Alexe Krále. Pokud si však pro Chaloupka malujeme zářnou budoucnost, jedna věc je naprosto klíčová. Musí hrát! A právě v tom vidím největší kámen úrazu jeho případného přestupu do Slavie.
Chaloupek pro současný kádr Slavie nedává smysl
Chaloupek je mladý a perspektivní pravonohý stoper. Totéž však můžeme říct i Tomáši Vlčkovi. Středu obrany kraluje Igoh Ogbu. Dalším pravákem do party je reprezentant Tomáš Holeš. Nezapomínejme na stopera Sheriffa Sinyana, o kterého Slavia dlouho usilovala. Ten po zranění začíná sbírat první minutky. Na stoperu nastupoval už i Masopust.
Jsem jednoznačně přesvědčený, že pokud by měl Chaloupek naskakovat pouze sporadicky a občas odehrát zápas za B tým, nebude to ani pro Slavii, ani pro Chaloupka správná cesta. Nezapomínejme, že v 18 letech začínal zápasy právě proti Slavii a Spartě, takže tohle by byla pouze cesta zpět.
Jako nejrozumnější varianta se mi zdá nenechat Chaloupka v Teplicích pouze do konce sezony, ale tak dlouho, dokud se pro něho v kádru Slavie reálně neuvolní místo díky přestupu jiného hráče ven ze Slavie.
