Článek
Z nepostradatelného se stal bezvýznamný náhradník
Včerejší domácí zápas pro Chorého začal v 67. minutě, kdy byl poslán na hřiště. Nepropadl, ale ani ničím nezaujal. Jednou vyslal slabou střelu doprostřed brány, se kterou českobudějovický gólman neměl sebemenší potíže. Vstupoval do zápasu za rozhodnutého stavu 3:0. Nebyl tak svázaný tím, že musí. Měl příležitost hrát uvolněně a ukázat svoji hru i největší přednosti. Nic z toho se však nestalo.
Slávističtí fans se s Chorasem neskamarádili
Mnohem více si fanoušci i diváci u televizních obrazovek všímali negativních reakcí skalních fanoušků vůči jeho osobě a bývalému klubu, odkud přišel. Padají výmluvy, že se proti Chorému vymezila pouze část tribuny Sever. Nešlo však o hysterické výlevy několika jedinců, které by upadly v zapomnění v kontrastu s fanděním celé tribuny. Jednalo se o speakerem organizované pokřiky. Vypadá to tak, že Chorý prozatím úspěšně kráčí po stejné cestě jako Michael Krmenčík.
Trpišovský Chorého nepodržel
Nepomohl mu ani Jindřich Trpišovský svým pozápasovým vyjádřením. Místo toho, aby se svého svěřence zastal, pronesl do médií následující: „Tomáš musí přesvědčit výkony a góly. Věděli jsme, že to nebude jednoduché. Není ještě kondičně připravený, aby mohl hrát 90 minut, navíc si stále zvyká na náš styl.“ Z tohoto tvrzení vyplývá, že se Trpišovský snaží Chorého předělat k obrazu svému. Chce snad ze zabijáka ve vápně a soubojového hráče, který sklepává vysoké míče svým spoluhráčům, udělat atleta a běžce? S ohledem na Trpišovského trenérské zkušenosti se zdá absurdní, že by skutečně chtěl učit dvoumetrového kolohnáta rychle běhat po celých 90 minut. Choras viditelně prožívá krušné časy jak mezi fanoušky, tak uvnitř týmu.
Slávu, uznání a výsostné postavení vyměnil za ponížení. Pro peníze?
Tomáš Chorý přestoupil do Slavie především z důvodu, že dostal více než dvojnásobný plat oproti Plzni. Obětoval pro něj pevnou pozici v základní sestavě. Ztratil fanoušky, kteří jej měli upřímně rádi a musí strpět nadávky od těch, kteří ho doposud nepřijali za svého. Největší potupou pro něj jistě bude pozápasové klečení před těmito lidmi, které slávisté absolvují po každém zápase. Jediné pozitivum, které lze prozatím pro Chorého nalézt je s nadsázkou fakt, že za mnohem více peněz stráví na hřišti daleko méně času. Lze tedy očekávat, že Tomáš chce být plnohodnotným a platným členem týmu, nikoliv jako náhrada za unavené hráče, kteří jsou momentálně v hierarchii před ním. Nyní má k dosažení tohoto cíle na míle daleko a všichni jsme zvědaví, zda se situace otočí v jeho prospěch, anebo jestli napodobí Krmenčíka.
Co je přednější? Být šťastný a spokojený s menšími penězi, nebo za pohádkový příjem zakoušet muka a ponížení. Nejvíce mě zajímá, co se odehrává v jeho mysli. Jestli svého rozhodnutí o změně působiště lituje, nebo zda jsou mu včerejší události naprosto „šumafuk“ a jeho současná pozice v týmu mu nevadí.
