Článek
Narážím na větu z tiskové konference trenéra pana Santiho Denii, která rezonuje snad nejvíc ze všech. „Je velkou osobností, ale i my takové máme. Oni mají Modriče, my máme Vladimíra Coufala. Je to také skvělý, odhodlaný hráč velmi platný pro tým.“
Ikona celé hry
Já se nechci obránce Hoffenheimu nijak dotknout. Když hrál za Slavii nebo West Ham, málokdo měl takový fyzický fond jako rodák z Ostravy. Ale srovnávat ho s naprostou ikonou fotbalu. S hráčem, který vyhrál jen namátkou šestkrát Ligu mistrů a čtyřikrát se stal mistrem Španělska… no, byl bych tu dlouho. Řeknu jen, že je to počtem trofejí nejúspěšnější hráč v historii Realu Madrid. To už je na mě přece jen příliš. Je to asi jako kdybychom řekli: Chorvati mají Kristijana Jakiće z PAOKu Soluň, ale my máme Josefa Bicana.
Našemu novému trenérovi velmi fandím. Vstoupil do prostředí, které potřebuje hlavně morální vzpruhu. Musel řešit nespočet omluvenek, ale tohle bylo „trošku“ moc. Modrič je v dnešním fotbale, řekl bych, jedním z mála hráčů svého druhu a zaslouží si větší respekt než srovnání s naším obráncem. V době, kdy všichni umí všechno, se tak trochu vytrácí kreativita a individualita a on je v tomhle směru poslední z posledních. Kdo se motá kolem fotbalu, jistě se mnou bude souhlasit. Pan Denia mluvil jistě s lehkou nadsázkou, tohle se, ale za mě nepovedlo. Někdo, kdo přerušil nadvládu Messiho a Ronalda v jejich nejlepších letech v souboji o Zlatý míč… ale už bych se jen opakoval. Luka, je jedním slovem ikona.
Favorit z Balkánu
Balkánská země je velký favorit. Třinácté místo v žebříčku FIFA je flek, na který koukáme z velké dálky, ze skoro padesátého místa. Od padesátky nás dělí už jen dvě příčky. Jak by řekl klasik je to kulatý. Budu na novinářské tribuně nepokrytě fandit našim, i remíza by však byla za mě úspěch. Je to smutné, jenže na slabšího soupeře v tabulce už nenarazíme. Španělsko a Anglie budou dost možná ještě o jeden „level“ jinde než tým kolem Luky Modriče. Možná nejlepšího záložníka našich časů.
Autor: Radek Ondrák
Zdroj: TK
