Čtyři červené karty, tři dodatečné tresty? Dávají smysl, a který z týmů to v praxi nejvíc odnese?

A začneme hned u sparťanského obránce Martina Vitíka. V pražském derby se Slavií viděl rozhodčí Szikszay jeho „faul“ a po druhé žluté ho vyloučil. Údajně na pokyn asistenta. Žlutou kartu neřeší ani VAR, takže Vitík prostě musel odejít ze hřiště. Jak už většina fotbalových fanoušků asi tušila, o nepovolený zákrok se nejednalo, což potvrdila i komise rozhodčích.

Díky vznesení protestu Sparty a právě potvrzení KR, že se o faul nejednalo, s ním Disciplinární komise zastavila řízení. Do dalšího ligového zápasu tak může nastoupit. A je to dobře. Nejen z pohledu Sparty, ale i ligového fotbalu jako takového. Dozvěděli jsme se, že disciplinárka se alespoň někdy nebojí zabývat specifickým případem a při případném nespravedlivém trestu hráče omilostnit.

Podstatně hůře je na tom Slavia. Ve stejném zápase se totiž nechal vyprovokovat jeden z jejích zásadních hráčů Oscar Dorley a zasadil svému protihráči úder hlavou do těla. Po právu byl za něj vyloučen, i když se musím zastavit ještě u jedné věci. Neměly by být za provokace a vlastně začátek celého konfliktu vyloučení i fotbalisté druhé strany?

Viděli jsme to jak v případě Oscara, tak Jana Klimenta. Oscar si zřejmě musel vyslechnout nějaká nepěkná slova, navíc do něj protihráč strčil. Olomoucký útočník byl zcela mimo hru několikrát provokován doteky soupeře. Nebýt jejich konání nic by se nestalo. A vlastně si říkám, za případnou žlutou kartu jim podobné provokace stojí ne? Nezneužívají toho úmyslně hráči, když vědí, že jim nehrozí o moc větší potrestání? Vyloučení soupeře může být velkou výhodou, což se ukázalo právě v zápase Olomouce s Bohemians. Chceme fotbal s takto úmyslnými provokacemi? I když je to samozřejmě i chyba jedinců, co se nechají vyprovokovat.

Ale zpět ke slávistickému špílmachrovi. Ten dostal od Disciplinární komise trest na tři zápasy. Dva si odbude v poměrně „snadnějších“ utkáních v MOL Cupu proti Benátkám a doma proti Dukle Praha. Oba zápasy by jeho tým měl jednoznačně zvládnout. Nejtěžší to ovšem bude mít Slavia proti Jablonci, který je momentálně ve velké formě. Ostatně stačí se podívat na jeho debakl Liberce. V něm by rozhodně mohl Oscar chybět. Trest je ovšem ještě poměrně mírný. Slávistický fotbalista klidně mohl dostat i třeba osm zápasů. To už by se sešívaným kousalo daleko hůře.

I olomoucký Jan Kliment nebude moci nastoupit ve třech zápasech. Prozatím stále nejlepší střelec Chance Ligy tak může přijít o trůn, ale hlavně uškodit svou neúčastí svému celku. Na hřišti byl přitom devět minut od konce svého posledního karetního trestu. Bohužel se nechal hráčem Bohemky vyprovokovat a rovněž ho mimo hru udeřil. Oprávněná červená karta. Jak už jsem se ovšem zmínil, vadí mi hodně i ta provokace soupeře.

I Jan Kliment si jeden z trestných zápasů odkroutí v MOL Cupu, když nenastoupí proti Viktorce Žižkov. Vedle toho ovšem nebude moc hrát ani v Hradci Králové a doma s Jabloncem. Oba zápasy by vzhledem k sestavám soupeřů či formě Jablonce mohly být pro Sigmu poměrně těžké. Klidně v nich může ztratit nějaké body. Uvidíme, jestli Klimenta opět dokáže skvěle zastoupit Muritala.

A nakonec tu máme Christiana Frýdka, syna slavného fotbalisty Martina Frýdka. Můžeme se bavit o jeho důležitosti pro Liberec. Letos sice nastoupil do devíti zápasů, vstřelil v nich ovšem jedinou branku. Často navíc střídal. Rozhodně to není pro Slovan nějaký veledůležitý hráč.

Uvádím ho zde ve společnosti podstatně prestižnějších fotbalistů zejména kvůli trestu. Za svůj surový faul na Jakuba Martince dostal stopku na pět utkání, což není zrovna málo. Ale není se čemu divit. Při debaklu Liberce byla vidět na jeho konání frustrace a jasný úmysl surově faulovat. Prostě mu ujely nervy. Jasně stane se, ale musí za to holt nést následky. A ve fotbale tohle vidět prostě nechceme.

Frýdek byl vnímán jako poměrně talentovaný hráč. Vyrostl v akademii Sparty, v níž se ovšem nedokázal posléze prosadit. Po druholigovém angažmá se nejvíce chytil v Liberci. Trochu podle mě nedostál svým předpokladům. Tento trest mu jistě v očích trenéra Kováče taky nepomůže. Uvidíme, kam se ještě bude v pětadvaceti letech posouvat.