Další úlet Chorého? Spíš ne. A neměl být před gólem Hradce odpískán faul?

Začneme u zápasu Slavie se Zbrojovkou, kde hlavní roli sehrál Tomáš Chorý. Netrvalo to moc dlouho a opět na sebe negativně přitáhl pozornost. Objevil se hned ve dvou situacích, obě přitom byly „posouzeny“ ve prospěch Slavie.

Nejdříve se podívejme na penaltu, díky níž se Slavia dostala do vedení a samozřejmě tím tak výrazně napomohla k pozdější výhře. Můžeme se určitě bavit o tom, že byla přísnější a podobné zákroky se nepískají vždy. Ano, to je pravda, ale zároveň se pojďme ptát, je to tedy dobře?

Bránění v pokutovém území za mě často přesahuje pravidla a někdy vypadá spíše jak judo či jiné sporty. Hráči se objímají, útočníkovi znemožňují téměř pohyb a to za mě škodí fotbalu. Kdyby třeba na půlce jeden hráč takto druhého obejmul, bude se pískat faul. Proč by tedy neměl být faul při stejné situaci ve vápně? O odpískání faulu by nemělo rozhodovat, v jaké části hřiště se stalo.

Můžeme se bavit o tom, že i Tomáš Chorý celé situaci trochu napomohl. Jenže problém je v tom, že obránce šel do nepovoleného bránění až příliš okatě, a prostě si těmi rukami pomohl. Mírnou výhodu potom má právě útočící hráč, kterému je znevýhodněna jeho pozice. Jakub Klíma prostě byl v daném souboji natolik nešikovný, že šel odpískání penalty naproti. Konečný verdikt tak za mě není chybou a VAR do akce jít tentokrát nemohl.

A potom tu máme situaci, kdy stejný hráč zasáhl ve vápně soupeře brankáře kopačkou do hlavy. Značná část fanoušků samozřejmě okamžitě začala říkat, že to bylo schválně. Vzhledem k jeho pověsti se vlastně není čemu divit. Jenže jak to ve skutečnosti bylo?

Pojďme si říct, že pravdu zná jen sám hráč. Já vám tedy můžu nabídnout jen svůj názor. A ten je takový, že to prostě neudělal schválně. Zásadní otázka je, čím by si tím pomohl? A odpověď, že prostě rád ubližuje lidem, je naprosto nesmyslná. Ano, Tomáš Chorý má na svém kontě řadu „blikanců“ a rozhodně mnoho z nich neschvaluju. Tenhle k nim ovšem za mě nepatří.

Daný moment možná nevypadá stoprocentně přirozeně. Při bližším sledování Tomáše Chorého ovšem zjistíte, že prostě podobné pohyby jsou součástí jeho hry. Ne ovšem za cílem zranit soupeře (nemluvím teď o věcech, jako jsou lokty do hlavy soupeře, tam je situace jiná), ale jsou za mě způsobeny nějakou špatnou koordinací těla díky jeho výšce a postavě celkově.

Pro někoho to může znít směšně, ale bylo to vidět už v několika zápasech. Problém je ovšem v tom, že zatímco u drtivé většiny ostatních fotbalistů by tomu téměř všichni věřili, Tomáš Chorý to má se svojí nálepkou těžší. Jakýkoliv jeho sebemenší kontakt se soupeřem prostě bude vždy brán jako další Chorého přešlap. A za mě je toto nálepkování špatné, jenže jmenovaný fotbalista se mu zřejmě do konce kariéry už nevyhne.

Ale nyní už pojďme k utkání Sparty v Hradci Králové. I v něm došlo hned k několika momentům, kterým se můžeme věnovat. Už před prvním gólem Hradce byl Alcócer došlápnut soupeřem a poté se tedy domácí dostali do vedení. I náš redaktor tak posléze reagoval, že to bylo ovlivnění daného utkání v neprospěch Sparty.

Na první dobrou to samozřejmě vypadá jako šlapák, který se měl pískat. Od daného momentu ovšem bylo přerušení hry díky autu a až potom se kopal roh, takže se nejednalo o nepřerušenou akci a VAR stejně asi nemohl do rozhodnutí o gólu zasáhnout. Navíc se za mě tentokrát o nedovolený zákrok nejednalo.

Rozhodně tím nechci zpochybňovat, že to bylo pro Alcócera bolestivé. Jenže na zpomalených záběrech bylo poměrně jednoznačně vidět, že hradecký Uhrinčať byl u míče dříve a nahrál ho svému spoluhráčovi. Při došlapu poté opravdu došlápl na nohu Alcócera, jenže právě podobné momenty byly už dříve označeny jako nefaulové a byl k tomu dokonce Komisí rozhodčích vydán i video-manuál. Hráč prostě musí někam došlápnout. Proto se o faul za mě správně nejednalo.

Naopak na druhou stranu bychom našli hned několik neodpískaných či špatně odpískaných zákroků. Druhou žlutou a tudíž červenou kartu měl dostat právě Alcócer, který už s jedním napomenutím úplně nesmyslně udeřil Micka van Burena mimo hru do hlavy. Mezi těmito hráči to po velkou část zápasu vřelo a nelze tak pochybovat o úmyslu.

Rovněž se můžeme bavit i o tom, zda se neměla kopat penalta pro Hradec. Tomáš Čvančara byl ve vápně poměrně jednoznačně skopnut a bylo mu tak zabráněno v zakončení. Podle expertů ve studiu to bylo na penaltu málo, ale za mě se prostě kopat mohla. Hráč by se v případě nenakopnutí mohl dostat do poměrně velké šance a obránce Sparty mu to znemožnil. V tu chvíli se za mě nemusíme bavit o nějaké intenzitě, ale prostě můžeme říct klasickou větičku: „Kontakt tam byl.“

Sparťané si tak rozhodně nemohou za mě stěžovat, že by jim bylo nějak ublíženo. Naopak díky vítězství Hradce se neřeší věci, které právě domácí poškodily. Protože se ovšem radují ze tří bodů a velkého vítězství, může jim to být jedno.

Autor textu: Lukáš Loužecký

Zdroj: zápasy Slavia - Zbrojovka Brno, Hradec Králové Sparta