Další zápas České reprezentace před námi. Kdo by mohl nastoupit do sestavy proti Ukrajině?

Protože změny jsou jednoznačně potřeba a s určitostí přijdou. Troufnu si říct, že v některých případech se i trefím. Rozhodně nás nečeká nic jednoduchého a domácí hráči klidně mohou hrát i o budoucnost svého trenéra. Další prohru by už totiž tak snadno nemusel ustát.

Smolným utkáním se stalo střetnutí s Gruzií pro Matěje Kováře. Konečně dostal větší příležitost díky zranění Jindřicha Staňka. Bohužel v ní neměl úplně možnost ukázat své kvality. I když nebudeme si nic nalhávat, ani jeho výkon prostě nebyl ideální. V podstatě nechytil nic navíc, z většiny přímých šancí Gruzie obdržel gól. Otázkou je, jestli by jiný brankář byl výrazně lepší.

I přesto bych se nebál proti Ukrajině postavit někoho z dvojice Zadražil – Markovič. Oba dva ukázali v lize svoji kvalitu a chtěli by ji dokázat i v reprezentaci. I přes skvělý výkon Markoviče při penaltách s Kodaní sice jeho tým nepostoupil, nic to ovšem neubírá na výkonu tohoto ostravského gólmana. I díky evropským zkušenostem bych dal přednost spíše jemu.

Jednou z nejvíce kritizovaných částí českého týmu byla jednoznačně obrana. Ještě aby ne, když obdržela hned čtyři branky. Změny v ní ovšem nebudou tak jednoduché. Nejdříve musíme vycházet z toho, zda zůstane u tříobráncového systému nebo se přejde na čtyři defenzivní hráče.

Pro naše účely asi zůstaneme u tří. Moc nevěřím tomu, že to Ivan Hašek bude měnit. Nejméně z obránců propadl Robin Hranáč, i když ani on nepodal dokonalý výkon. V sestavě bych ho ovšem ponechal.

Jednoznačně musí nastoupit Martin Vitík. Právě jeho opomenutí beru za jednu z největších chyb při skládání kádru proti Gruzii. Má obrovskou formu, řadu evropských zkušeností a správně nastavenou mentalitu. Hlavně pravidelně hraje.

Nejnáročnější je to se třetím obráncem. Ladislav Krejčí rozhodně nepodal dobrý výkon. V podstatě mohl za dvě branky, což i sám uznal. Jenže koho místo něj? Zase tolik možností totiž nemáme. Můžeme se bavit třeba o Jaroslavovi Zeleném. A vlastně proč ho nezkusit? Momentálně má o něco větší vytížení než Krejčí, který v Gironě nehraje prakticky vůbec.

A nebál bych se do toho říznout ani v záloze, i když podstatně mírněji. Na pravé straně zřejmě zůstane Vladimír Coufal. Ani on určitě nebyl dokonalý, občas ovšem měl světlejší chvilky. Ať už v podobě dlouhých autů nebo prudkých centrů. Vedle něj určitě bude kapitán a jeho spoluhráč z West Hamu Tomáš Souček. I on schytal slušnou kritiku. Nepostavit ho hned v dalším zápase by ovšem nedávalo smysl. Jeho pozice je podle mě momentálně neotřesitelná. Třetím do party je Lukáš Provod, který vlastně patřil v zápase s Gruzií na hřišti k nejlepším. Skvělé výkony předváděl i na EURO a očividně mu poslední dobou reprezentace sedí.

Změnu bych udělal u čtvrtého jména v záloze. Alex Král se sice usadil ve španělské La Lize, jeho pozice v repre ovšem není tak ideální. Tentokrát bych ho nechal pouze na lavici náhradníků a postavil na levou stranu Vasila Kušeje. Proč ne? Očividně má formu, s Mladou Boleslaví se dostal až do Evropy.

Na podhrot se nabízí Adam Hložek nebo Pavel Šulc. Protože mě ovšem ex-sparťanský talent v reprezentaci delší dobu moc nepřesvědčuje, raději bych tam dal plzeňského fotbalistu. Tato volba se může zdát hodně odvážná, ale už není čas na nic čekat.

Kritiku schytává poslední dobou i Patrik Schick. Rozhodně má za sebou i lepší časy v barvách národního týmu. Opět jsme ovšem u toho, že jeho pozice je spíše neotřesitelná. A vlastně opět nevím, koho místo něj. K Adamovi Hložkovi jsem se už vyjádřil a Tomáš Čvančara se jednoznačně neosvědčil. V útoku může teoreticky nastoupit i Vasil Kušej, ale tomu moc nevěřím.

Další jednoznačnou volbou musí být Tomáš Chorý. Ve Slavii si v posledním zápase připsal gól a asistenci. Je to obrovský bojovník, který na hřišti nechá všechno. Mnozí jeho hru nemají rádi, i když mi přijde, že už dlouho žádnou vyloženou zákeřnost nepředvedl. Právě jeho opomenutí bylo jednou z nejvíce vyčítaných věcí trenérovi Haškovi na Mistrovství Evropy. Podruhé už si to nemůže dovolit.

Tolik tedy k sestavě. Pravděpodobně mi úplně přesně nevyjde. Daleko důležitější ovšem bude, aby všichni hráči nechali na hřišti tělo i duši. Musejí si uvědomit, že hrají za národní tým. A to má být čest, ne trest. Tlak na výsledek už bude poměrně velký.