Debakl Sparty v Lize mistrů. Ještě horší zprávou je zranění Haraslína. Kdy přijde konec této krize?

Po předešlé blamáži s Brestem museli letenští zabrat, pokud chtěli pomýšlet na postup do další fáze. V opačném případě by si mohli pomalu balit kufry na cestu z pohárové Evropy.

Jenže situace byla nalajnovaná jasně. Sparta v hluboké krizi, Atlético úspěšně pronásleduje v La Lize duo Barcelona a Real. Všechny trumfy tak měl v rukou španělský celek, a to potvrdil i na hřišti. Domácí se opět nevyvarovali chyb, a i přes zlepšený výkon v první půli, podlehli soupeři 0:6. A co hůř, opět se zranil Lukáš Haraslín, se kterým to nevypadá vůbec dobře.

Začátek zápasu z pohledu Sparty nebyl vůbec špatný. První střela v první minutě, čtvrt hodiny vyrovnaná hra. Ale pak opět přišlo to, co Spartu „zdobí“ posledních pár měsíců. Chyby za chybou a koncepce a příprava se začala sypat jako domeček z karet. První branku zařídil Ryneš nekvalitní rozehrávkou. Situaci ještě zachránil Wiesner faulem před vápnem, ale z následného přímého kopu už šlo Atlético do vedení.

A ani druhá branka se neobešla bez chyby. Tentokrát byl viníkem sám Wiesner, který opět pokazil rozehrávku. Z jeho chyb pramenila šňůra standardních situací, která vyústila v druhou branku španělského celku. Sparta, která do té doby hrála solidní part, byla najednou tam, kde o víkendu s Teplicemi.

Druhý poločas už byl z pohledu Sparty totální blamáží. Letenští se snažili otevřít hru v naději, že mohou se zápasem něco udělat a skutečně udělali. Obranu prostupnou jako ementál, zálohu vymazanou a útok bezzubý. Na hřišti nebyl vidět ani náznak nějaké taktiky, systému nebo souhry. Pro diváka bylo utrpením sledovat trápící se sparťany, jak honí balón po trávníku jako kluci na dvorku za panelákem. A k tomu si pozvali jako sparing partnera Atlético Madrid.

Výsledek 0:6 z pohledu Sparty je další ostudou v řadě. Že ale není největší katastrofou, večera ukázal už první poločas. V něm se totiž zranil Lukáš Haraslín, který odkulhal ze hřiště. Klíčový hráč pro zpětný vzestup letenských. Rozdílový hráč, který dokáže strhnout celý tým, je opět mimo hru a na Letnou tak míří další katastrofa.

Současný kádr nemá druhého takového hráče. Minimálně ne v tuto chvíli. Ještě v minulé sezóně mu dokázal zdárně sekundovat Birmančevič, ale ten je také po zranění a teprve se zapojuje do tréninkového procesu. Navíc jeho forma rapidně propadla oproti předchozím sezónám. Sparta tak má před sebou období, kdy zvednout se ze dna bude daleko těžší.

Na marodce už sedí Veljko Birmančevič, Angelo Preciado, Elias Cobbaut, Asger Sorensen či Jaroslav Zelený. Další k nim je opět Haraslín a celý koncept „Evropské“ Sparty se rozpadl. Má-li Friis pět hráčů základní sestavy mimo hru, zázraky od něj čekat nemůžeme.

Už nějakou dobu se skloňuje, že Lars Friis by měl na lavičce Sparty skončit. Že nemá výsledky. Ale aby je měl. Vždyť on nemá s kým hrát. K dispozici dostal jedenáct kvalitních hráčů a pak už jen kompars. A tohle rozhodně nejde na hlavu Larse Friise, ale na sportovního ředitele Tomáše Rosického. Od něj každé přestupové období fanoušci slyší, že je s kádrem spokojený a že je dostatečně široký a kvalitní.

Široký však rozhodně není, zraní-li se pět hráčů a na střídačku musí usednout fotbalisté, kteří nedokopali v nejvyšší soutěži ani minutu. Už při zápase v Teplicích usedl na lavičku například Horák nebo Penxa. A situace v zápase s Atléticem nebyla o nic lepší. Lavička opět tak „kvalitní“, že Friis nemá kam sahat a může kvalitu nahradit leda kvalitou. Pavelka, Penxa, Pešek, Solbakken, Suchomel, Večerka. Páni, to je „kvalita“ týmu.

Co za Friisem také nejde až tak přímo, to jsou přestupy. Nevíme, jak silné slovo má při výběru hráčů, které Rosický přivádí. U jeho předchůdce Priskeho jsme ale mohli sledovat, že do přestupů mluvil poměrně hodně, když na úkor Lukáše Červa přivedl Markuse Solbakkena. Zda si Friis prosadil posily typu Tuci, Krasniqi nebo Rrahmani, to ví jen vedení pražského celku. Přestupy však lze hodnotit jako extrémně nepovedené s ohledem na předváděnou hru.

Nevinil bych ze všeho trenéra Friise, on byl jedním ze strůjců titulu v minulé sezóně. Vinil bych spíše vedení a jejich kroky. Unáhlené nákupy a nedostatečný skauting. Problém však nemá rychlého řešení. Rozpuštění kádru a sestavení nového je nejen otázkou velkých financí, ale také sehráním se jednotlivých hráčů. Troufnu si ovšem tvrdit, že 70 % týmu si momentálně nezaslouží nosit dres Sparty.

Autor textu: Petr Vikuk