Dlouho odpíraná radost – Sparta v Lize mistrů

Ona to není tak jednoduchá rovnice, že přišel Lars Friis a postoupil s týmem do nejprestižnější klubové evropské soutěže. Opravdu se muselo odestát spousta věcí, aby tým z Letné konečně dokormidloval do LM. A není to jen Friisova zásluha. Ačkoliv ten primát (být po devatenácti letech znovu u smetany) mu nikdo neodpáře. Brian Priske cestu začal, jeho bývalý asistent jejich práci dokonal. A nade všemi se blahosklonně usmívá, možná jako Bůh nad svými ovečkami (nám ateistům není nic svaté), Tomáš Rosický. Bez kopaček, v kravatě, ale na pravém místě. A to jsme ho vyháněli….

Ano, Brian Priske je už u jiného klubu. Vlastně u konkurence, když se to tak vezme. Ale jeho „náhrada“ Lars Friis ho v jednom už předčil. Dokončil cestu za LM, aniž by ve třech předkolech byť jen jednou prohrál. Jedna remíza s FCSB, jinak bez ztráty květinky. I to se musí počítat. Stejně jako jeho sestavové „rošády“ v lize. Na to jsme nebyli od Briana zvyklí. I to svědčí o tom, že Lars Friis je trenér, ne jenom asistent. Přiznejte si, kolik vás padalo do mdlob, když jste viděli devět změn v ligové sestavě!? Ano, Slovácko mu to dalo malinko sežrat. Ale i to mělo svůj účel: šetřit ty hlavní opory na úkol nejdůležitější – postup mezi vyvolené. Že Sparta s Malmö ve dvojzápase neprohrála (ale naopak z něj má šest bodů) je opravdu mistrovský kousek. V úterý se Lars stal letenským králem.

I to souvisí s vyzrálostí vlastně ještě nového sparťanského trenéra. Sestavové veletoče nejsou samoúčelné. Hraje každý, kdo má formu a může tak Spartě něčím přispět k úspěchu. Ten, kdo nehraje, nemá v očích Larse Friise momentálně schopnost týmu pomoci. Proto sedí na lávce. Zrovna jako teď Jan Kuchta. Hráč jeho kalibru (reprezentant) se v domácí odvetě proti Švédům nepodíval na hřiště ani na minutu! Dříve nemyslitelné. Ale to byly časy, kdy Kuchtič týmu měl co dát. Momentálně je však zřejmě až volba číslo tři (čtyři). Jasný je bijec Olatunji a nová akvizice na Kuchtův post Rrahmani se také nebude chtít smířit s vysedáváním na lavičce. Zajímavá, ovšem možná i výbušná zápletka.

Fotbal umí, to se o něm ví. Ale někdy vypadal na hřišti nenápadně a zaregistrovali jste ho až když střídal. V jeho obličeji jste pak mohli číst, že tomu nerozumí, proč jde ven. On je přece Haraslín! Úlohu hlavní hvězdy klubu tak obstarával dlouho Veljko Birmančevič. Ovšem s příchodem nové sezóny do toho Šulo šlápl a nastartoval se k roli „pana nepostradatelného“. Už ME naznačilo (s týmem Slovenska došel Haraslín do osmifinále), že se v něm něco mění. Podzim ho pak zastihl ve velké formě a sebevědomí. Dobrá zpráva pro Spartu, horší pro Malmö. Zatímco Birma při penaltě zklamal, Haraslín tu druhou (nesmírně důležitou) suverénně proměnil. Takové hráče chcete v týmu mít.

Sparta je tedy v Lize mistrů a dobře ví, že to je úplně jiný level než ligová soutěž. I proto přišel Rrahmani, který chce být posilou okamžitou a ne s „vyhlídkou“ (třeba věčnou, jakou byl svého času Minčev). I Tomáš Rosický ví, že na některých postech není situace úplně ideální. To platí zejména o levé straně hřiště, kde za výborně hrajícího Ryneše není momentálně rovnocenná náhrada (notabene, když Zeleného potřebujete na stoperu).

Španěl Manol García se dlouhodobě zranil (ach ta naše soubojová liga) a nebude k dispozici celý podzim. A možná ani situace u středních obránců není až tak v „ažůru“. Panáka je potřeba šetřit a Vitík má zaječí úmysly (a k tomu si Brian Priske ve Feyenoordu vzpomněl na Sörensena). Mathias Roos zatím na hvězdu nevypadá, ale potřebuje čas. Ovšem LM startuje už druhý zářijový týden, takže by měl přidat, aby se Rosa také občas vyspal.

Ano, o sparťanské hráče je v dobách hojných úspěchů logicky zájem. Nejčastěji se aktuálně mluví o Haraslínovi, Birmančevičovi a v poslední době i o Vitíkovi. Ten je nebo spíš byl spojován s bundesligovým Hoffenheimem, aktuálně pak s italskou Bolognou. On sám by rád odešel, v tomto smyslu se už vyjádřil před vedením. Mezitím však Sparta postoupila do vysněné Ligy mistrů a Tomáš Rosický odmítl všechny zájemce o služby nadějného obránce. Také logicky. Čas na sehnání adekvátní posily (o peníze nejde, těch mají teď na Letné habaděj), tedy kvalitní a okamžitě nasaditelné, je totiž skoro šibeniční. Martin Vitík to bude muset zkousnout, byť se mu to teď může jevit jako promarněná šance. Ale vzal bych v úvahu, že italská liga je pro české obránce asi zakletá (viz třeba Zima a Krejčí starší) a její kvalita je možná momentálně také na pováženou. Reprezentanti Apeninského poloostrova na ME byli spíše za trapky, než že by z nich šel strach. A je možné, že si Martin vykope v podzimní části LM ještě atraktivnější angažmá (odkazuji na její právě skončený los).