Dojemná rozlučka čísla 4! Jindřišek končí jako nejstarší ligový střelec

Čtyřiačtyřicetiletý záložník projevil přání rozloučit se s fanoušky přímo na hřišti v ostrém ligovém utkání. Trenér Veselý mu to umožnil. Jindřišek nastoupil od začátku, vydržel na hřišti do 76. minuty a při střídání si užil standing ovation od zaplněného Ďolíčku. Lépe si to snad ani vysnít nemohl. Klokani zvítězili 4:1 a legendární „Pepa“ sám skóroval z pokutového kopu. Končí tak nejen jako nejstarší hráč, ale i jako nejstarší střelec gólu v historii nejvyšší české soutěže.

Klub zveřejnil zprávu o Jindřiškově konci v úterý. Ve videu na klubových sítích to oznámil sám hráč. Vedení Bohemky původně plánovalo, že by se Jindřišek rozloučil v benefičním utkání či v létě rámci takzvaného Grand Openingu (generálka na sezónu s doprovodným programem), ovšem čtyřiačtyřicetiletý fotbalista si přál loučit se v ostrém ligovém zápase. Na přípravu celé akce přitom měl klub i fanoušci jen několik dní – Jindřišek o svém rozhodnutí nejprve informoval v neděli nejužší vedení a teprve v pondělí se to podle ředitele komunikace Petra Koukala dozvědělo i marketingové oddělení.

Zápas, který by za běžných okolností měl jen okrajový význam (je víceméně jedno, zda skončíte sedmí nebo desátí), si rázem nechtěl nechat ujít žádný Bohemák. Na Pepovu rozlučku dorazilo šest tisíc fanoušků. Program začal zhruba deset minut před výkopem: z tunelu postupně vycházeli hráči, osobnosti i zaměstnanci klubu a vytvořili pro Jindřiška uličku cti. Připojil se i asi nejslavnější fanoušek Klokanů herec Ivan Trojan, a nakonec i fotbalisté a realizační tým Slovanu Liberec společně s rozhodčími. U toho zaznívala dojemná hudba a na obrazovce běžely nejslavnější okamžiky Jindřiškova působení v zelenobílém dresu.

Pak už moderátor Petr Koukal uvedl hlavní postavu první květnové neděle. Za ohromného aplausu prošel Josef Jindřišek špalírem v doprovodu svých dvou dcer. V kotli byla roztažena choreografie s jeho podobiznou a nápisem „Vršovický Gattuso – Pepa Jindřišek“. Atmosféru doplnily mávací vlajky, papírové dresy s číslem 4 i zelené a bílé dýmovnice.

Radost měl Jindřišek jistě i z dění na hřišti. Jeho přítomnost jako by spoluhráče inspirovala. Zejména jarního spalovače šancí Jana Matouška, který během prvních dvaceti minut dvakrát skóroval. Už ve 4. minutě hlavou po rohovém kopu, čímž zaskočil hostující obranu i trenéra Kováče. Ten si mohl hlavu ukroutit nad tím, jak se mohl standardce prosadit snad nejmenší hráč v šestnáctce. Při druhé trefě už osvědčil svou hlavní zbraň – rychlost. Kadlec odehrál hlavou míč do prostoru, kam si naběhl právě Matoušek. Přestože postupoval ze strany a brankář Krajčičík navíc rychle vyběhl, dokázal ho obstřelit na vzdálenější tyč.

A Matoušek neměl dost. Po půlhodině hry vybojoval penaltu, a přestože mohl zkompletovat hattrick, ihned ukázal na Jindřiška, kterého vyvolával celý stadion. Pepa tak z puntíku s přehledem poslal míč do protipohybu brankáře a vzal si zpět titul nejstaršího ligového střelce, který mu na podzim sebral Marek Matějovský. „Štěstí, že Jindřišek kopal na bránu u tramvaje, a ne u kotle. Stará betonová tribuna by to možná nevydržela,“ zaznělo žertem v ochozech.

Ani snížení po hlavičce Masopusta po změně stran nezkazilo slavnostní atmosféru. V 76. minutě přišlo očekávané střídání. Na tabuli čtvrtého rozhodčího se objevilo číslo 4. Jindřiškova kariéra v lize byla u konce. Celý Ďolíček povstal, včetně Antonína Panenky, Karola Dobiáše či Ivana Trojana. Jindřišek poklekl, rychle políbil trávník, objal se s některými hráči obou týmů a předal kapitánskou pásku Lukáši Hůlkovi. Poté už zamířil ke střídačce a při tleskání divákům viditelně bojoval s emocemi.

V závěru utkání mu pak spoluhráči pobyt na lavičce ještě zpříjemnili. Střídající Vladimír Zeman totiž využil otevřené obrany soupeře a střelou zpoza šestnáctky zvýšil na konečných 4:1.

Po zápase následovalo velkolepé loučení. Diváci byli vyzváni, aby zůstali na svých místech. Jindřišek nejprve osobně poděkoval fanouškům na hlavní tribuně a poté zamířil ke kotli. Tam přelezl plot, prodral se davem až ke stupínku pro spíkra a bubeníky. To se už pod kotel přestěhovali i ostatní hráči Bohemky, kteří se přidali k chorálům a pokřikům na počest svého kapitána.

Následovala klasická týmová děkovačka. Jindřišek byl vyvolán znovu – tentokrát jako střelec jednoho z gólů. Po oficiální části zůstal na hřišti ještě déle než hodinu, podepisoval se a fotil se se všemi zájemci. Až poté zamířil do tiskového střediska za novináři. I to ukazuje, jaký Pepa je. Pokorný, přirozený, srdcař…

Číslo čtyři je s Jindřiškem neoddělitelně spjato. Kariéru končí ve 44 letech, zápas s Libercem byl jeho 448. prvoligový, inkasoval 44 žlutých karet – a přitom nebyl nikdy vyloučen. Gólem ve věku 44 let a 79 dní se stal nejstarším ligovým střelcem. Tenhle rekord jen tak někdo nepřekoná. Jeho nejbližší konkurent Marek Matějovský po sezoně rovněž věší kopačky na hřebík.

A co dál? Jindřišek kdysi slíbil majiteli divizních Velkých Hamrů, kde žije, že jim po konci v Bohemce vypomůže. Sám ale po zápase přiznal, že si dovede představit i další působení u Botiče. Třeba jako mentor u třetiligového B-týmu, za který již v této sezóně poměrně často nastupoval. Své k tomu řekl i trenér Jaroslav Veselý.

„Snažíme se zachovat DNA Bohemky. Pokračuje tu David Bartek, kterého považuji za srovnatelnou legendu s Pepou. Čeká to jednou Martina Dostála. Je tu Dan Krch. My si těchto hráčů vážíme,“ vyprávěl na tiskovce Veselý. „U Pepy je ve hře více formátů. Mohl by hrát v béčku jako mentor, což ho prý už teď naplňuje. A pochvaluje si to i trenér B-týmu Dalibor Slezák. Další varianta je, že se může nějak zapojit do budování stadionu. Je to asi na diskuzi na ose majitel – Pepa. Ale nepředpokládám, že by ze struktur Bohemky úplně vymizel,“ dodal Veselý.

Autor textu: Martin Augustin