Článek
Přesně v tomto duchu se neslo nějakých dvacet minut prvního poločasu v zápasu Baníku s olomouckou Sigmou. Jasnou dominanci domácích přerušila první vážnější akce Hanáků, která k překvapení všech skončila za zády Jiřího Letáčka. Vaz pak Ostravě srazila penalta a druhý gól Sigmy. Nepomohl tah s agilním Filipem Kubalou místo vykartovaných útočníků, hra na tři stopery ani výborná kulisa slušně zaplněného stadionu. Domácí mizérie Baníku trvá.
Umírání na krásu
Dlouho se Pavlu Hapalovi vyčítalo, že svému týmu neumí vtisknout jasnou herní tvář a není čitelný. Po několika zápasech jarní části už můžeme celkem s jistotou tvrdit, že Ostrava bude silná na míči, dobře kombinovat a… že se její efektivita bude limitně blížit nule. Dnešek nebyl výjimkou, Baník proti důrazné a poctivě dostupující Sigmě zdatně kombinoval až po její vápno, dál už ne. Mnoho nebezpečenství i přes převahu hostujícímu gólmanovi Matúši Macíkovi nepřipravil. A tak 9 751 diváků na Městském stadionu v Ostravě-Vítkovicích zažilo už několikáté domácí déja vu. Baník už skóre zvrátit nedokázal a fanoušci tak odešli domů s pocitem lacino odevzdaných bodů soupeři.
Šťastný génius Saňák
Duel dvou trenérů, které byste z dálky na první pohled nerozeznali, nakonec vyhrál ten hostující. Skoro by se chtělo říci, že i ten šťastnější. Sigma vyslala na domácí bránu tři přímé střely, jednou se míč do sítě dostal šťastnou tečí Lukáše Juliše po ojedinělé akci a tlaku domácích. Druhý gól přidal stejný hráč po VARem zvláštně přisouzené penaltě. Olomouc však vedení vzala za správný konec a ve zbytku zápasu dobře reagovala na důležité herní segmenty. Z kraje druhého poločasu dokázala otupit nástup Baníku vytaženým presinkem. Poradila si i s přechodem Baníku na tři stopery. Nechyběl důraz, agresivita, tedy to, co pod nedávno odvolaným trenérem Václavem Jílkem Olomouc postrádala. Pod náhlým přerodem je však nyní podepsán Jiří Saňák. Z posledních dvou zápasů vyválčil čtyři body a zvolna tým z Hané posouvá zpátky na dostřel elitní šestce.
Hapal „trojkou“ vzadu překvapil
Pavlu Hapalovi naopak při pohledu na statistiky musí být ouzko. Na jaře Baník provází nevídaná ofenzivní bída. Po šesti zápasech se průměrně nedostal nad jeden gól za zápas. V prvních dvou jarních kolech se navíc netrefil vůbec. Kvůli tristnímu útočnému snažení ještě více vynikají dílčí selhání vzadu, které nakonec rozhodnou i dobře rozehraný zápas Baníku v jeho neprospěch. Proto se o poločase zase pískalo a na začátku druhé půle skandovalo „Hapal ven!“ Zrovna nyní je ale ostravskému lodivodovi těžké něco vyčítat. Brzkým, dokonce dvojnásobným střídáním hře svého týmu pomohl, přechodem do rozestavení se třemi stopery vyloženě (mile) překvapil. Vrásky na tváři by Hapalovi mělo dělat spíše personální složení některých postů. Baník s trojkou vzadu dokázal nadále kontrolovat hru, v klíčových situacích, zdá se, neměl po vystřídání tu potřebnou kvalitu na to, aby s výsledkem ještě něco udělal.
Co by, kdyby…
Domácí prohrou Baník znovu nedokázal zaútočit na čtvrtou příčku zajišťující účast v evropských pohárech. Na Slovácko, které odevzdalo body Jablonci, tak stále ztrácí čtyři body. Ani čtvrtý tým tabulky si na jaře netyká s formou a prohrál čtyři z pěti utkání. Ostravané mohli při troše konzistentnosti být už o dobrý kousek před svým moravským rivalem a ušetřit svého trenéra pískotu vlastního publika. Na kdyby se ale nehraje. Alespoň trochu dobrou zprávou je, že v dalším kole jedou Slezané opět ven, kde se jim daří podstatně více než doma. K dispozici už budou znovu Quadri Adediran a Abdullahi Tanko. Snad má ostravský tým na výlet do Pardubic připraveny šťastné hornické dresy.
