Dresy z vrtulníku a góly jako na hokeji: Fenomén jménem Ústí nad Labem

To, že bude hlavní město kraje hrát nejvyšší soutěž, lidé uvidí derby s Teplicemi, nikoho dvakrát nezrušovalo, a tak to dopadlo i v tabulce – 19 bodů znamenalo poslední místo a hned sestup. Ale tenhle postup je jiný, už ve třetí lize marketing Ústí působil jako magnet – jedni si klepali na čelo, druzí říkali: „Tohle je sakra dobrý.“ Máme za sebou skoro polovinu soutěže, tak pojďme trochu bilancovat, co vše vedení Viagemu a jeho hráči na hřišti předvedli. Není toho totiž zrovna málo.

Největší pozornost, která zafungovala v podstatě okamžitě, vzbudila kampaň s provizorními dresy. Jak už to bylo se zpožděními dodávky od italského Macronu ve skutečnosti, se už asi nedozvíme, ale to, že Ústí situaci využilo naplno, si dokreslit můžeme. Text na dresech s nápisy „PROVIZORNÍ DRES“ a „Nejkrásnější dresy na světě již brzy v Ústí“ prostě fungovaly a v podstatě kolo co kolo se objevovaly nové sady. Dresy s odkazem na legendární hlášku „Měl jsi tady být už čtyři minuty“ snad z nejslavnější svatby, co se na našem území odehrála za třicet let pod taktovkou ženicha Jiřího Káry, nebo z pořadu Ano, šéfe!, která vznikla právě na předměstí Ústí v Trmicích – „Dal jsem to do jiného hrníčku“ – to jsou legendární věci, na které pomalu sedal prach.

Já, který osobně miluji černý humor, jsem rád, že díky tomuto ten prach byl z těchto virálů „setřen“. Ale pozor, na přetřes přišly věci, které přesáhly i sport jako takový – kampaň „Ústí čisté jako Los Santos“ ve stylu GTA, kdy sami hráči s moderátorkami se účastnili akcí po městě ve vyloučených lokalitách města, kde uklízeli, čistili, zametali ulice. Tomu musí smeknout i zarytí odpůrci Severočechů.

Hodně lidí už přestávalo doufat, že ty „nejkrásnější dresy na světě“ někdy uvidí, ale dočkali jsme se. Před zápasem s Prostějovem se snesli z nebe dva parašutisté a hned za nimi přistál vrtulník. Bednu s dresy vyzvedl za písně Eye of the Tiger boxer Lukáš Konečný. Sága s dresy byla dlouhá a napínavá, ale zábavná a nepochybuji o tom, že přinesla i finanční prostředky pro organizaci jako takovou. Zkrátka klub přispěl nejen díky svým třem slušivým moderátorkám k atraktivitě druhé ligy – ukázal, že i v nižších soutěžích se dá dělat „velký“ fotbal nejen na hřišti, ale i mimo něj.

Samozřejmě ano, slyšel jsem názory, že kdyby „tohle“ dělali všichni, tak se z toho… a má jistě pravdu. Ale jeden klub, který dělá marketing „jinak“, klidně zvládnu. Je totiž si třeba uvědomit, že nebaví jen marketing, ale i to, co předvádějí fotbalisté na hřišti, není vůbec k zahození. Ústí dalo po Zbrojovce a Táborsku nejvíc gólů v lize, naposled si čtyřku odvezlo béčko Baníku, a můžu jmenovat dál – remíza v Opavě, kde padlo šest gólů, výhra nad jihočeským Dynamem 3:2, výhra v poháru v Králově Dvoře 4:5 – to jsou zápasy, které jednoduše musí bavit.

Svěřenci trenéra Habance hrají asi jako hokejový Litvínov před dvaceti lety. Napadá mě filosofie typu: „Většinou vyhrajeme a je jedno, jestli dostaneme tři góly, protože my dáme o jeden víc.“ Samozřejmě ne vždy je toto pravidlem, ale když se v krátkosti podíváme na výsledky Ústí, tak podobných výsledků tam najdeme opravdu hodně, a aktuální šesté místo se ztrátou tří bodů na barážové třetí místo mi dává za pravdu.

Druhá liga i díky Ústí bude po konci sezóny přepisovat rekordy v návštěvnosti. Samozřejmě můžeme v soutěži vidět organizace jako Artis nebo Zbrojovku, které už nyní svým profesionálním přístupem a způsobem fungování působí naprosto „ligově“ – a nepochybuji o tom, že se jednou do nejvyšší soutěže skutečně dostanou. Ale jak říkal americký filosof Elbert Hubbard: „Neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyjdeme živí.“ A právě proto jsem rád, že vedle těchto ambiciózních a seriózních klubů funguje i jeden, který si svými nevšedními nápady a kreativním přístupem dokázal vydobýt své místo na slunci. Fotbal není totiž jen o výsledcích a tabulkách – je také o emocích, zábavě a momentech, které si zapamatujeme a co já vím třeba do konce života.

Autor článku: Radek Ondrák