Dvě červené a sparťanský kolotoč. Sparta se díky vítězství nad Sigmou dotahuje na Slavii a Zlín

Aktivní napadání, rychlé kombinace a naprosto vyrovnaný soupeř. To vše byla Sigma v první půli. Tedy až do okamžiku, kdy se nechal vyloučit hostující gólman Koutný za hru rukou mimo vápno. Druhá červená karta už zápas vlastně neměla šanci ovlivnit. Tu si odnesl po druhé žluté hostující Král v nastaveném čase.

Tenhle okamžik naprosto změnil ráz utkání. Sparťané se vrhli na soupeře jako vosy na bonbón a ždímali ho co to šlo. Oslabená Olomouc se nezmohla na nic. A když Priske posílil útok, Sparta dokázala přesilovky využít. Z nepříjemného soupeře se stal otloukánek a Sigma svým způsobem svému soupeři body darovala. Snad jen neschopnost přesnějšího zakončení mohla za to, že finální skóre zůstalo na ukazateli 1:0.

První půle přitom byla od Hanáků více než kvalitní. Její agresivní styl s vysokým napadáním letenským rozhodně nechutnal. Nepříliš jistá obrana domácích jakoby byla předzvěstí individuálních chyb. Přesto však chybělo dost k tomu, aby Olomouc ohrozila branku Petera Vindahla. Ten si tak díky oslabení soupeře připsal první ligové čisté konto tohoto ročníku.

Sparťanská defenziva není v nejlepší kondici i když se trenér Priske snaží najít nejlepší řešení. Uchenna svým stylem hry připomíná alibisticky hrajícího Wiesnera. Téměř všechny přihrávky míří na vlastního brankáře nebo na kolegy stopery a pokud se na něj hráči Olomouce natlačili, měl doslova bobky. Více než sebejistého stopera připomíná vystresovaného manžela, že mu žena přijde na nevěru.

Ani ostřílený Sorensen nepůsobí v letošní sezóně nejlepším dojmem. Dříve jistota uprostřed stoperské trojice je jen stínem svého minulého já. Čest obraně domácích tak dělal jen mladý Ševínský. Když se ale na takto složenou obranu spustila modrobílá lavina, měla nemálo práce. Nebýt červené karty hostí, Vindahl by své první čisté konto asi neudržel.

V posledních čtyřech zápasech sparťané vstřelili celkem čtrnáct branek. V neděli večer ale svou střeleckou fazónu nepotvrdili. Ač se hráči pod staronovým koučem probouzejí k původním formám, některé pořádky zůstávají. Především ten v podobě střelecké nemohoucnosti Jana Kuchty.

Zápas co zápas nám ukazuje, proč se nedokázal prosadit v Mydtjylandu. Na vstřelení branky potřebuje asi nejvíce pokusů ze všech hráčů v lize. Jeho přínos pro tým je samozřejmě i jinde, především v „černé práci“, kterou na hřišti odvádí, ale nečekali byste od hroťáka přeci jen větší efektivitu? Dokud se vyhrává, asi se nikdo zlobit nebude, ale až půjde do úzkých, měl by Kuchta začít vzývat gólového boha.

Ještě že se probouzí bestie z Kosova. Albion Rrahmani ve svém čtvrtém zápase vstřelil již třetí branku a zdá se, že ta tam jsou problémy, které jej předcházeli za působení Larse Friise. Na hřišti mu to klape s Birmančevičem i Kuchtou. Není typickým hráčem, který si vezme balón a jde jeden na jednoho, nebo alespoň mu to zatím moc nejde, ale ta technika je neuvěřitelná. Jeho střely vypadají, že se sotva došourají k brankové čáře, ale dokáže je tak geniálně umístit, že brankáři většinou nemají šanci.

Při pohledu na soupisky Sparty k jednotlivým zápasům se zdá, že Brian Priske zvolil přesně opačnou strategii jako jeho předchůdce. Zda si je vědom toho, že nemá až tak kvalitní hráče na lavičce, nebo jen sází na své koně, to se můžeme jen domnívat. Co je ale jisté, oproti Friisovi předvádí jen miminum rotací i když program je extrémně nabitý.

Ustálenost sestavy je jednou z věcí, která rozhodně přispívá k lepším výsledkům než měl právě Lars. Ten byl schopný protočit všech deset mužů v poli během jednoho týdne. Priske drží základní kostru týmu a rotace probíhá jen na několika málo postech. Hráči tak mají šanci se více sehrát, poznat se na hřišti a jak je vidno, své výsledky to nese.

Na druhou stranu nepodléhal bych velkému uspokojení. Olomouc byla prvním silnějším týmem v této sezóně a navíc hrála téměř hodinu o deseti. Sparta to zvládla pouze 1:0 a bůh ví, jak by se zápas vyvíjel, pokud by červená karta nepřišla. Do té doby to rozhodně nebyla spanilá sparťanská jízda.

Autor textu: Petr Vikuk