Famózní Haraslín drží Spartu nad vodou

Jak důležitý hattrick nakonec bude, na to si budeme muset ještě několik týdnů počkat. Každopádně Haraslín ukázal, že je pro Spartu nepostradatelný.

Kdo je však postradatelný, to je celá sparťanská obrana. Hráči Karviné, která se krčí u spodku tabulky si s obránci soupeře dělala, co chtěla. Jestliže si Sparta hraje na velkoklub a chce bojovat o příčky nejvyšší, s touto obranou to nepůjde. Silnější protivník si z ní udělá trhací kalendář. Fanoušci tak musí upínat zrak k uzdravení Cobbauta a nezbývá jim než věřit, že ukáže alespoň nějakou kvalitu.

V Karviné někdo zřejmě opomněl zaplatit fakturu za elektřinu. Zápas totiž provázely výpadky proudu, které ponořily stadion to absolutní tmy. Stane se. Jednou. Když proud vypadl v prvním poločase, Sparta už korigovala nepříznivé skóre. Místo zastavení zápasu rozhodčí ukázal na jedenáct nastavených minut a v předposlední z nich se Lukáš Haraslín trefil do sítě Karviné podruhé a nahození jističe tak oslavil stylově.

Už méně časté je, když proud vypadne v utkání dvakrát. Za stavu 3:2 pro Spartu se šlo ale do šaten znovu. Opět černo černá tma a přerušení zápasu. Teplota na stadionu hluboko pod bodem mrazu a v tu chvíli vám začne být fanoušků na tribunách skutečně líto. A je jedno, z jakého tábora jsou.

Možná nebyl výpadek způsobem nezaplacenou fakturou, ale třeba jsou pokrokovější, než si myslíme. Že by přechod z uhlí na obnovitelné zdroje energie byl už hotový? Jen v Karviné nemysleli na to, že mohou hrát i večerní utkání a fotovoltaické panely potřebují sluníčko. Věřím, že z výše uvedených vět je cítit nadsázka dostatečně na to, aby se ozvala Gréta. Každopádně nezáviděníhodná situace, ale aspoň si hráči odpočali ne jednou, ale několikrát.

Sparta musí vítězit, chce-li pomýšlet na solidní výsledek po konci sezóny. Návrat do boje o titul není při formě Plzně a Slavie až takovou utopií, jakou se zdál před začátkem jarní části. Z výkonu svěřenců Larse Friise je touha po úspěchu cítit stále víc, bohužel ne všichni mají kvalitu na to, aby přidali ruku k dílu. Kdo však kvalitu rozhodně má, to je Lukáš Haraslín.

Kdysi veleúspěšný trojzubec Haraslín – Kuchta – Birmančevič, je opět pospolu. Poslední jmenovaný tedy zatím stále na lavičce (nebo momentálně mezi zdravotně indisponovanými), ale vzhledem ke změně systému Spartě stačí i dvojzubec. A ten si rozumí přesně jako v posledních dvou sezónách. Kuchta otravuje soupeře, doráží a provokuje. Haraslín tvoří a střílí góly. A přesně takový zápas byl ten s Karvinou. Vždy nepříjemný Kuchta plnil do puntíku Friisovi úkoly a Lukáš Haraslín pálil jako o život.

Právě tito dva jsou kupodivu nejvíce namotivovaní z celého kádru letenských. Mají v kapse dva tituly, ale chtějí víc a víc. Budou ale dva hráči stačit, když nevydrží při svém pojetí hry na hřišti déle jak šedesát minut? Bezpochyby se k nim budou muset přidat i ostatní, a to při pohledu na laxního Vindahla nebo neochotného Rrahmaniho, bude velmi těžké. Pokud realizační tým dokázal namotivovat základní sestavu, čeká ho nyní daleko těžší práce s lavičkou.

Jestli byl na hřišti hráč, na kterého se vyplatí zaměřit a neměl na zádech jméno Haraslín, je to jednoznačně Tomáš Wiesner. Ten je fanoušky často plísněný za nedostatečnou kvalitu a alibistickou hru. Ve většině zápasů podával podprůměrné výkony a sem tam mu to sedlo a dokázal odehrát jeden zápas alespoň na úrovni první ligy.

Střídání formy Tomáše Wiesnera vygradovalo právě v zápase s Karvinou. To, co se standardně střídalo v jednotlivých zápase, to se najednou začalo střídat minutu od minuty. Na jednu stranu si Wiesner připsal tři asistence na všechny Haraslínovi branky. Na druhou stranu nikdo nepředvedl tolik ztrát a nepřesností, jako právě tento hráč. Hráč s totálně nestabilní formou, který se ve Spartě drží jako klíště, dělá zápasy extrémně zajímavými. Fanoušek totiž nikdy neví, jestli ho po zápase bude velebit, nebo proklínat.

Autor textu: Petr Vikuk