Fanoušci se prý na reprezentanty vykašlali. Házet vše na ně je ale komunikační sebevražda

Samotní fotbalisté byli přes vítězství 3:2 z kulisy zklamaní. Někteří mluvili o tom, že se na ně fanoušci po jednom nezdaru vykašlali a jsou v tom teď sami. Ale není třeba hledat chyby také jinde? U sebe? V distribuci vstupenek? Nabízím pohled člověka, který utkání navštívil jako obyčejný fanoušek.

Po návštěvě zápasu ME s Tureckem, který se hrál v německém Hamburku, jsem se na domácí reprezentační utkání vcelku těšil. FAČR navíc jako poděkování nabídl lidem, kteří některý ze zápasů ME navštívili, možnost pořídit si vstupenku s 50% slevou (dobrý nápad). Toho jsem tedy využil a zhruba s měsíčním předstihem si zajistil místo na tribuně Sever, kde měl sídlit kotel domácích fanoušků.

Den před utkáním se ale nechala iniciativa Fanatismus Česko (starající se o atmosféru právě na evropském šampionátu) na sociálních sítích slyšet, že duel s Ukrajinou oficiálně zcela vynechá a soustředí se až na říjnový souboj s Albánií na Letné. To byla asi poslední rána do celkové atmosféry a kulisy na stadionu. Že dorazí hodně Ukrajinců, kterých v Česku žije několik set tisíc, nebylo velké překvapení. Pro ně se jednalo o velkou událost, kdy měli možnost vidět na vlastní oči hrát svou reprezentaci. Rozhodně měli větší motivaci vstupenky koupit, než standardní obyvatel Prahy a okolí, který má na výběr z celé řady dalších společenských událostí.

O něco překvapivější už bylo, že i na tribuně Sever bylo rozdělení příznivců možná půl na půl. A to už není něco, co jako fanoušek domácích chcete ve vlastním kotli vidět. I tak právě ze severu přicházela asi největší snaha český tým aktivně podporovat. Jednalo se ale spíše o jednotlivé skupinky lidí. To Ukrajina měla v klasickém sektoru hostí kompaktní kotel. K němu se mohli přidávat další tisíce krajanů rozmístěných po celém stadionu. Český fanoušek se tak cítil na vlastním stadionu divně, nepatřičně až nedůstojně. To jsou zhruba pocity, které se mísily asi nejen v mé hlavě.

Nedomácí atmosféra se evidentně dotkla i českých hráčů. Ti totiž po vítězném utkání fanoušky, kteří na tribunách zůstali a mnozí z nich si ve snaze být alespoň trochu slyšet vyřvali hlasivky, téměř ignorovali. U půlícího kruhu jen zběžně zatleskali a rychle mizeli do tunelu ke kabinám. To pro mne bylo první velké zklamání. Zatímco Ukrajinci odcházeli, my na severu jsme zůstali na svých místech a chtěli fotbalistům poděkovat.

Říkal jsem si, od čeho má tým kapitána nebo další zkušené hráče? Někdo z nich měl zakročit a zajistit, že tým alespoň obejde tribuny a lidem na nich zatleská. Proč se tak nestalo, jsem pochopil z pozápasových vyjádření. Václav Černý kritizoval distribuci vstupenek. Také řekl, že by raději hrál na poloprázdném stadionu, než v takové atmosféře. Tomáš Souček si myslí, že v tom jsou on a jeho tým sami a lidé na ně zanevřeli. Také dvougólový střelec Pavel Šulc si postěžoval, že se fanoušci na tým po porážce v Gruzii vykašlali. Pustit se do fandících lidí v situaci, kdy nároďák naopak potřebuje podporu veřejnosti získat, je komunikační harakiri. Je to rovněž velká neúcta k těm, kteří byli na šampionátu nebo dokonce v sobotu v Gruzii. A v úterý dělali co mohli i v pro české fans velmi nepříznivých podmínkách.

Abych byl fér, právě Šulc zareagoval na můj komentář na Instagramu. V soukromých zprávách jsme si vyměnili své pohledy na věc a shodli se na tom, že hrát domácí utkání v takové kulise je stejně nepříjemné pro hráče i samotné fanoušky. Za reakci šikovného ofenzivního záložníka dávám rozhodně velký palec nahoru!

V prvé řadě chci říci, že určitě nejsem pro to, aby se vstupenky na zápas prodávaly například jen na český doklad a Ukrajinci (platí i pro fanoušky jiných zemí) si měli možnost zakoupit místa jen v sektoru pro hosty. Ani na ligové úrovni se mi nelíbí, pokud klub v momentě, kdy ví, že nezaplní stadion vlastními příznivci, hází klacky pod nohy těm hostujícím. Je však také nemyslitelné jít v barvách soupeře do sektoru, který je identifikován jako kotel domácích. Já bych si to na žádném venkovním stadionu ani nedovolil. Ale pojďme se spíše podívat na to, jak tomu šlo zabránit.

FAČR měla udělat vše pro to, aby na tribunu Sever dostala aktivní fanoušky. Například ty, kteří byli podpořit tým na ME v Německu. I kdyby tito lidé měli možnost zakoupit vstupenky na Sever klidně za 100 Kč. Dále se mělo jednat s iniciativou Fanatismus Česko, která se na EURU starala o atmosféru především. A také organizovala skvělé fanouškovské pochody na stadiony. Proč se mezi její členy nerozdělilo 50 – 100 – klidně 200 vstupenek? I kdyby pak zbytek Edenu obsadili z většiny fandové Ukrajiny, fandil by české reprezentaci kompaktní kotel na tribuně za bránou a rozhodně by to už nějak vypadalo.

To by ale někdo z marketingového oddělení FAČR musel profanouškovsky přemýšlet, a především komunikovat. Nakonec to dopadlo tak, že členové Fanatismus Česko utkání oficiálně ignorovali. A fanoušci, kteří se snažili aktivně podporovat, byli rozděleni po skupinkách po celém stadionu.

Nesouhlasím s Václavem Černým, že příště by bylo lepší hrát na poloprázdném stadionu. Rozhodně ale souhlasím s tím, že by odpovědní zaměstnanci asociace měli vymyslet něco, aby se úterní stav už nikdy neopakoval. A tady hlavní problém opravdu není u fanoušků, kteří nedorazili (a už vůbec ne u těch, kteří v hledišti byli a fandit se snažili). Mne osobně úterní zážitek (a především samotná reakce týmu) od další návštěvy reprezentačního zápasu spíše odradí.