Článek
Fotbalu ses věnoval od malička. Co ti mládežnické roky daly do života mimo hřiště?
Než jsem přešel do Viktorie Plzeň, byl fotbal a život mimo fotbal jedno a totéž. Fotbal byl koníček a zábava, a můj život mimo fotbal to nijak neomezovalo, takže jsem mohl jezdit s kamarády na tábory, hrát po večerech na schovávanou, na babu, lézt po stromech a dělat všechny ty dětské aktivity, které dělaly i ostatní děti. Pak jsem ale přešel ještě v dětských letech do Viktorie Plzeň, což byl můj obrovský sen, a ten se stal realitou. Věnoval jsem mu celé své dětství a dospívání.
S narůstajícím věkem a větší zodpovědností vůči Viktorce se můj život mimo fotbal „zkracoval“, jak už to ve vrcholovém sportu bývá. Musíš tomu obětovat všechno – a to jsem vždy dělal. Dělal jsem to do té doby, než mě to přestalo bavit, protože jsem si uvědomil, že mi to víc bere, než dává. Měl jsem spoustu zranění z přetížení, mezi tréninky jsem chodil na brigádu, abych nemusel říkat rodičům o peníze. Ale co mi vrcholový sport a Viktorie Plzeň daly, to už mi nikdo nevezme, a jsem za to nejvíc hrdý. A to je pokora, vytrvalost, houževnatost, disciplína a pohled na okolní svět. Díky tomu jsem člověk, jaký jsem dnes.
Jaký byl tvůj největší zážitek, který jsi v mládežnickém fotbale zažil?
Těch zážitků bylo spousta. Ale pro mě asi největší zážitky vždycky byly zápasy se zahraničními a velkými týmy jako Bayern Mnichov, Red Bull Salzburg, Lipsko, Olympique Marseille, Liverpool… V těchto zápasech jsem byl vždy velmi namotivován se vyrovnat kvalitě daného mužstva. Pak je samozřejmě spousta zážitků ze soustředění, z cest na zápasy a z kabiny.
Co tě motivovalo přijmout účast v Survivoru Česko & Slovensko?
V roce 2024 jsem byl náhradníkem na Survivor a jak jsem psal v první odpovědi, tak jedna z věcí, kterou mi dal vrcholový sport, je vytrvalost. Věděl jsem, že když tam chci být další rok, tak musím být vytrvalý a nastavený tak, že tam prostě pojedu. V roce 2025 jsem se tedy znovu přihlásil, obešel všechny castingy a dostal jsem tu možnost zúčastnit se něčeho, co se prostě neodmítá.
Mou největší motivací bylo vyhrát jako tehdy nejmladší účastník v historii česko-slovenského Survivoru a ukázat lidem, zač je toho Zbůch Starý Důl! (zde jsem vyrůstal) Kdyby mi teď někdo zavolal a řekl: „Chtěl bys být účastníkem další řady?“ tak bez jakéhokoliv váhání říkám ANO!
V čem ti fotbal pomohl zvládnout podmínky na ostrově?
Neřekl bych, že přímo fotbal, ale spíš působení v kolektivním vrcholovém sportu mi pomohlo strašně moc. Ať už v kolektivu, nebo hlavně v mentálním a psychickém nastavení hlavy, ve vytrvalosti, pokoře, disciplíně a samozřejmě i ve fyzické kapacitě. Tohle všechno je na ostrově zbytečné, když nemáš dobře nastavenou hlavu. Já ji měl naštěstí dobře nastavenou (hlava tě tam dokáže dohnat k šílenství).
Překvapilo tě na sobě něco během Survivoru?
Překvapilo mě vlastně úplně všechno. Hlavně to, jak celkově tělo bojuje a pracuje s nekomfortem. Dále to, jak je moje hlava silná a dokáže tělo hnát dopředu, i když už jsem na pokraji vyčerpání. A překvapilo mě i to, že mi vůbec nevadilo „kakat do moře“.
Změnila tě tahle zkušenost jako člověka nebo sportovce?
Neřekl bych, že mě to změnilo, ale spíše, že mě to posunulo na lepší já, jak z pozice člověka, tak i z pozice sportovce. Člověk si na ostrově uvědomí spoustu věcí i maličkostí, které by v normálním životě úplně přehlížel.
Kde se vidíš za pár let – spíše ve sportu, nebo tě láká jiná cesta?
To je super otázka. Ze sportovního hlediska se vidím za pár let následovně. Pořád čekám na nabídku z první ligy, aby došlo k přestupu, který ještě v české lize nebyl – z okresu rovnou do ligy. No a když si 1. liga bude dávat na čas, tak nás čekají velké věci v mém mateřském klubu TJ Baník Zbůch.
Jinak bych se rád viděl v pozici moderátora. To je věc, která mě teď naplňuje, živí a baví. Dále bych se rád viděl více před foťákem jako model. Ještě mě baví natáčet videa na sítě a rád bych se klidně viděl v nějakém seriálu nebo filmu.
Takže bych se rád viděl ve stejné pozici, ve které se nacházím momentálně, ale obohacenou o nějaký ten film nebo seriál a být více v pozici modelu. Ale nejdůležitější věc, nebo pozice, ve které se vidím za pár let, je pozice fantastického táty!
Autor rozhovoru: Radek Ondrák
