Fotbalistou roku Tomáš Souček. Následná umístění pro mnohé překvapivá. Jak probíhal galavečer?

Jak vlastně probíhá celá akce? Po příchodu a odložení si věcí do šatny čekalo hosty předsálí kongresového sálu, kde už bylo připraveno pohoštění. Tedy určitý předraut, protože ten hlavní byl na řadě až po samotném vyhlášení. Fotografové se seřadili u fotostěny a čekají na první fotbalisty, kteří se přijdou vyfotit. Někteří se nechají přemlouvat, jiní jdou sami, další ani nepřijdou.

Poté už následuje hromadný odchod do sálu, protože natáčení musí začít přesně včas. Každý si zabere své předem určené místo a sleduje zajímavou show, plnou fotbalových hvězd současnosti i legend minulosti. O moderování se tentokrát postaralo více lidí, včetně Libora Boučka, Terezy Kostkové, Vojty Kotka nebo slovenského hosta Maroše Kramára. Hudebním doprovodem zpříjemňovala atmosféru kapela Mirai.

Po konci samotného vyhlášení už následovala tisková konference vítězů pro novináře, zatímco ostatní hosté se odebrali na hlavní slavnostní raut. Na něm hrál DJ doprovázený dvěma muzikanty, stoly přetékaly jídlem a pitím, hosté se bavili. Prostě klasika.

Ale nyní již k hlavním oceněným. Fotbalistu roku si již počtvrté odnesl hráč West Hamu United Tomáš Souček. Za mě žádné velké překvapení. Je kapitánem České reprezentace, pravidelně hraje Premier League, a především se mu v ní daří. Přiblížil se už k cíli stát se nejlepším českým střelcem této soutěže v historii, což se zřejmě skutečně stane. Ne všem se líbí jeho styl hraní, ale výsledky prostě má.

Především je i správným vzorem nejen pro ostatní dospělé fotbalisty, ale i ty mládežnické. Na hřišti bojuje do posledního dechu, nevynechá žádný souboj. A není ani žádným zákeřným hráčem. Při proslovech či rozhovorech přitom stále působí vlastně pokorně a skromně. Jestliže bude v tomto směru pokračovat, rozhodně jsme ho na podiu neviděli naposledy.

Na druhém a třetím místě už se určitě řada fanoušků s hlasujícími hráči, trenéry, funkcionáři a novináři neshodne. Rozhodně přitom nemůžeme tvrdit, že by druhý Lukáš Provod nebo třetí Pavel Šulc byli špatnými fotbalisty. V rámci českého fotbalu jednoznačně jsou nadprůměrní.

Kdekoho ovšem může napadnout otázka proč je až čtvrtý jeden z top českých útočníku Patrick Schick, který vyhrál titul s Leverkusenem? A dokonce až pátý Ladislav Krejčí, který významně vedl v minulé sezoně Spartu za titulem a vysloužil si přestup do španělské Girony?

Inu oba dva měli na podzim i slabší období. Krejčímu chvíli trvalo, než se v Gironě probojoval do sestavy a začal podávat velmi dobré výkony. A ze sestavy vypadl na určitou část i Patrick Schick, který bojoval s konkurencí v podobě Boniface. Ani jeden z nich přitom vysloveně nezazářil na Euru, zatímco třeba Lukáš Provod tam patřil k nejlepším hráčům.

Je potřeba na anketu pohlížet s ohledem, že je za celý minulý rok. Naše vnímání hodně ovlivňují skvělé výkony v tom současném nebo i útržky z toho minulého. Při podrobnějším zkoumání vlastně uvidíme, že to nějak nespravedlivé rozhodně není. I když na první pohled mírně překvapivé.

Zároveň je na výsledcích vidět, jak kvalitní momentálně máme Chance Ligu. Dva ze tří prvních umístěných hrají domácí soutěž, což prostě není náhoda. Otázkou je, jak to bude v příštím roce. Klidně se totiž může stát, že minimálně jeden z nich přestoupí do zahraničí. Kvality na to jednoznačně mají.

Zajímavé jsou ostatně i celkové bodové výsledky. Ukazují, že souboj mezi Tomášem Součkem a Lukášem Provodem nebyl vůbec jasný, ale naopak poměrně vyrovnaný. Před třetím Pavlem Šulcem už je určitý schod. Poměrně vyrovnaní byli Patrick Schick a Ladislav Krejčí, rovněž celkem vzdálení od třetí místa. Šestý Tomáš Chorý už je potom výrazněji níže, bodově pod stovkou. V příštím vyhlášení ovšem vzhledem k současným výsledkům a ambicím Slavie může být ještě výše.

Zajímavá je situace mezi brankáři. Nejlepší z nich je Antonín Kinský na 11.příčce s 43 body a 13. Matěj Kovář s 20 body. Jindřich Staněk se vzhledem k dlouhodobému zranění tak vysoko nedostal.

Trenérem roku se stal před Jindřichem Trpišovským a Janem Suchopárkem kouč Plzně Miroslav Koubek. Příští rok to ovšem může být zcela jinak. Velkou šanci na vítězství bude mít dost možná právě Trpišovský, ale zapomínat nesmíme ani na Ivana Haška. V případě postupu na MS by byl favoritem rázem on.

Musím se přiznat, že další kategorie Fotbalistka roku (Kamila Dubcová), Futsalista roku (David Drozd) a eFotbalista roku (Dominik „Seron“ Čermák) tolik nesleduju, tak mi nepřísluší se k nim vyjadřovat. Přesto k ocenění všem výhercům gratuluji.

Na chvíli se ještě zastavím u Talentu roku, kde vzhledem ke třem jménům (Antonín Kinský, Matěj Šín a Patrik Vydra) byla situace poměrně jasná. Se vším úctou k oběma hráčům z pole, kteří podávají skvělé výkony. Hvězda Antonína Kinského ovšem vylétla vzhůru, a přestože nyní prožívá krušnou realitu, věřím v jeho zářnou budoucnost. Kdo ví, třeba se jednou v hlavní kategorii dostane mezi vítěze.

Ještě zbývají dvě ocenění. Do Síně slávy vstoupil útočník (zejména Zbrojovky Brno) Karel Kroupa a Diamantovým Fotbalistou roku se stal Petr Čech. Vyhrál tak v hodně nabité konkurenci ostatních vítězů hlavní ankety. Zároveň ovšem se to dalo trochu předpokládat. Vyhrál ji totiž nejvíc krát a toto kritérium za mě u mnohých rozhodlo.

Další ročník tak máme za sebou, nyní nezbývá než si přát, aby byl i letošní rok plný skvělých fotbalových výkonů. A že to bude hodně zajímavý rok. Kvalifikace na Mistrovství světa, Euro U21 nebo závěrečná fáze ligové části a následné umístění titulového týmu do základní skupiny Ligy mistrů. No těšíme se.

Autor textu: Lukáš Loužecký