Historie se opakuje. Teplice po 7 kolech opět na dně tabulky. Nezvrátil to ani Kratina

Teplice v posledním utkání padly v Karviné 4:1. Jak sám kouč Sklářů prohlásil, výsledek byl ještě milosrdný. V loňském roce po sedmi kolech a domácí porážce s Boleslaví přemítal dle jeho slov černé myšlenky v hlavě a uvažoval, že to na severu Čech sám položí. Fotbal má zvláštní smysl pro humor. V příštím utkání se Teplice utkají doma právě s Mladou Boleslaví. Bude se sice jednat o kolo osmé, ale je potřeba myslet na to, že zápas s Baníkem přerušený kvůli vydatnému dešti se dosud nedohrál.

Musím se přiznat, že v mých očích je Karviná někde zhruba na úrovni Teplic, akorát s tím rozdílem, že styl hry celku ze Slezska je daleko více zaměřený na techniku a fotbalovost, zatímco Teplice sází na souboje a bojovnost. I Karviná je klubem, který je stejně jako Teplice schopný doma padnout se Zlínem. Během utkání to však působilo spíše jako utkání MOL Cupu, kde se Karviná střetla se soupeřem z nižší soutěže.

Nenapadá mě jediný atribut, ve kterém by Teplice domácí tým předčily. Naopak počínání Slezanů na útočné třetině hřiště bylo naprosto fenomenální. Lehkost a jednoduchost, jakou se dostávali během pár sekund do zakončení, byla až zarážející. Ve druhém poločase zhruba kolem šedesáté minuty a stavu 3:0 pro domácí zápas spíše připomínal exhibici. Teplice se snažily vysoko napadat, ale hráči Karviné si v poklidu vyměňovali balón a soupeře do ničeho nepustily.

Zastavil bych se ještě u standardních situací. To jsou samozřejmě ty momenty, kde si tým, který dohání gólové manko, může pomoct. V prvním poločase se žluto-modrým v tomto ohledu příliš nedařilo. Co však předváděl v poločase druhém při zahrávání střídající Matěj Náprstek, to jsem dlouho neviděl. Jeho standardky nacházely vždy prvního hráče Karviné.

Nakonec je potřeba dát kredit Abdallahu Gningovi. O úvodní dvě branky se postaral sám, na třetí nahrál. Nakonec se ukazuje, že přestup do Karviné mu svědčí. Díky jejímu stylu hry nemusí podstupovat zdaleka tolik vzdušných soubojů, a hlavně má od spoluhráčů skvělý servis.

Jasně, že se po čtyřech obdržených brankách nabízí otázka, zda Teplice nepotřebují vystužit defenzivu. Já si to upřímně nemyslím. Problém vidím jinde. Když jsem se včera podíval na sestavu Sklářů, položil jsem si otázku, jak budou chtít hosté v Karviné vstřelit branku? Zápas mi odpověděl sám. Jedinou branku si Karviná vstřelila sama.

Kromě tří mladých stoperů měli Severočeši na pozicích wingbeků Daniela Danihela a Mateje Rizniče. První jmenovaný je pro mě jednoznačně hráč s výbornými parametry na stopera a vzhledem k jeho věku i velkým potenciálem do budoucna. Očekávám od něho na hřišti sílu, klid, vyhrané souboje, poměrně solidní rychlost a nebezpečí při ofenzivních standardkách. Určitě neočekávám, že bude pilovat lajnu, přecházet jeden na jednoho, posílat nebezpečné centry, nebo si to navádět na střed do zakončení.

Matej Riznič je levonohý mladík, který dorazil z druholigové slovenské Petržalky. Ofenzivní potenciál rozhodně má. Zatím však sbírá své první ligové zkušenosti. Třeba po zápase s Bohemians trenér Frťala na rovinu přiznal, že po Rizničovi chtěl, aby se směrem dopředu příliš do ničeho nepouštěl. Tam ovšem nastoupil na levém beku v čtyřobráncovém systému a hrál nejčastěji na Václava Drchala. Píši to ale z toho důvodu, abych demonstroval, že na krajích hřiště mají Teplice další dva obránce, kteří mají za úkol především bránit.

Ve středu zálohy vedle sebe nastoupili Robert Jukl a Michal Bílek. Jukl je typický pes obranář. Očekávat od něho můžete skluzy, přerušené přihrávky a souboje ve středu hřiště. Určitě však nemůžete čekat nějakou ofenzivní kreativitu, průnikové přihrávky, nebo že by se tlačil do střelby ze střední vzdálenosti.

Vedle něho hrající Bílek je jiný typ. On už několikrát prokázal, že na gól nahrát umí, a letos se i proti Bohemce dvakrát trefil. Jak mi ale sám na jaře sdělil, lépe se cítí na kraji hřiště, kde může centrovat. A já za sebe dodám, že ani Bílek není typově ofenzivní hráč. Je to defenzivní plejer s potenciálem gól připravit. Není to hráč na pozici desítky, na ofenzivní křídlo, nebo na hrot.

Nakonec v sestavě zbývá už jen trio Nyarko, Pulkrab, Trubač. Poslední jmenovaný je totálně z formy, snad i vzhledem ke spekulacím o jeho možném odchodu. Ty se táhnou celou letní přípravou až do současnosti. Nyarko je v Teplicích týden i cestou, takže o nějakých zažitých automatismech směrem dopředu nelze vůbec hovořit.

Takže když si takto zpětně sestavu Teplic projedete pozici po pozici a zeptáte se sami sebe, jak by měli Skláři střílet branky, jak si odpovíte? Tu odpověď nechám na vás.

Už se stalo takovým koloritem posledních let, že fanoušci vždy při sérii porážek, hlavně na sociálních sítích volají po odchodu sportovního ředitele Štěpána Vachouška. Někteří by k němu přibalili i hlavního trenéra. Vůbec nepopírám, že z té plejády fotbalistů, kteří během posledních let do Teplic dorazili, většina opravdu postrádala kvalitu na nejvyšší soutěž.

Na druhou stranu řadě lidí úplně uniká fakt, že Vachoušek od svého jmenování do funkce pracoval s nulovým rozpočtem na přestupy. Pak zbývá brát hráče na hostování, či po konci smlouvy. Háček je ještě v tom, že musí mít dostatečně nízké platové nároky a nedostat lepší nabídku odjinud. To se pak kvalita shání opravdu těžko.

Situace se samozřejmě měla konečně obrátit k lepšímu po vstupu nového majitele do klubu. A hned se to odrazilo na příchodu Matouše Trmala. To je hráč, na kterého by Skláři bez nového majitele nikdy nedosáhli. Chápu, že fanoušci volají po návratu Richarda Ludhy mezi tyče a tak nějak větřím ve vzduchu, že k tomu opravdu brzy dojde.

Na druhou stranu přestup Trmala do Teplic mi dává velký smysl. Na jaře vychytal spoustu nul, působil jistě, má zkušenosti ze zahraničí a projevil obrovský zájem na severu Čech zůstat. Dovolil si to říct nahlas i ve chvíli, kdy měl ještě v Boleslavi platnou smlouvu. Kdybych měl tu možnost, sáhnul bych po něm hned.

Tímto přestupem, který odstartoval éru Milana Kratiny v klubu, to mělo všechno začít. Měšec s penězi ovšem zůstal dlouho zavřený. Není to však nic překvapivého. Pokud fanoušci pozorně poslouchali, jaký má Kratina s klubem plán, co se týká nejbližších investic, přivádění posil zaznívalo až na posledních místech žebříčku.

V několika rozhovorech zopakoval, že je mu sympatický klub v tom, že i z ničeho dokázali v Teplicích dělat prvoligový fotbal. Jeho představa byla taková, že když do rozpočtu něco málo přisype na přestupy, efekt bude rázem obrovský. Nedávno proto mohl do klubu dorazit i slovenský reprezentant U21 Jakub Jakubko. Ačkoliv se přestupová částka kolem pěti milionů korun může zdát jako směšná, je to přesně něco, co si ještě nedávno Teplice zkrátka nemohly dovolit, a nyní to šlo.

Teplice v loňském ročníku hrály v poslední skupině o záchranu. Trenér Frťala po vstupu nového majitele několikrát pronesl, že věří, že tyto starosti už Skláři řešit nebudou. Máme ovšem objektivní důvody si to myslet? Z těch odchodů po konci sezóny zmíním jen několik: Kričfaluši, Mičevič, Gning a Yasser.

Během přípravy dorazil Pulkrab, Matyáš Kozák, Riznič, Náprstek, Ljukovac a nedávno Jakubko s Nyarkem. Nemám ani vzdáleně pocit, že by byl současný kádr silnější než ten loňský. Ba naopak. Tahle úroveň kvality na první ligu už nestačí. Speciálně ve chvíli, kdy posilují kluby jako Dukla Praha i Pardubice, a Zlín má po šesti kolech třináct bodů. Co loni stačilo, je v dnešní realitě českého fotbalu zkrátka málo. V Teplicích proto musí dát rychle hlavy a peníze dohromady a přivést opravdovou ofenzivní kvalitu. Jinak bude podzim pod Krušnými horami opět krušný.

Autor článku: Daniel Dolejší