Hlavatý v Liberci kouzlí. Jak jsou na tom další posily?

Ale jak se praví, Řím také nebyl postaven za jediný den. Slovanu je potřeba dát čas. I tak si ale můžeme zhodnotit, v jakém světle se zatím jeví posily, které před sezónou na sever Čech přišly.

Liberec přivedl do svého kádr celkově 12 hráčů. Ať už se jedná o posily do základní sestavy nebo o talentované juniory, většina z nich si už připsala své první minuty v novém dresu. Výjimkou je pouze slovenský obránce Martin Rýzek doléčující zranění z minulého angažmá a jeho krajan Ivan Krajčírik, který však přišel teprve před pěti týdny. Krajčírika navíc do branky nepouští zatím ve výborné formě chytající Hugo Jan Bačkovský.

Pokud bych měl vybrat posilu, od které se po příchodu čekalo nejvíce, bez přemýšlení vyřknu jméno Michala Hlavatého. Šikovný záložník předváděl několik sezón v Pardubicích výborné výkony a bylo jen otázkou času, kdy se ho ujme nějaký ambicióznější celek. Hlavatý se ihned po příchodu usadil v základní sestavě Liberce a stal se možná úplně tím nejdůležitějším hráčem. Jeho vliv na hru Slovanu je opravdu neoddiskutovatelný. Hlavatý zakládá akce, určuje tempo hry, rozdává finální přihrávky a v neposlední řadě střílí góly. Balíček schopností, který ho měl dovést i k reprezentační pozvánce. Pro mé překvapení se tak ještě nestalo, ale první reprezentační start Michala Hlavatého je určitě jen otázkou času.

Hlavatý si zatím připsal dvě branky a dvě asistence. To z něj dělá nejlepšího střelce a zároveň i nejlepšího nahrávače týmu. To je sice pro blonďatého špílmachra kvalitní počin, ale stejně tak je to i obžaloba jeho spoluhráčů. Nikdo jiný si totiž nepřipsal více než jeden gól či jednu asistenci. Na ofenzivu Slovanu má Hlavatý doslova kruciální vliv. Za zmínku stojí ještě statistika očekávaných asistencí, která se u něj zastavila na hodnotě 1,36 xA. V rámci celé soutěži je to čtvrtý nejlepší výsledek.

Po odchodu Luky Kulenoviče do Heraclesu Almelo se v liberecké sestavě uvolnila pozice hroťáka číslo jedna. Z čistokrevných hrotových útočníků má nejvíce odehraných minut Benjamin Nyarko. Ghanská posila z rakouského Lafnitzu zatím nastoupila do všech utkání a nutno podotknout, že zanechala poměrně pozitivní dojem. Jeho jednoznačnou předností je rychlost. Nyarko se několikrát dokázal dostat do šance tím, že obránce doslova přesprintoval. Vedle toho umí také velice dobře pracovat se svým tělem, když si dokáže šikovně odstavit obránce či případně podržet balón. V tomto ohledu byly pastvou pro oči souboje mezi ním a Igohem Ogbuem.

Když se však dostane tváří v tvář brankáři, Nyarko mnohdy selže. Vinou je vedle nedokonalé techniky především zbrklost. Přijde mi, že v určitých momentech je pro Nyarka jeho rychlost na obtíž. Často to vypadá, jako by byl ghanský mladík překvapen, že je už tak blízko brance a vstřelenému gólu. Posléze zazmatkuje a napálí míč naslepo do gólmana nebo vůbec netrefí zařízení. Ghanskému rychlíkovi je však teprve 20 let a určitá zbrklost je něco, na co by měl za normálních okolností určitě nárok.

Liberec však nutně potřebuje, aby útočníci začali střílet góly. Jen Nezmar sice do konce přestupového trhu ještě hledal posilu na hrot útoku, ale pro zklamání libereckých fanoušků se mu to nepodařilo. O to větší nároky nyní leží na Benjaminu Nyarkovi. Pokud Nyarko naplno vytěží svůj potenciál, může se stát klidně nejlepším střelcem Chance Ligy. Když to odlehčím, tak by možná nebylo od věci, kdyby si s ním pár tréninkových jednotek střihl sám generální ředitel Slovanu Jan Nezmar a předal mu pár svých střeleckých kouzel. Od koho jiného by se taky mohl Nyarko učit než od historicky nejlepšího střelce Liberce.

Jediným obráncem, který zatím na hřišti nevynechal jedinou minutu, je Adam Ševinský. Talentovaný host ze Sparty zastává v obranné trojici pozici uprostřed. Ševinský odstartoval angažmá v Liberci z jeho strany infarktovým utkáním v Karviné, kde si hned v první minutě málem vstřelil vlastní gól. Bačkovský byl naštěstí proti. O půl hodiny později však zaútočil na tu správnou branku a ve svém prvním prvoligovém zápase v kariéře se hned prosadil.

Ševinský v dosavadním průběhu sezony ukazuje, že v něm dřímá velký potenciál. Je velmi silný ve vzdušných soubojích, dobře rychlostně vybavený a nebojí se ani konstruktivně rozehrávat. To je ale mnohdy také kámen úrazu. Doslova v každém zatím odehraném utkání vyrobil Ševinský při rozehrávce minimálně jednu velkou minelu. Někdy jich bylo i mnohem víc. Dvacetiletý stoper se snaží za každou cenu rozehrát konstruktivně. A to i v případě, kdy by bylo racionálnější před presujícími útočníky míč odkopnout. Je zřejmé, že Radoslav Kováč nabádá své obránce ke konstruktivnímu řešení obranných situací. Je však nutné umět zvážit, kdy je už potřeba jednoduchou cestou poslat míč na tribunu. To Ševinský zatím neumí. Pokud se to nenaučí, je jen otázkou času, kdy to bude stát Liberec body.

Dlouho se čekalo, než do zápasu zasáhne další Kováčův svěřenec z Pardubic Denis Halinský. Talentovaný stoper si od nepovedeného zápasu s Teplicemi (kde nastoupil v druhém poločase) už v každém dalším utkání rezervoval pozici v základní sestavě. A nutno podotknout, že zaslouženě. Co se týče obranné hry, tak je na tom s Ševinským velmi podobně. Osobně se mi ale u Halinského daleko více zamlouvá rozehrávka. I přesto, že vyhledává složitější přihrávky, nechybuje u nich tolik jako Ševinský. Celkově z něj vyzařuje daleko větší jistota. To však může být ovlivněno i větší dávkou zkušeností, neboť Halinský má odehranou již jednu kompletní prvoligovou sezonu. Tím se Ševinský pochlubit nemůže.

Velmi nepovedenou premiéru v libereckém dresu má za sebou Marek Icha. Proti Karviné nastoupil v záložní řadě vedle Ivana Varfolomejeva a oba záložníci doslova hořeli. Kažení jednoduchých přihrávek, nesoulad v obranné hře, no zkrátka velký špatný. Hned v následujícím zápase byl do středu zálohy povolán Michal Hlavatý, který se stal pro Ichu herní jistotou. Hlavatý má na starosti převážně ofenzivní fázi hry, zatímco Icha mu zdatně kryje záda směrem dozadu. Aby nedošlo k mýlce, Icha není jen pes obranář. Také dokáže zaskočit stopery soupeře přesnou průnikovou přihrávkou, jeho největší zbraň však tkví v poziční hře a odebírání balónů.

Pozici levého wingbacka si již stihl zarezervovat Aziz Kayondo. Posila z Vyškova vlétla do sestavy Liberce doslova jako uragán. Skvěle rychlostně ale i technicky vybavený obránce dokáže takřka celých 90 minut pilovat svojí lajnu. A rozhodně se nejedná jen o úprky směrem k soupeřově brance, Kayondo je velmi spolehlivý i v defenzivě. Před sezonou jsem se podivoval tomu, že Liberec kupuje z Vyškova hráče jen po pěti odehraných zápasech. Jan Nezmar však opět ukázal, že čuch na posily opravdu má. Nedivil bych se, kdyby Kayondo v Liberci moc dlouho nezůstal.

Po nesmyslném vyloučení a disciplinárním trestu Ahmada Ghaliho se na jeho pozici rozehrál Josef Koželuh. Dvaadvacetiletý bek není takovou motorovou myší jako Ghali či Kayondo, ale své si rozhodně odehraje. Spolehlivý výkon směrem dozadu dokáže občas podpořit zdařilým ofenzivním výpadem. Rozhodně by to měl ale zkoušet více, ofenzivní kvality na to má. Otázkou však je, jestli k tomu dostane po návratu Ghaliho příležitost.

Velkým překvapením je pro mě prozatímní nevytíženost Qëndrima Zyby. Kosovský reprezentant zatím odehrál pouze 81 minut rozkouskovaných do pěti zápasů. Přitom hned v prvním utkání v Karviné (kdy dostal od Kováče 11 minut) ukázal, co v něm Liberec může mít. Kreativního záložníka, který neoplývá rychlostí, ale spíše milimetrově přesnou nohou. Přes Hlavatého či Frýdka zatím ovšem cesta do sestavy nevede.

Velmi povedenou přípravu má za sebou Patrik Dulay. Odehrál sice jen dva zápasy, ale přesto dokázal dvakrát skórovat. A navíc to byly opravdu povedené branky, žádné doklepávačky. V lize to zatím stačilo pouze na 55 minut. Jsem si však jistý, že i přes svůj nízký věk (Dulayovi je teprve devatenáct), bude dostávat čím dál více prostoru. Obzvlášť pokud neprotrhne střeleckou impotenci Nyarko.

Třetím do party je Santiago Eneme. Ten si i kvůli zranění stihl připsat pouze 11 minut. Minulý týden však odehrál celý zápas kvalifikace na Africký pohár národů, kdy jeho Rovníková Guinea hostila Togo. To by mohlo značit, že už se pomalu dostává do kondice a brzy bychom ho mohli v dresu Liberce vídat častěji.