Jablonecká pohádka: Pět faktorů, které mohou dovést klub k titulu

Jablonec předvádí pro mě, a věřím, že desítky i stovky dalších lidí, něco nepředstavitelného – ani odchody opor, ani odsouzení majitele a dočasná nejistota, která v klubu na nějaký čas panovala, nic nezastavilo Severočechy a ti se tak ocitli na prvním místě před pražskými „S“. A pokud se po třinácti kolech ligy ocitnete na prvním místě před organizacemi, které mají několikanásobně větší rozpočet, lepší zázemí, stadiony a v neposlední řadě šířku kádru, už to jednoduše nemůže být náhoda.

Mužstvu odešlo několik opor ze základní sestavy jako Slovák Dominik Hollý, neotřesitelný stavební kámen obranné řady Jakub Martinec nebo reprezentant, za kterého Olomouc neváhala položit na dřevo tři miliony eur, záložník Michal Beran. Přesto tým nadále šlape jako hodinky, o čemž se naposledy přesvědčili u největšího rivala v Liberci, kde Jablonec bral naprosto přesvědčivým výkonem tři body. Proč by se klub z města bižuterie mohl radovat i po posledním kole z ničeho menšího, než je titul?

Nemohu začít u nikoho jiného než u trenéra pana Luboše Kozla, protože ačkoliv mu odešli hráči, které jsem jmenoval, vždy dokáže své mužstvo výborně připravit. Jeho schopnost adaptovat taktiku podle soupeře a vytěžit maximum z kádru je naprosto klíčová. Ne náhodou se s bývalým hráčem Slavie mluvilo ve spojitosti s hlavním aspirantem na trenéra reprezentace. Jediný, kdo se v ohledu „cena výkon“ se dokáže Kozlovi vyrovnat, je pan Bronislav Červenka se svým Zlínem, nikdo jiný. Opravdu klobouk dolů, skvělá práce.

Ligová legenda – to mě jako první napadá při vyslovení jména útočníka Jablonce. Čtyřiatřicetiletý fotbalista prožívá možná nejlepší období kariéry. Se sedmi góly vede tabulku střelců ligy a jeho forma mu vysloužila i pozvánku do reprezentace. Je to právě on, kdo dokáže prodat na hřišti své cenné ligové zkušenosti a v klíčových momentech rozhodnout, jako třeba přihrávkou v posledním derby proti Liberci. Přístup a profesionalita – myslím, že v rámci ligy nenajdeme moc fotbalistů, které tato dvě slova naplňují víc, zvláště po konci Marka Matějovského.

Kdyby nepřišel, není v klubu taková pohoda a klid na práci, o tom jsem přesvědčen. Příchod nového majitele pana Jakuba Střeštíka přináší do klubu potřebnou stabilitu. „Mojí prací teď bude ekonomicky stabilizovat klub,“ řekl nový boss klubu, který slibuje zodpovědný přístup bez megalomanských projektů. Jeho podnikatelské kontakty mohou přinést nové sponzory a posílit klub finančně, což bude potřeba hlavně v zimním přestupovém okně, pokud bude chtít být mužstvo do závěrečných bojů na jaře připravené – o jména ze sestavy Severočechů je zájem v podstatě permanentně udržet mužstvo pohromadě je hlavní úkol nového majitele.

Osm inkasovaných gólů v lize – nenajdete lepší obranu, než má Jablonec. Se stejnou bilancí se může pochlubit jen mistrovská Slavia. Jablonecká defenziva patří k tomu nejlepšímu, výborně se vypořádala s odchodem Martince, jeho absence v podstatě není znát. Další nestárnoucí fotbalista po Chramostovi, brankář Jan Hanuš, předvádí skvělé výkony a svůj klid přenáší na celé mužstvo. Nemohu nezmínit Filipa Nováka, dalšího ostříleného borce, kterého doplňuje Martin Cedidla – mimochodem naprosto klíčová věc, že se podařilo prodloužit s tímto hráčem a kapitánem, ke kterému se dostanu vzápětí, novou smlouvu.

No a to nejlepší nakonec jak jsem naznačil kapitán současného týmu, Srb Nemanja Tekijašiki – fotbalista, který přišel v podstatě jako neznámý hráč před dvěma lety z polské Termalice, předvádí naprosto nadstandardní výkony a vůbec bych se nedivil, kdyby jednou přišla pozvánka i do srbské reprezentace. Nemanja je totiž svými výkony bez přehánění jedním z nejlepších stoperů celé soutěže.

No a pátý poslední bod, který vidím jako největší sílu, spočívá v týmovém duchu a schopnosti překonávat sám sebe. Ani jeden ze tří hlavních aspirantů na titul nedokázal Jablonec porazit, vždy se mužstvo semkne a vymáčkne ze sebe to nejlepší. Navzdory všem problémům a odchodům, které jsem zmínil, se v mysli kluků v zelenobílých dresech objeví něco, čím převáží misky vah na svoji stranu. A můžeme se bavit o tom, že v jednom zápase to může být náhoda, ale jak jsem řekl, pokud se ocitnete po třinácti kolech na prvním místě, už to náhoda být nemůže.

Samozřejmě se můžeme na konci bavit o tom, že Jablonci došly síly, svěřenci trenéra Kozla doplatili na ne moc široký kádr a skončí někde uprostřed tabulky. Ale stejně tak se můžeme bavit o tom, že lidé z necelého padesátitisícového městečka kousek od Jizerských hor mohou slavit titul mistra ligy. A já vím, zatím to stále zní bláhově, ale před sezónou tvrzení, že by mohl být Jablonec první ve třináctém kole, taky a přesto je to realita. Takže kdo ví, třeba to, co uteklo o jediný bod Peltovu Jablonci v roce 2010 v čele s hráči jako Špit, Lafata a Drsek, které trénoval pan František Komňacký, se podaří v roce 2026 Jablonci pana Střeštíka s hráči jako Hanuš, Chramosta a Tekijaški, které trénuje Luboš Kozel.

Autor článku: Josef Volejník