Jak posílit český fotbal? Cestou může být brzký odchod hráčů do zahraničí

Jedním z nejtěžších momentů je za mě u mladých fotbalistů přechod z řekněme stále mládežnického fotbalu do toho dospělého. Samozřejmě bychom našli velké množství věcí, které se dají zlepšovat už u přípravek nebo žáků. I přesto dokážou být české týmy někdy konkurenceschopné s těmi zahraničními, které jim později utečou o parník.

Pomoci v tomto případě tedy může brzký odchod hráče do zahraničí, i když je to samozřejmě hodně diskutabilní a řada lidí se mnou nebude souhlasit. Ideální scénář samozřejmě je vychovat si dané hráče v Česku, využít jejich talentu pro domácí Chance Ligu a až posléze po několika letech je nechat utéct ven. Otázkou je, zda pro některé opravdu nemůže být lepší scénář, kdy si vlastně domácí nejvyšší soutěž ani nezahrají.

Určitým příkladem budiž třeba Lukáš Horníček, který už v 18 letech přestoupil do portugalské Bragy, aniž by si v Pardubicích čuchnul k prvoligovému fotbalu. Lukáš Vorlický přestoupil už v 16 letech do italské Atalanty, a kdyby neměl problém se zraněními, určitě by v zahraničí byl ještě teď. Kryštof Čížek to vzal přes pražské Tempo a Slavii rovněž v 16 letech do Hoffenheimu. A takto bychom mohli pokračovat. Můžeme se přitom bavit o tom, že pokroky či nějaká nadprůměrnost jsou u nich jasně vidět.

I v předcházejících dnech se přitom objevily zprávy o přestupech českých mladíků v rámci zahraničí. Šestnáctiletý mládežnický reprezentant Filip Zahálka zamířil do německé Borussie Mönchengladbach. Ten se přitom už v létě roku 2024 vydal do mládeže Dynama Drážďany, kde nastupoval za výběry do 17 a 19 let.

U šestnáctiletého talentu ze Slavie Matouše Srba se zase spekuluje, že by mohl zamířit do slavného Bayernu Mnichov. Pojďme si říct, že žádný dospělý fotbalista momentálně není blízko k přestupu do tohoto velkoklubu.

Mladíků, kteří zamířili velice brzy do zahraničí, je tak poměrně dost. Osobně si myslím, že jejich číslo bude se vzrůstajícím počtem cizinců hrajících za české týmy růst. Jestli je to dobře, nebo špatně, se ukáže asi v budoucích letech. Vidím za tím výhody i negativa. Najdeme totiž i řadu hráčů, kteří svou kariéru díky brzkému odchodu do zahraničí minimálně zbrzdili.

Ještě jednu věc mají zmiňovaná jména společnou. Tím, že prakticky nehráli na nejvyšší úrovni v Česku, tu nejsou tolik populární. O některých z nich běžný fanoušek třeba ani neslyšel. Opět se můžeme bavit o tom, nakolik je to dobře, či špatně.

Jak už jsme psali výše, ideální scénář by byl nechat české fotbalisty zářit v Chance Lize a tím podporovat i tento produkt. Je tu ovšem potom otázka, zda je to lepší pro ně. Česká nejvyšší soutěž, ale vlastně i mládežnické akademie, momentálně nenabízejí tak dobré podmínky jako mnohé zahraniční. Na tom je především nutné pracovat, abychom se jim v budoucnu alespoň trochu přiblížili nebo vyrovnali.

Autor textu: Lukáš Loužecký

Zdroj statistických informací: Livesport