Článek
Málokdo v historii českého fotbalu dokázal tak důsledně pracovat na své pověsti bouřliváka jako tento rodák z Moravy. Vždyť kdo jiný by dokázal vymyslet pro své záchvaty vzteku vlastní termín (blikanec) a pak ho s takovou vervou naplňovat?
Srdce bijící pro Spartu (když se to hodí)
Odchovanec Baníku Ostrava se přitom stal přes noc zapáleným sparťanem – tedy alespoň, když zrovna dával rozhovory. „Já žiju pro Spartu!“ hlásal při každé příležitosti, zatímco tajně nosil pod sparťanským dresem tričko s nápisem „Baník, p…!“ pro jistotu, kdyby se někdy vracel.
Své sparťanské srdce dokazoval především tím, že jako kapitán dělal vše pro to, aby jeho milovaný klub přišel o titul. Věrně ho dokázal potopit nejen na hřišti, ale i mimo něj. Kdo jiný by dokázal tak oddaně hodit míč do obličeje soupeře hned v první minutě zápasu s Brnem, když se Sparta rvala o titul? Tahle mistrovská ukázka „blikanců“ zajistila, že Sparta hrála prakticky celý zápas v deseti a prohrála i konečný souboj o titul. A protože jedno potopení týmu nestačí, přišel později jeho další geniální tah – úmyslná penalta, když už hrál za České Budějovice. „To je má osobní vendeta vůči Křetínskému,“ chlubil se pak. Sparta o titul přišla – a Řepka si mohl připsat další úspěch do sbírky. V současnosti je rétorika vůči majiteli Sparty mnohem smířlivější a kdyby se na Letné našlo nějaké to teplé místo, Tomáš by se určitě nezlobil.
Týmové stmelování podle Řepky
Jako týmový pokladník přišel s inovativním způsobem, jak podpořit klubovou kasu – prostě ji vzal s sebou, když odcházel. Několik set tisíc korun zmizelo jako mávnutím kouzelnické hůlky, což byl nepochybně Tomášův způsob, jak říct: „Bylo mi ctí být kapitánem.“
Pro stmelování týmu pak měl jedinečnou metodu. Namísto nudných týmových večeří preferoval společné návštěvy kasina, kde kolegům ochotně ukazoval, jak rychle lze prohrát měsíční výplatu profesionálního fotbalisty. „Hoši, takhle se točí ruleta a takhle mizí prachy!“ vysvětloval nadšeně mladším spoluhráčům, zatímco jim prakticky předváděl, jak se správně dostávat do existenčních problémů.
Právnické mistrovství
Řepkovy schopnosti se však neomezovaly jen na fotbalové hřiště. Jeho podnikatelský duch vynikl zejména když prodal luxusní Mercedes za 1,2 milionu korun. Malý detail – auto mu vůbec nepatřilo. Tato geniální obchodní strategie mu vynesla pobyt ve státním zařízení s bezplatným ubytováním na Borech.
Když už mu nestačily běžné skandály, rozhodl se posunout hranice a vytvořit pornografické inzeráty na matku svého dítěte. Falešné erotické nabídky s telefonním číslem bývalé manželky Vlaďky Erbové byly zřejmě jeho představou civilizovaného rozchodu a péče o společné dítě. Tato „klukovina“, jak ji sám nazval, mu prodloužila pobyt za mřížemi.
Multimediální hvězda
Čtyři autobiografie – to je výkon hodný literárního génia. V nich neopomněl vysvětlit, jak vlastně za všechno můžou všichni ostatní. Přípravu na další autobiografii začal údajně už ve vězení, kam si přinesl zápisník s názvem „Jak jsem nevinně skončil v base (a kdo za to může)“, ale nakonec se zvolil název: „Deník ze dna“.
Ale Tomáš se nespokojil jen s knihami! Jeho multimediální impérium zahrnuje také motivační diář pro rok 2019, kde se „zcela otevírá fanouškům“ s perlami moudrosti jako: „I když jste v deseti, neznamená to, že musíte prohrát“ a „Jak správně namířit při plivání na soupeře“. Diář také obsahuje exkluzivní fotografie z jeho bohaté kariéry, motivační hesla („Co tě nezabije, to tě posílí… do vězení„) a sadu samolepek s jeho nejslavnějšími červenými kartami.
Z fotbalového hřiště na filmové plátno
A jako by čtyři knihy a motivační diář nestačily, teď přichází vrchol Řepkovy mediální ofenzívy – autobiografický film s výmluvným názvem „Hříšník“. Tenhle trhák a exploze pokory nás přesvědčí, že za Řepkovými „blikanci“ ve skutečnosti stála jen přílišná oddanost týmu, čisté srdce a nefalšovaná povaha.
Pro film se štáb musel vydat až do Portugalska, kde se před kameru postavili i jeho bývalí spoluhráči z Fiorentiny – Nuno Gomes a Rui Costa. Ten o Řepkovi dokonce prohlásil: „Tomáš byl vždycky hodnej kluk, co šel do všeho naplno a pro svůj tým by umřel.“ Samozřejmě, Tomáš by pro svůj tým umřel – pokud by tedy zrovna neměl chuť obdarovat soupeře penaltou nebo ho potrestat kolapsem klubové kasy.
Největší zádrhel filmového projektu prý nastal, když se režisér Větrovský pokusil rekonstruovat slavnou scénu plivnutí na Volešáka. „Tomáš trval na autenticitě a chtěl, aby se scéna natáčela s původním Volešákem, jenže ten už se necítil na to, mít znovu Řepkovy sliny na obličeji,“ prozradil zdroj z filmového štábu.
Řepkův film tak završuje jeho proměnu z fotbalisty na multimediální osobnost. A já vás prosím, pokud se chcete mentálně vzdělat a být lepším člověkem, běžte na něj.
Autor textu: Josef Volejník
Zdroje:
https://sport.aktualne.cz/fotbal/vsechny-blikance-tomase-repky-v-rejstriku-mel-plivance-utoky/r~05e26614345611e991e8ac1f6b220ee8/v~sl:ceab93fe7ac9f556f444459cd5552221/
https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal/454279/hrisnik-repka-chysta-film-pred-kameru-dostal-i-legendarni-spoluhrace.html
https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-chance-liga/255765/tak-urcite-repka-popisoval-jak-hrozil-spartanskemu-sefovi.html
https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/tomas-repka-79351
