Článek
Samozřejmě, každé utkání pražských „S“ je doprovázeno značnými emocemi a pokaždé se jedná o nejvyhrocenější střetnutí v našem rybníčku. Co se ale dělo na stadionu Slavie, to už bohužel nemá s fotbalem nic společného.
Emoce rozdmýchal Tvrdík
Pokud zůstaneme ve fotbalových vodách, tak se stále chceme srovnávat s kluby ze západní Evropy, což je naprosto logické. Pak se ale nemůže stát, aby předseda jednoho z celků přišel před nejemotivnějším střetnutím v lize s tvrzením, se kterým se vytasil pár dní před zápasem. Troufnu si tvrdit, že tohle se nestalo ani v končinách daleko zaostalejších, co se týče fotbalové kultury. Již po této události bylo naprosto jasné, že tohle derby se bude těm předchozím vymykat a následně se to i potvrdilo. Již od prvních minut na hřišti převládala agresivita před fotbalovostí.
Zmíněná agresivita však ve správné míře rozhodně není na škodu. Tohle však byl ten typ zlosti, který na fotbalový trávník nepatří. Vše pak dokonaly oba realizační týmy, které se do sebe pustily jako někde v nejnižší třídě někde na hřišti mezi poli.
Rozhodčí naprosto selhal
Pokud zde byli nějací odpůrci zahraničních sudích řídících derby, nedělní zápas se ukázal jako zářný příklad, že čeští rozhodčí bohužel derby nezvládají. A nebavme se teď ani o jedné penaltě. Již od prvních minut, kdy se atmosféra na hřišti začala přiostřovat, měli padat karty jak na běžícím páse.
Největší slabostí sudího Szikszaye se ukázala autorita, kterou u hráčů absolutně neměl. Po každém trochu spornějším zákroku se před sudím vytvořil shluk, který se snažil vymoci svou pravdu. Pokud se tohle nezačne v lize trestat, rozhodčí si respekt nikdy nezískají. Ono to pravidlo, kde s rozhodčím má komunikovat pouze kapitán, není jen tak. Sice by možná karet, i těch červených, bylo třikrát více. Ale do budoucna by to zejména vzájemným zápasům Sparty a Slavie, velice pomohlo.
