Článek
Když jsem si shrnul výkon týmu, který sestavil Tomáš Rosický, naskočila mi věta, kterou nedávno řekl v rozhovoru: „Můj problém je, že 80 % odborné veřejnosti, odpovědných lidí a trenérů v Česku vidí fotbal jinak.“
V tomto ohledu si pomůžu silnou scénou ze seriálu České století, po přijetí Mnichova, kde se plukovník Eduard Moravec, kterého hraje Daniel Landa, baví s Edvardem Benešem. V rozhovoru padne věta: „Můj problém je, že kromě mě tohle nikdo nechápe.“ A odpověď zní: „Vám vůbec málokdo rozumí, co?“
Rosický a Beneš
A co mají společného Tomáš Rosický a Edvard Beneš, proč to vůbec říkám? Prvně jmenovaný byl geniální fotbalista, jeden z nejlepších, jakého naše země vyprodukovala. Možná jen vinou zranění nepřetáhl přes hlavu dres Realu Madrid. I tak výborná kariéra jak na klubové, tak reprezentační úrovni, kde střílel góly za ten pro nás nejkrásnější možný dres na světě i na mistrovství světa. Edvard Beneš byl v mládí geniální diplomat, který velkou měrou pomohl vybudovat republiku. Prezidentský úřad už byla jiná píseň. Mnichov, přijetí demise ministrů v únoru 48, a mohl bych pokračovat. Malý Mozart, jak byl na hřišti výjimečný, tak to na manažerském postu skřípe.
Ano, prohra v Boleslavi jde za trenérem, který na hřiště poslal z velké části lavičku. Ale tu lavičku mu vybral sportovní úsek a přestupová politika klubu je něco, nad čím už dlouho kroutí hlavou jak fanouškovská základna, tak odborná veřejnost. Přesto se znovu podepsal jako spasitel, když klub odmítlo mnoho potenciálních koučů. Ale mohu jako fanoušek věřit trenérovi, který si před lety v podstatě vytrucoval odchod z klubu, když přišla lepší nabídka z Feyenoordu Rotterdam?
Totéž platí u posil, samozřejmě v každém klubu se ne vždy vše povede, to je naprosto normální a v tom je fotbal krásný. Za mě jsou přestupy Brunese nebo Guddala naprosto v pořádku, ale pak tu jsou transfery Milli, Singhateho, Mannsverka, Hollého, Garcíi, Cháveze, Cobbauta nebo Kuola a několika dalších, a ty už chápu méně.
Macek, Vojta a náskok Slavie
Jedním z nejlepších hráčů v posledních dvou zápasech byl Roman Macek, který přišel za velmi přijatelných 620 tisíc eur z Boleslavi. Několik týdnů píšeme o tom, že by bylo fajn vrátit se k modelu, kdy klub kupuje lepší české ligové hráče nebo dává větší šanci odchovancům. Samozřejmě tuhle mou myšlenku zatím rozporují výkony Matyáše Vojty, kterému to právě v Boleslavi střílelo a na Spartě ne, ale hráči je teprve dvaadvacet. Myslím, že jeho dny ještě přijdou. Problém je, že v ACS je čas něco, co si nemůžete dovolit. Pokud Slavia zvládne svůj zápas proti Pardubicím, o čemž při skóre 9:1 a herním projevu sešívaných nemám důvod pochybovat, budou mít mistři ligy šest bodů náskok na Spartu a sedm na Plzeň. O tom, že si Slavia jde pro mistrovský hattrick, jsem si byl jistý, ale že bude pohár „jednou rukou“ držet už po třech kolech, to jsem nečekal. Sparta půjde do sezóny bez kapitána, který je na odchodu, a se dvěma klasickými útočníky, Vojtou a Brunesem.
Závěr
Bylo by fajn moji myšlenku ze začátku nějak zakončit, že? Pan prezident asi také viděl dál, ačkoliv já s Mnichovem nesouhlasím. Vítězství po nějakých sedmi letech nakonec skutečně přišlo. Ale kdo zná historii ví, že jsme se z něj dlouho neradovali, přišlo „jiné vítězství“ v podobě února 1948. Ale co já vím, Sparta možná jednou svého ředitele a jeho vidění fotbalu ospravedlní. Otázka je, jestli to bude vítězství, ze kterého se bude klub radovat dlouho, nebo poté přijde další série let bez trofeje.
Autor textu: Josef Volejník
Zdroj statistických informací: Livesport
