Jediný bod v nadstavbě zajistil Spartě evropské poháry

Sparta v posledním kole nadstavby uhrála tolik potřebný bod, aby si Evropu zajistila. To jí při vítězství Plzně nad Jabloncem stačilo. Jakým způsobem ale toho bodu dosáhla, to zabolelo u srdce nejednoho fanouška letenských.

Olomouci nešlo o nic. Vyhrála MOL Cup a v Chance Lize nemohla skončit lépe než šestá. I proto zřejmě zůstaly jen na lavičce její největší hvězdy. Do zápasu se Spartou, které šlo opravdu o hodně, poslala ne zrovna to nejsilnější, a i přesto byla lepší než pražský celek. Tomu sice šlo opravdu o hodně, ale že by se to ukázalo na hřišti? Tak to ani náhodou.

Letenští čelí po zpackané sezóně obrovskému tlaku. V posledním zápase potřebovali uhrát alespoň bod nad Olomoucí a doufat ve vítězství Plzně s Jabloncem. To se nakonec povedlo, ale předvedený výkon na hřišti nelze nazvat jinak než trapností. Čekali byste, že Sparta na soupeře vlítne a bude se snažit urvat tři body? Tak to byste se mýlili.

Tak jako Sparta odehrála první půli proti Baníku, tak odehrála celý zápas proti Sigmě. Hráči na hřišti byli absolutně bez zájmu hrát fotbal. Jako by je obtěžovalo, že na to hřiště vlastně vůbec musí. Že po nich někdo chce bod. Tolik silných řečí v rozhovorech, jak se o to poperou a na hřišti byli doslova trapní. Marnost nad marnost a totální nechuť dělat svou práci. O nějakém sparťanském srdci nemůže být ani řeč.

Možná to bylo způsobeno očekáváním, že většina současných hráčů na Letné po létě nebude, ale potom ať hráči netvrdí, jak milují Spartu a chtějí se za ní bít. Po celou sezónu byl jediným skutečným sparťanem, který se více snažil, Lukáš Haraslín. Potom se nikdo nemůže divit, že šťastná Konferenční liga je jedinou metou, na kterou Sparta letos dosáhla.

Několik sezón kritizujeme nejen my, ale především drtivá většina fanoušků výkony Tomáše Wiesnera. Nikdo nechápe, jak se takhle nekvalitní hráč může udržet v rudém dresu. O to překvapivější bylo rozhodnutí o prodloužení jeho smlouvy kvůli vážnému zranění. Ano, lidsky velmi vstřícný krok. Fotbalově totální přešlap a chyba astronomických rozměrů.

Jenže může být ještě hůř. Poté co Spartě nevyšel Brian Reynolds, se nechal slyšet Tomáš Rosický, že má přeci Martina Suchomela, který je skvělým fotbalistou. Ó, jak pomýlené tvrzení. Suchomel dlouhodobě ukazuje, že laťka nastavená Wiesnerem se dá posunout ještě níž. Vždyť se Suchomelem v základu hrála Sparta nestále o desíti.

Abychom ale nekritizovali jen Suchomela, ani výkon Patrika Vydry si s ním nezavdá. V dresu Mladé Boleslavi předváděl zajímavý fotbal, ale jeho návrat do Sparty byl opět jen z nouze cnost a hašení neschopnosti Tomáše Rosického a celého vedení Pražanů přivést kvalitní posilu do středu hřiště. Ve Spartě nefunguje nic. Od vedení, přes kouče, po jednotlivé hráče. Jestli ale něco v tomto ohledu ční, je to scouting.

Sparta v pěti zápasech nadstavby Chance Ligy uhrála pouhý jeden jediný bod. Ten ji sice posunul do Konferenční ligy, ale zisk jediného bodu z patnácti možných, to je ostuda obřích rozměrů. To, že letenští nevyzrají na Plzeň nebo Slavii, to se asi očekávalo, že ale nedokáží porazit ani Baník, Olomouc či dokonce Jablonec, to je i na otrlé fanoušky moc.

Postup do Konferenční ligy je sice nezaslouženým, ale dosaženým výsledkem letošní sezóny, ale je jasné, že v tomhle složení se Konferenční liga hrát nebude. Sparta potřebuje nový tým, a to se neobejde bez investic, a především bez scoutingu. Jak toho chtějí dosáhnout, to je mi záhadou. O tragické situaci v oddělení scoutingu svědčí příchod Emeneho. Je mi líto sparťanských fanoušků, kteří opět budou poslouchat celé léto, jak báječné hráče pan Rosický přivedl a následně budou proklínat den, kdy do Sparty přišel.

Shrnuto a podtrženo, sezóna, za kterou by mělo padat víc hlav než jen ta Friisova. Předváděná hra po celou sezónu doslova na zvracení a vyhlídky na lepší budoucnost při stále stejném složení managementu v nedohlednu. Ještě s láskou budeme vzpomínat na éru Stramaccioniho.

Autor textu: Petr Vikuk