Jedno v srdci máš: Skvělá jarní jízda a rekord. Názor na MOL Cup. Předpověď pro ligu

Jen jsem zíral s otevřenou pusou a užíval si to. Teda až do středy. A ano pobrečím si tady! Proč by ne?

Hned na úvod se musím pochválit. Jelikož to bylo vážně dlouho, musel jsem si po sobě předchozí díl s odstupem času přečíst, abych měl na co navazovat. Řešili jsme tam zimní přestupy, kde jsem vyjádřil naději v kluky, kteří přišli a práci realizáku s nimi. A s odstupem času mám radost, že se práce Luďka Mikloška, Pavla Hapala a lidí okolo nich projevila. Baník se rozjel, vyrazil mezi špičku, cestou urval po skvělém výkonu tři body v Plzni. Ne každý tomu věřil.

Paradoxně tomu pomohlo období bez Eweho. Jeho absenci mančaft vyřešil tím, že se zkonsolidoval a odpovědnost za výsledky převzali tak nějak všichni ostatní. A myslím opravdu všechny. Kdo se dostal na hřiště, nebyl do počtu. Plus hluboce smekám před Dominikem Holcem, vyvrátil všechny moje pochyby a úplně je spláchl. To proto se po třiceti kolech celá Ostrava těší z historické sezony a nevídaného úspěchu. Dvacet výher, čtyři plichty a jen šest porážek rovná se 64 bodů, víc jich s Baníkem neposbíral ani František Komňacký při spanilé titulové jízdě 20 let zpět. Letos je z toho po základní části třetí místo, což je samo o sobě super. Co je ale vyloženě skvělé je fakt, že se podařilo rozbít a rozšířit top trojku na top čtyřku. V téhle společnosti má Baník zápornou bilanci jenom se Slavií.

A to je asi ten problém. Bohužel, ne všechno totiž zůstane zalité sluníčkem a duhou věčně. V MOL Cupu Baník přišel o hodně. O jeden předsezónní cíl, o možnost jistoty základní skupiny evropských pohárů, a především o velký sen. Sen, kterému dal Rigův výstavní přímák v Jablonci pohárové kontury, se měl zhmotnit po domácím ostravském finále. Psal jsem, že se tady vybrečím, takže jste byli varováni a následující řádky budete číst na vlastní zodpovědnost. Zdálo se mi totiž, a po včerejším rozhodnutí disciplinárky jsem o tom přesvědčený, že pohárové karty byly rozdané dávno před zápasem. Začal bych tím, že na základě předchozích zkušeností nejen FCB s různými fotbalovými institucemi v ČR k nim jako fanoušek jen těžko hledám porozumění nebo snad i sympatie. V průběhu semifinále, ale hlavně po něm jsem ale i na tohle rezignoval. Zatímco od sudího Černého a jeho asistentů dostal na hřišti pár facek, od disciplinární komise, potažmo Ligové fotbalové asociace (LFA) o týden později inkasoval ještě plivanec do tváře. Jak jasně vyplývá z posledního komuniké DK, nejen na hřišti se neměřilo stejným metrem každému.

Je jistě chvályhodné, když sudí před kamerou vytahuje citace z litery pravidel a má je naučené jako když bičem mrská. Nebyl jsem ale sám, komu přišlo, že si sám jejich výklad buď plete nebo neví, kdy mají platit (tedy vždycky bez ohledu na barvu dresu). A jelikož v podobném duchu (ne)rozhodovali i asistenti včetně VARu, rychle mohl i leckterý nezaujatý televizní komentátor pojmout podezření, že domácí zápas prostě nemůžou vyhrát. Ano, bavme se o faulech! Nebavme se asi o tom jestli karta, kterou Frýďa dostal měla být nebo měla mít jinou barvu. Pravidlově neměla. Nebavme se ale vůbec o tom jestli to byl úmysl nebo ne. A tady nastává můj problém s ansámblem sudích i DK.

Stalo se co se stalo, nedá se to vrátit, lítost všech je na místě. Jenže nechybělo moc a několik málo minut předtím mohl mít po sezóně Erik Prekop. Zákrok z patnácté minuty bychom teď možná vůbec neřešili, kdyby se někdo zabýval Syllovým zákrokem z úplně jiného sportu. Je obrovské štěstí, že Erža nedopadl stejně nebo hůř než Kliment. Že Sylla zajede pod nohy stojícímu hráči a trefí balon je šťastná náhoda, nikoliv argument. Moje otázka zní: V čem tohle není surová a má taková šťastná náhoda po chtěném zákroku ovlivňovat posuzování faulu, nota bene následně udělování trestů? Pro info: Guinejec za tohle nedostal ani kartu. Nikdo se k tomu nevrátil, dokonce se po zápase objevil i názor, že se nejednalo o zjevné pochybení. Aha…

Takových podivně posouzených zákroků a vyhrocených situací budou v dalším průběhu zápasu ještě mraky. Všechno graduje slovní přestřelkou a i fyzickou rozmíškou mezi oběma lavičkami po souboji Kohúta s Mikulenkou. O týden později klauniáda pokračuje právě díky komuniké DK. V něm kromě drakonických deseti zápasů pro Frydrycha potvrzuje třízápasový flastr pro Kohúta. U něj se přiznám, že jsem čekal vyšší trest a nechci nikomu hrabat do svědomí, ale kdyby těch zápasů bylo třeba 5 nebo 6, já bych se nedivil. Dokonce ale přišla stopka a peněžní trest i pro kustoda Michala Chudíka. A to za „přečin pohoršujícího, urážlivého nebo ponižujícího chování vůči delegovaným osobám.“

Jsem toho názoru, že pokud pravidla myslí na tohle, bylo by vhodné chránit hráče před výstupy jaký předvedl třeba trenér hostí Janotka. Nebýt toho, že se k tomu olomoucký kouč chlapsky postavil čelem, sám se přiznal a omluvil, zmizel by i tento zvláštní metr sudích v záplavě jejich zvláštních rozhodnutí. Pořád jsme však u toho, že nejen Janotka, ale ani nikdo jiný z hostujícího tábora nebyl za prokázaný skutek potrestán jak na hřišti, tak dodatečně. Pokud disciplinární řád vychází z nějakých hodnot, vymlouvat se na to, že jsme něco přehlédli a nepotrestali jen proto, že to není uvedeno v zápise nebo že se k tomu nevrátil VAR… pak mi to vadí a přijde mi to jako alibismus, případně amatérismu. Ani jedno ale není správně.

Ale pojďme už od toho. Je třeba se koukat dopředu, protože liga ještě neskončila. Chtěl jsem ještě vytvořit nějaký rant na to, jestli potřebujeme nadstavbu, třeba proto, že ke své smůla hrál Baník dobře celou sezonu jen proto, aby si pak Jablonec po nadstavbě zahrál základní skupinu Konferenční ligy i když skončí pod ním. Ten systém je prostě celý proti nám, nezdá se vám? :) Ale byli bychom tady asi déle než bychom chtěli.

Zápas s Jabloncem, ačkoli byl vypadnutím v MOL Cupu poznamenaný, byl o něčem jiném a rozhodně nešlo o povedený mač. Dominance ve druhém poločase nakonec nepřevážila tu katastrofu v prvním. Pohár holt sebral spoustu (hlavně psychických) sil. Není ale proč věšet hlavy dolů pánové! Pořád se hraje o druhý flek, klíčové zápasy teprve přijdou. To co se dva, skoro tři roky buduje, se teď projeví a jako fanoušek nemám strach, spíš se těším. Tenhle ročník se zase „těžilo nad plán“ jako tehdy (snad si pamětníci jako já vzpomenou :)) a sezona byla fantastická, ať dopadne jakkoli. Můj tip je, že Baník si třetí místo ukope v zápase se Spartou – to by byl sen. Zbožné přání by bylo stříbro, ale to čistě sportovně, pořád existují nějaké levely a mnohem radši bych šel pomalejší, ale jistější cestou krok po kroku. I pro klub by to asi bylo „bezpečnější.“

Akorát nevím jestli se na léto těšit nebo mít strach. Rigovi jsem předpovídal přestup už loni. Ale po sezoně jakou měl letos si myslím, že na Euru jednadvacetiletých se už jen rozhodne, kam to bude. Hlavně, ať drží zdraví, kotníky i nohy. To by byl jeden střeďák out, ale dost možná se bude muset hledat i druhý, nedejbože třetí. Nahrazovat třeba Boulise… No nevím a ani si to nechci představit. Zároveň jsem strašně zvědavý, koho by boj o poháry mohl do Ostravy přilákat. Vechetu? Zorvana? Ladru? Nezbývá než věřit. A já věřím, bo Jedno v srdci mám.

Autor textu: Vojtěch Ignác