Článek
Chance Liga je odpískána již v polovině, a to v sezóně, která zaručuje vítězi přímý postup do Champions League. Není divu, že se hovoří o tom, že by mančaft potřeboval notně posílit. I sám Tomáš Rosický se nechal slyšet, že do kádru řízne. Od posledního zápasu ale uplynuly dva týdny a v táboře letenských je ticho po pěšině.
V miniseriálu, který bude hodnotit kvalitu dosavadního kádru a nutnost vyztužení jednotlivých řad, se pojďme podívat nejprve na základní řadu. Tedy na toho, kdo hraje na základní čáře – pozice gólmana.
Tichá vzpomínka na Kováře
Když do svých prvních zápasů nastoupil předchůdce současné brankářské jedničky Petera Vindahla, Matěj Kovář, ne každý byl z jeho výkonu nadšený. První zápasy se nesly v tónu nejistoty a nevíry ve vlastní schopnosti. Až postupem času Kovář ukázal, proč si ho do svého týmu stáhlo jedno z nejlepších mužstev Premier League. Jeho odchod tak řada fanoušků oplakala.
Na obzoru však byl plán B, který ukul Tomáš Rosický společně s Tomáše Sivokem. Během přetahované o pokračování Kováře ve Spartě, kdy letenský tým nebyl ochotný pustit požadovanou cifru a Rosa se snažil ji minimalizovat, objevil se Peter Vindahl. Vytáhlý gólman s velmi kvalitní rozehrávkou a přehledem o situaci na hřišti. Boj o Kováře tak dostal nový rozměr. Už nebylo potřeba na Manchester tlačit, existovala přeci záložní varianta. A tak to také dopadlo. Kovář odešel do Leverkusenu a Spartu posílil právě Vindahl.
Že se jednalo o plán nepromyšlený, to se ukázalo až časem. Vindahlův nástup hodně připomínal Kovářovy začátky. Opět nejistota, nevíra v sebe sama, jednoduché chyby a na druhou stranu výborná rozehra, když už stopeři touto dovedností zrovna neoplývají. K čemu ale nedošlo, to bylo vzepětí dánského brankáře. Namísto růstu zakrněl na stále stejném výkonu. I když zakrněl se nedá ani říct. On se ten výkon zápas od zápasu zhoršoval a zhoršoval. Na čáře nulový, rozehra postupně odcházela do věčných lovišť, a to že se mu podařil vždy jeden zápas z deseti, to nelze hodnotit jako velké pozitivum.
Vorel čekající na svou kořist
Vše vyvrcholilo ke konci podzimní části, kdy výkony svého parťáka nemohl vidět už ani ten, co mu celou dobu kryl záda. Ano, řeč je o Vojtěchu Vorlovi. Ten trpělivě čekal na svoji příležitost, která ovšem přicházela jen a pouze v zápasech MOL Cupu, kde se toho moc ukázat nedá. Není se čemu divit. Když přivedete brankáře za 1,5 mil. EUR, vedení vám nedá jen tak zelenou k tomu, abyste ho usadil na lavičku.
V dobách, kdy Vindahl opět předváděl jeden kiks za druhým a Sparta inkasovala jako na běžícím pásu, si Vorel řekl o svou šanci. Namísto toho, aby Lars Friis ukázal, že je potřeba dát týmu nový impuls, ale jeho pokec s brankářskou dvojkou vyvrcholil ve svolení k odchodu. A Vorel si tak hledá nový domov, kde se snad dočká šance chytat v soutěžních zápasech.
Pokud se situace podaří a Vojtěch Vorel si skutečně najde nový domov, bude zajímavé sledovat, kdo se vlastně usadí na lavičku. V kádru je totiž jako další brankář Jakub Surovčík, který nastupuje za B tým, kde na podzim odchytal deset zápasů, přičemž rezerva letenského týmu obdržela po rezervě Baníku druhý nejvyšší počet branek. To jeho kvality zrovna nevyšperkuje. No a potom tu je Joeri Heerkens. Teprve osmnáctiletý mladíček, který si zahrál za rezervu pouhopouhé tři zápasy, tam se asi také povýšení do A týmu čekat nedá.
Brankář dává týmu jistotu
Peter Vindahl dostal již celou řadu šancí přesvědčit o tom, že je kvalitní gólman. Nepřesvědčil o tom ale ani vedení Sparty, natož fanoušky, kteří si přejí jeho odchod. Situace v brankovišti je tak kritická a tým by potřeboval na této pozici zcela novou dvojici. No ale koho? U konkurentů si toho moc nevezme.
Slavii se po zranění vrací Jindřich Staněk. Jeho ale bravurně zastoupil Antonín Kinský, který si tak zvedl cenovku do astronomických výšin, a ač by se řadě fanoušků v rudém dresu líbil, tato varianta je značně nepravděpodobná. Při představě, že třetím v řadě je Aleš Mandous, jde z brankářské soupisky sešívaných skutečně strach. Mandous je ale jedinou možností, která by z této destinace přicházela v úvahu. Chce ale tým brankáře číslo tři? Při pohledu na Petera Vindahla asi ano.
Když Jindřich Staněk odcházel z Plzně, všichni si klepali na čelo, kdo bude vlastně v Plzni chytat. Jenže do branky se postavil Martin Jedlička a ukázal, že svými kvalitami Staňka zcela zastíní. Svými výkony si taktéž neustále zvyšoval cenovku, až se stal pro Spartu nedostupným zbožím. Padá tedy i tato varianta. U obou gólmanů lze současně očekávat, že v Chance Lize dlouho nezůstanou a že už je na jaře možná na našich trávnících neuvidíme.
Situace Sparty je tak v současné době nezáviděníhodná. Od konkurentů si nic nekoupí, jejich hráči míří do zahraničí. Sama si nic nevychová, protože za B tým nechytají zrovna nejostřejší tužky v penále. Jedinou možností je porozhlédnout se v zahraničí, což je ale opět sázka na nejistotu. Pokud nemá Rosický dlouhodobě skautovaného zahraničního gólmana ukrytého v rukávu, potom je situace až kritická, protože dohrát sezónu jen s podprůměrným Vindahlem, to bude kumšt.
Autor článku: Petr Vikuk