Kdo je v Baníku srdcař a kdo ne? Zimní přestupák aneb klauzule nejsou silná stránka

Udála se hromada pozitivních věcí: Podzimní část sezony skončila, řekněme si, velmi slušně. Jak herně, tak výsledkově a bodově. Baník se dostal do bodu, kdy konečně hraje podle očekávání: plní roli favorita a herně baví. Nebýt (a nestydím se to napsat) nešťastného vypadnutí s Kodaní, mohlo se v Ostravě a celém regionu dít něco neuvěřitelného. Ale nebuďme „nenažraní.“ Konec roku a první půlka ligového maratonu s sebou přinesla i ty méně příjemné záležitosti. Třeba to, že se otevřelo přestupové okno…

Když se veřejně potvrdil odchod Emmanuela Uchenny do Sparty, neprotestoval jsem. Říkal jsem si – není odchovanec, navíc cizinec, přestup do Sparty může bez hlubšího vztahu ke značce FCB vnímat jako kariérní posun. Je mladý, má zdravé sebevědomí. Vyčítat mu přestup do ekonomicky a historicky silnějšího klubu prostě nejde. Dost možná, že spolu s agentem míří někam úplně jinam a i Sparta je pro něj tranzitní klub.

Stejně jako tomu bylo u Sora a Tijaniho. Chtěl bych vědět jakou cenovku by mu Baník nalepil, kdyby ve smlouvě neexistovala výstupní klauzule. Celkově bych řekl, že klauzule ve smlouvách nejsou úplně nejsilnější stránkou Baníku. U Uchenny to je ještě „půl bídy“ právě v tom, že to byla ve finále pro klub výhra a až tak raketový vzestup Nigerijce nečekal možná vůbec nikdo. Ale stalo se. Balík peněz a oslabení velké, ale snesitelné.

Uplatnění klauzule za Markýze ale považuju jednak za „krádež“, ale hlavně za neumětelství. Občas mám pocit, že si klub dostatečně neváží své vlastní práce. Dokážu si představit, kolik úsilí a času stojí vytipovat, dojednat a dostat na východ republiky talentované mladé hráče. Nebo ty totálně nadstandardní, jako třeba Ewerton. To je mimochodem třetí případ, ve kterém klauzule staví Baník do nejhorší možné role, kdy na příchodu a dalším prodeji hráče o moc nebohatne nebo dokonce tratí.

Tímto způsobem Baník hned na začátku přestupáku přišel o dva hráče základu. A jaké! Pravý stoper patřil k nosným hráčům ve výstavbě hry, zároveň byl spolehlivý i dozadu, zkrátka moderní stoper. Markovič se zaslouženě (!!!) vyšplhal z náhradníka loni čtvrtého týmu ligy do pozice spolehlivé jedničky a člena širšího kádru seniorské reprezentace! Může to znít až neskutečně, ale takhle Baník dokáže zlepšovat hráče. Jak z vlastní líhně, tak odjinud. Snad si bude umět v budoucnu výhodně zobchodovat alespoň ty své vlastní.

Znovu připomínám, že přestupové okno bude ještě nějakou chvíli trvat. Mínus dva hráči tedy rozhodně nemusí být v kolonce odchodů konečné číslo. Můžeme se jenom modlit, aby to takhle zůstalo. Ale že bych tomu úplně věřil… O to víc se teď bude soustředit pozornost na příchody. Přesuny směrem do kádru rozdělily fanoušky na dva tábory. Ten první (vcelku logicky) požaduje naplnění slov sportovního ředitele o tom, že Baník chce i přes odchody zůstat stejně silný, ba i být na jaře silnější než předtím.

Ještě jednou si to shrňme: ven odešli Markovič a Uchenna, členové základní jedenáctky, jeden důležitější než druhý. Náhrady zatím nejsou. Trenér Hapal sice skautuje někoho kdesi v Řecku a místo Markýze se role jedničky zhostí Dominik Holec. To zatím ovšem nebudí dojem, že by Baník měl výrazně zkvalitnit. Vlastně i když už se v Ostravě do přípravy zapojily tři noví hráči, dá se těžko odhadovat, jestli se někdo z nich dokáže prosadit tak rychle jak bude potřeba. Popravdě od třetího, no dobře, čtvrtého týmu tabulky čekalo v očích fanoušků něco jiného. Zatím příchody působí celkem skromně. Mimochodem o skromnosti bude ještě řeč…

Druhý tábor zase věří práci skautingu, sportovního managementu a realizáku, který za dva roky vytáhl nezanedbatelný počet hráčů z kolonky „no name“ až k evropské konfrontaci a pozvánkám do repre. A já? Já jsem někde mezi tím. Taky bych čekal trochu větší agresivitu na trhu a za dva pevné členy áčka bych rád viděl v kádru kvalitní nadstandardní hráče. Takovou kvalitu pro mě měl třeba Tekijaški a nemyslím si, že by s trochou vůle vedení nebyl jeho příchod reálný. To samé případ Knapík, i když tady jsem v míru s tím, že nepřišel.

Pokud má Luděk Mikloško určité nároky na to, jak má stoper v Baníku hrát a Knapík je na 100 % nesplňuje, pak věřím a věřit budu, že je „rozehraný“ někdo lepší. A to platí obecně i pro ostatní posily. Není to jen o jménech. Je to o práci. O tom, jaký element do hry týmu a do kabiny vnesou. Klub se vydal nějakým směrem, s hráči pracuje a umí je zlepšit. Kohút, Zlatohlávek i Owusu mohou navenek působit nemastně, neslaně. Ale nevidím důvod, proč by z nich realizační tým při troše jejich vlastní píle nemohl zase vyrobit slušný ligový materiál. Takže neohrnuju nos a věřím procesu.

Určitě vám stejně jako mně neunikl komentář Davida Horejše (trenéra Hradce Králové) ke spekulaci, že by Baník na post svojí brankářské jedničky vykoupil tu jeho – Adama Zadražila. Horejš médiím řekl, že z Hradce se bude prodávat pouze do top trojky, a ne do Baníku. Kromě toho, že je srandovní slyšet takovou větu od někoho, kdo před časem už už tahal za kliku na vrátnici na Bazalech, je to taky náznak poměrů na ligové scéně. Jsem za Václava Brabce hrozně rád a jsem šťastný, že ho v Baníku máme. Ale zrovna v tomhle, stejně jako s Tekijaškim nebo Knapíkem mi od něj (potažmo od vedení klubu) chybí taková ta arogance moci nebo jak to nazvat.

Prostě to, co má třeba Adolf Šádek v Plzni nebo co po léta praktikuje Jaroslav Tvrdík ve Slavii. Že klub nemá stejné finanční možnosti jako zmíněné týmy, které se nežinýrují jednou za čas rozmazlit právě Hradec nebo podobný klub rancem za jeho nejlepšího hráče? Myslím, že zrovna letos by se ty peníze určitě našly. Priority jsou jinde, v pořádku. Ale neškodilo by někdy taky vycenit zuby a jasně ukázat kdo kam patří, než o sebe nechat otírat, se vším respektem, „ty vzadu.“ Kdysi na škole nám jeden pedagog, i po úspěšných zkouškách vštěpoval, abychom neusnuli na vavřínech. Říkal, abychom nebyli skromní. Pamatuju si to dodnes a čím jsem starší, tím víc mi jeho věta zvoní v uších. Protože být skromný se čím dál častěji nevyplácí. A mám trochu strach, aby se tohle neotočilo proti Baníku.

S ohledem na odchozí kluky je zvláštní, jak se podařilo vybudovat pouto ke klubu i s hráči, kteří sem přišli z jiného regionu nebo dokonce z ciziny. Třeba Markýzův příspěvek, kde se loučil a vysvětloval odchod do mateřského klubu byl toho nejlepším dokladem. I tak dostal na sociálních sítích od některých zase zabrat, ale pro mě je to moc pěkné gesto, které se od ne-odchovance vidí málokdy. Samozřejmě jinak se vztah ke klubu buduje, když se daří týmu i jednotlivci, hráč má vytížení, postavení a slovo v kabině a mezilidské vztahy fungují. O to víc bych chtěl Markoviče ocenit. I celkově za ten přístup. Přišel, rok seděl za výborným Letáčkem, ale držel jazyk za zuby a makal, dokud nepřišla šance. Možná si o tom i sám myslel svoje, ale rozhodně to nikde neventiloval.

Doufám, že se podobnou cestou na vrchol vydá i Dominik Holec, jehož láteření nad tím, že dělal půl roku dvojku respektuju, ale hned z několika důvodů nepobírám. No ale nebudu si kazit náladu. Prostě pozitivní je, že ke klubu se začínají hlásit i plejeři, kteří v něm nestrávili celý život. Ne každý to má „povinné“ a jasně dané jako třeba Matěj Šín. Tak jen houšť a větší kapky. Měl bych toho na srdci mnohem víc, ale už tak je toho až až. Takže teorii o návratu Svědíka a něco k soustředění si nechám na později. Mějte se.

Autor textu: Vojtěch Ignác