Článek
Která tři velká jména by si letos nemusela příliš kopnout?
Matěj Jurásek
Jeden z největších českých talentů současnosti trpí na tom, že je produktivní jako žolík. Svou typologií je navíc na zbraň z lavičky jako dělaný, individuální kvalita v soubojích jeden na jednoho spolu s rychlostí je na unavené obrany ideální.
Druhý faktor je, že Matěj Jurásek nezapadá do nového systému, který Jindřich Trpišovský v reakci na odchod Davida Juráska razí. Wing-bek z něj určitě nebude a v útoku se trenérský tým spoléhá spíše na zabijáky či ofenzivní záložníky. Klasická křídla mají smůlu.
Lukáš Provod
Kdyby byl ve formě před zraněním kolene, základ by ho neminul. Od té doby ale paběrkuje, v soubojích působí ustrašeně a slušná produktivita je pryč. Do středu pole přišel Conrad Wallem, Christose Zafeirise a Oscara Dorleyho si jen těžko lze představit mimo sestavu, navíc nezapomínejme na Petra Ševčíka.
Jediná Provodova cesta do základu tak vede přes post levého wing-beka. Trenéři ho zde zkoušejí, jeho strach chodit do soubojů naplno této pozici však příliš nenahrává. Srdjan Plavšič a Ivan Schranz se zdají být lepšími volbami.
Aiham Ousou
Sešívaní možná v zimě prováhali ideální čas na jeho prodej. Koupili Igoha Ogbua a cesta do sestavy se rázem zavřela. Z Ousoua je třetí volba a nemusí mu pomoct ani změna rozestavení. Na levého stopera totiž aspiruje spíše mladý Tomáš Vlček.
Švédský obránce je vzhledem k nízkému věku potencionálním prodejním zbožím, musí ale hrát. Pokud sešívaní zůstanou u stoperské trojice, bude jakožto čtvrtý stoper v rotaci, ale i Taras Kačaraba si slušnými výkony v přípravě říká o prostor. Bude to řežba.
