Článek
Remíza 1:1 z domácího zápasu je rozhodně méně, než jsme si všichni přáli, ale i tak postup není ztracen. Je však třeba si pár věcí rozebrat.
Šturm klíčová postava
V první řadě je rozhodně pozitivem, že český tým byl jednoznačně lepší, zvláště ke konci utkání Olomouc svého soupeře mačkala jak citron. Ale chce to správně seřídit mířidla - tímto zdravím Tonda Růska, snad příště. Kdo si však zaslouží velkou pochvalu, je bezesporu na jaře „o parník“ nejlepší hráč týmu Danijel Šturm, opět nejaktivnější muž na hřišti, výborný v útočné fázi, nebojí se něco vymyslet, nebojí se vystřelit. Je to on, kdo svou střelou zařídil aspoň remízu. Zatím mi jeho výkony připomínají Karla Poborského ve Spartě kolem roku 2004 - tehdy český reprezentant byl svými výkony oproti svým spoluhráčům „taky jinde“ kdyby to šlo, Sparta by si ho snad i naklonovala. To samé platí zatím u posily z Celje.
A opět musím zmínit jednu věc - hodně lidí po jeho příchodu psalo, že transfer za dva miliony eur, když hráči ve Slovinsku za půl roku končí smlouva, je drahý. Reprezentant alpské země ukazuje každým zápasem, že to bylo „docela“ málo. Jeho přízemní střela k pravé tyči z 58. minuty to jen potvrzuje.
Nevyužité šance
Takže samozřejmě resumé je takové, že remíza je málo. Kdyby se do Švýcarska jelo s náskokem, rozhodně by se svěřencům pana Janotky dýchalo lépe a dýchalo by se lépe i našemu koeficientu. Ale v klíčových momentech byla znát nervozita a možná nezkušenost z pohárových zápasů, kde zkrátka rozhodují detaily.
Sportovní vedení v čele s panem Hapalem může těšit, že přivedlo kvalitní posily. Po Šturmovi byl nejlepší hráč domácích maďarský záložník Baráth, aspoň v mých očích. Olomouc potřebuje sbírat zkušenosti a český fotbal body do koeficientu, proto chci věřit, že moravský klub odvetu zvládne.
Autor: Josef Volejník
