Když se dva perou, třetí se směje. Z remízy mezi Spartou a Plzní profituje Slavia

Stačilo vyhrát všechny zápasy do konce ligy a pětibodový náskok Slavie by smazala. Po remíze 0:0 z Plzně už to ale neplatí. Ztráta Sparty i Plzně se nejvíc hodí právě sešívaným, kteří se tak vrací na sedmibodový rozdíl a ostatní týmy musí doufat v jejich ztráty, pokud má ještě přijít o titul.

Pro letenské byl zápas ve Štruncových sadech současně první zatěžkávací zkouškou v jarní části sezóny. Zatímco Viktorka si vyzkoušela už těžší zápas v týdnu proti řeckému Panathinaikosu, Sparta profitovala ze série zápasů s jednoduššími soupeři. Zápas v Plzni tak nastavil týmu trenéra Priskeho zrcadlo, které se mu asi líbit nebude.

Vzpomínáte na loňský start jarní části Chance Ligy, kdy Sparta zvítězila snad sedm zápasů v řadě, než přišla série silnějších soupeřů a letenští se uvrhli sami zpět do hluboké krize? Ta vyvrcholila čtvrtým místem v ligové soutěži, což stálo hlavu trenéra Friise. Nenabízí se náhodou drobná paralela na tento vývoj i té současné sezóně?

Stejně jako minulý rok začali letenští jednoduššími zápasy. Dukla, Zlín, Hradec Králové. Soupeři, kteří by měli být pro Spartu lahodným soustem. A také tomu tak bylo. Za tři zápasy devět bodů, osm vstřelených branek a nula na ukazateli obdržených. Vše se zdálo, že je naprosto v pořádku. Sparťané si začali víc věřit a po ztrátě Slavie v Pardubicích začali fanoušci už mluvit o útoku na titul.

Opět ale do doby, než přišel kvalitnější soupeř a svlékl letenské donaha. Najednou nefungovalo to, co stačilo na slabší celky. Sparta byla proti Plzni bezzubá, bojácná a nejistá. Pár prvních minut v zápase, kdy působila hladovým dojmem doplnila v druhé půli pětiminutovkou, kdy zatlačila soupeře do vlastního vápna, ale to bylo vše. Na víc se nezmohla a dostala tak pořádnou facku své namyšlenosti.

Jediným sparťanem, který snesl těžší měřítka, byl náhradní gólman Surovčík. Poté, co se Vindahl v minulém zápase zranil, se musel postavit do brány od první minuty. Proti Hradci dochytal zápas ve velkém stylu. V paměti fanoušků ale zároveň zůstává brutální minela v zápase s Artisem. Nikdo tedy netušil, co od něj může čekat. Zároveň se jednalo o brankáře bez zkušeností s obtížnějšími zápasy.  Nebyla ale jiná alternativa.

Už v první půli ale Surovčík předvedl zákrok golmanské světové extratřídy proti střele Červa. Svůj výkon ovšem korunoval ve druhé půli, kdy chytil pokutový kop Matěji Vydrovi. Tady bych se asi zastavil už jen u faktu, za co byla penalta nařízena, neboť pár týdnů zpět jsme řešili situaci, zda byla ruka ve vápně nebo ne a nebylo pro tuto situaci možné využít kalibrovanou čáru. A najednou to jde. Ruka, která ze všech úhlů vypadala jako mimo vápno se na videu ukázala uvnitř pokutového území. Netvrdím tady, že nebyla, ale měřme všem stejným metrem.

Zpět ale k Surovčíkovi. Ten svým výkonem snad přidělal několik vrásek Brianu Priskemu, který si dlouhodobě stojí za Peterem Vindahlem. Bránil jeho pozici po celou sezónu a jsem skutečně zvědavý, zda se vrátí do brány po svém uzdravení. Surovčík totiž za dva zápasy pochytal více šancí soupeře, než Vindahl za dvě sezóny.

Tak nějak by mohl znít titulek inzerátu ve kterém bude Sparta hledat dalšího z řady forwardů. V základu totiž nastupuje Rrahmani, který přišel do Sparty za 5 milionů euro. Hned za ním sedí na lavičce Matěj Vojta, který přišel za 3,5 milionů euro. Do třetice zahřívá lavičku Kuchta, který z dánského Midtjyllandu přišel za 2 miliony euro. Suma sumárum útok Sparty za více než 10 milionů eur a ti hráči nejsou schopní kombinační hry.

Rrahmani už několikátý zápas v řadě ukazuje, že je skvělý v kopací technice, ale do kombinace nepoužitelný. V zápase proti Plzni naštval svým výkonem Briana Priskeho takovým způsobem, že už v průběhu prvního poločasu poslal rozcvičovat se Matěje Vojtu. Ten se na hřiště dostal se startem druhé půle, ale že by předvedl o něco lepší hru? To se rozhodně říci nedá.

Téma samo pro sebe je Jan Kuchta, který ukazuje po celou sezónu, že jeho návrat z Dánska byl opětovný přešlap. Ano, přicházel kvůli úplně jiným důvodům, ale od útočníka přeci jen očekáváte branky a ty jaksi nepřichází. Sparta nutně potřebuje útočníka, který se zapojí do kombinace, který je schopný střely ze střední vzdálenosti, ale současně disponuje skvělým výběrem místa v pokutovém území. No úkol více než náročný.

Nedá mi to nepodívat se ještě na tři další hráče. Konkrétně na Lukáše Haraslína, Matěje Ryneše a Mercada. Haraslín ukazuje, že dokáže podat výkony převyšující naši ligu. Problém ale je, že se mu to daří jen proti slabším soupeřům. V zápase s Plzní nebyl na hřišti téměř vidět. Zbytek týmu se snažil ho hledat, ale byl tak dobře pokrytý, že jeho přínos pro tým byl takřka nulový. A to i z pozice kapitána.

Pod ním hrající Matěj Ryneš je často chváleným artiklem sparťanské sestavy. V některých zápasech skutečně dokáže podat nadprůměrný výkon. Jeho forma je ale tak neuvěřitelně kolísající, že je obrovským rizikem ho na hřiště poslat. Proti Plzni doslova hořel v práci dozadu a ani směrem do útoku to nebyl nikterak povedený zápas. Ryneš musí formu stabilizovat, jinak to smrdí problémy.

Ve finále se podívejme na Mercada. Jakoby s Preciadem odešla i polovina právě tohoto hráče. Nemastný, neslaný výkon v každém zápase, ve kterém nastoupil. Do české ligy vlétl jako uragán, který se ale postupně mění v jarní vánek a ze sestavy jej v nejbližší době vytlačí sobecký Garang Kuol.

Autor textu: Petr Vikuk

Zdroj statistických informací: Livesport