Klokane, bylo tohle nutné?

Ne, že by snad zelenobílí podporovatelé očekávali proti rozjeté skvadře Jindřicha Trpišovského nutně bodový zisk. Ale vidět od svých miláčků vyloženě odevzdaný zápas si jistě nezasloužili.

Highlighty zápasu ze strany Bohemians si připravili jednoznačně fanoušci. Před utkáním v podobě choreografie na hlavní tribuně a úvod druhého dějství zase zpestřila prezentace v kotli za bránou. Ta byla doprovázena pyroshow a mávacími vlajkami. To fotbalisté svým fanouškům na oplátku nic prvoligového nenabídli.

Od začátku bylo jasné, kam se bude utkání ubírat. Obzvláště po dvou trefách sešívaných, které padly v rozmezí 14. až 16. minuty. Pohostinnosti domácí defenzivy využíval zejména Malick Diouf, jenž se nejprve prosadil krásným volejem a poté měl výrazný podíl také na akci, kterou zakončil Tomáš Chorý. Rozpoložení klokanů pak dokonale demonstroval třetí gól hostí. Lingr nahrával míč před bránu, kde se nacházel i bránící Ondřej Petrák. Ten ve snaze o odkop balón promáchl a stojnou nohou si ho srazil do vlastní sítě. Po změně stran pak odevzdanou Bohemku dorazil ještě Christos Zafeiris.

Že Bohemka prohraje se Slavií, není žádné překvapení. Jindřich Trpišovský disponuje na české poměry skvělým kádrem. Po domácím utkání play-off o Ligu mistrů s francouzským Lille se navíc jeho svěřenci dostali do skvělé pohody a své soupeře většinou válcují. Takže jakýkoliv bodový zisk by byl velkým překvapením. Ale i prohrát je třeba umět. Zvlášť v derby. To se musí odehrát s grácií. Na hřišti musí být cítit, že pro klub dýcháte a chcete se porvat o každý míč. Pokud tam tohle fanoušci vidí, mají i přes porážku důvod zatleskat.

V neděli ale v Ďolíčku nic takového vidět nebylo. Od začátku do utkání nastoupil odevzdaný tým. Tým, který byl předem poražen a přišel to jen nějak odehrát, aby měl souboj s favoritem už za sebou. Soupeři dříve do Ďolíčku nejezdili rádi. I když se zelenobílým fotbalově nedařilo, dokázali být na trávníku alespoň nepříjemní a souboje s nimi protihráče bolely. Zatímco proti Spartě v úvodu ročníku alespoň náznaky zmíněného objevily, tentokrát tam nebylo vůbec nic. Klokani při bránění raději alibisticky ustupovali, do fyzických kontaktů nechodili a na trávníku tak v obraně působili jako tréninkové kužely.

To si jistě dobře uvědomuje i trenér Veselý, který se v rozhovoru po zápase fanouškům omluvil.

Slova hezká, ale stačí to? Bohužel to od začátku minulé sezóny nebyl zdaleka první nepovedený zápas, jemuž scházel i větší zápal fotbalistů v zelenobílém (i když tento byl dost možná ze všech nejhorší). Některým příznivcům také začíná vadit Veselého dvojrole na lavičce Bohemky a zároveň reprezentace jako jednoho z asistentů Ivana Haška.

A co udělalo pro vylepšení situace vedení? Ano, v létě se alespoň na papíře docela slušně posílila ofenziva. Nedávno se snad po dvou letech podařilo vyřešit také post brankáře příchodem Tomáše Frühwalda. Ale do obrany nepřišel vůbec nikdo – naopak ještě odešel Daniel Köstl. Zejména na pravém okraji defenzivní linie už z nejrůznějších důvodů v podstatě nemá kdo hrát. A postavit na pozici pravého wing-backa Antonína Křapku, který k tomu postrádá základní předpoklady, je už lehce úsměvné.

Právě na tyto problémy přitom upozorňovala odborná i fanouškovská veřejnost. Naplno se to projevilo v neděli, kdy celá zelenobílá obrana připomínala spíše českobudějovické Dynamo z úvodu ročníku a ne prvoligový tým. Začínám se bát, že nás fanoušky nečeká moc pěkný zbytek podzimu. A možná ani celého ročníku.