Článek
To je holt pražské derby - kolorit - místo fotbalu řešíme fauly a rozhodčího.
Zásadní otázky, jenž v médiích vyvstaly po posledním, „nadstavbovém“ derby, jsou následující: Šulo (míněn Haraslín), proboha proč? A druhá, možná daleko více iritující: Krejčí ven!! Chytila málem zabil!
Haraslínova darebnost? Ano!
Když se Preciado ohnal po boleslavském obránci, který ho svými kily v rámci pravidel nemilosrdně poslal na zem (ačkoliv obránce chtěl „hrát“ Preciada, ne míč) byl po právu vyloučen, recidivista jeden. Psalo se o tom (i já), že ohrozil Spartě titul, spekulovalo se (o Preciadovi), zda vůbec má ve Spartě pokračovat (opět i já), když je takhle dětinsky nedisciplinovaný. A pak máte nadstavbu, jste pár kroků od vysněného cíle, máte v hlavě, kdo všechno ze základu je čím ohrožen (míněno kartami) a vy se projedete na sáních přímo do slávistických nohou. V místě hřiště, kde to vůbec nic neřeší! Tomu já říkám ohrožení titulu! Haraslín bude chybět (a nejen on) v nejdůležitější části soutěže. Šulo! Darebnost! A dvanáctá letenská v sezóně. To je už na Chocholouška, nemyslíš Briane?
„Zákrok“ kola. Krejčí vs. Chytil.
Ovšem nejdiskutovanějším zákrokem je faul kapitána Krejčího na Mojmíra Chytila. Že to byl faul, to nerozporoval snad ani Tomáš Řepka (nevím, nečetl jsem nikde jeho vyjádření). Těm, kteří nepřejí Spartě a speciálně jejímu kapitánovi, šlo však mnohem více o to, zda v tom byl úmysl a to dokonce takový, že si Krejčí přál, aby slyšel praskat kosti. Tedy ty Chytilovy. A pochopitelně, zda z toho měla rezultovat karta jiné barvy, než jen žlutá (jistě červená, jinou nemáme - zatím).
Faul z kategorie „brutus“?
Na sociálkách se Krejčímu podsouvá úmysl „zmrzačit“ Mojmíra Chytila a s naběhlýma žílama na čele se volá po dodatečném potrestání sparťanského kapitána. Ano, faul to byl. Na tom se jistě shodneme napříč všemi fanouškovskými tábory. Krejčí „dělal“ svou práci, snažil se zabránit Chytilovi dostat se do výhodnější pozice. A ano, použil přitom nedovoleného prostředku. A ano, dost nešťastně. Chytilova ruka se ocitla pod Krejčího tělem. A ano, jistě to hodně bolelo. Punkt a konec diskuze. Faul to byl a ruka mohla být zlomena.
Úmysl a červená. To je to, oč tu běží.
Otevřena však zůstane diskuze na téma, vlastně dvě témata, zda v tom byl úmysl a zda měl jít Krejčí ven. Úmysl bych nikomu nepodsouval. Myslím si, že máme sice v lize týpky, kteří si se zdravím protihráčů nelámou hlavu (říkáme jim vzletně bojovníci). Ovšem ani tihle „občassmyslůzbavení“ nehrají s úmyslem poslat někoho do nemocnice. Je to jejich styl a mnohdy i jejich úkol ve hře (zabránit, rozhodit, vyprovokovat). Ani Chytil není bábovka k nedělní chvilce poezie. Jeho způsob hry je všechno, jen ne kreativní. I on umí rozdat.
Matná pravidla a intenzity.
O barvě karty, kterou měl dostat Krejčí, se také ještě dlouho povedou spory. Slávisté volají po červené (tedy fanoušci, o hráčích a trenérech nemám povědomí), Sparťané jim ukazují dlouhý nos a jsou navýsost spokojeni se žlutou (ačkoliv kapitán bude proti Baníku chybět). Já stojím někde přesně mezi. A dost možná stejně jako rozhodčí. Krejčí nezabránil jasné šanci, nebyl posledním hráčem. Pak žlutá je dobrá. Ale mrkneme-li na zákrok z pohledu intenzity, možnosti fatálního zranění Chytila (s rukou v sádře si kopačky neobuješ) a dáme to do kontextu pravidel, které nějak matně vykládají, že hráč nemůže ani při čutané ohrožovat zdraví jiných (notabene úmyslně), pak by byla na místě červená karta. Jenže do fotbalových pravidel a do hlavy rozhodčího nevidíš. A může mi někdo změřit tu intenzitu? Ovšem, mám-li napřímo odpovědět na otázku red či yellow, pak se musím lehce červenat…
