Článek
Velmi často byl pak zmiňován i trenér Jaroslav Šilhavý a jeho odvaha při tvorbě základní sestavy, když se nebál vsadit hned na několik nováčků. Bohužel právě tato odvaha mu při koučování duelu s Moldavskem scházela.
Od začátku zápasu se Čechům zápas v Kišiněvě nedařil podle představ. Proti stál houževnatý soupeř a mnoho hráčů se nebylo schopno sžít s extrémně těžkým tereném, který připomínal spíš pralesní ligu. O to nepochopitelnější se však jeví fakt, že trenér i tak nechal více než 70 minut na hřišti stejnou sestavu. Druhým faktorem je pak to, že mnoho hráčů mělo v nohách náročný zápas s Polskem a čerstvá krev se proto přímo vybízela. Reprezentační trenér si situaci však vyhodnotil tak, že k prvnímu střídání sáhl až v 73. minutě. A to ještě v případě Ševčíka hodně prazvláštnímu.
Proč Ševčík?
Petr Ševčík je bezesporu vynikající fotbalista. Má skvělé držení míče, dobře brání a umí výborně přenášet hru. Hodí se však jen do některých typů utkání. Zápasů, jako byl ten včerejší, odehrál tento malý středopolař letos ve Slavii bezpočet a pravidelně se ukazovalo, že tohle pro něj není to pravé ořechové. Nehledě tedy na to, že nahrazený Antonín Barák je mnohem ofenzivnějším i gólovějším hráčem a trenér tímto střídáním fakticky posílil defenzivu na úkor ofenzivy.
Trumfy zůstaly na střídačce
Celý zápas se tým trápil s řadou nepřesných centrů, absencí nápadu a téměř nulovou hrou jeden na jednoho. Přitom na lavičce všech 90 minut strávilo duo Matěj Jurásek a Václav Černý, což jsou přesně fotbalisté, kteří dokážou svou energií strhnout výsledek zápasu na správnou stranu. Umějí dát branku, nebojí se jeden na jednoho a Jurásek má i skvělou střelu. I tak se je trenér rozhodl nevyužít. O to nepochopitelnější se však nominace Matěje Juráska jeví. Moc utkání, kde by se reprezentačnímu trenérovi hodil víc, už nebude.
Sterilní systém, tak proč jej měnit?
Ne vždy vede změna herního systému ke zlepšení celkového obrazu hry, ale když nefunguje, obvykle je dobré zkusit alespoň něco. Jet devadesát minut podle stejné šablony, když evidentní nefunkčnost hry pozná i laik, se jeví jako mimořádně nešťastné. Hodně se nabízelo stáhnout hru na dva stopery, více vysunout excelentního hlavičkáře Součka nebo zkusit na plac poslat techničtější křídla. Trenér nezkusil ani jedno a bohužel touto svojí „nereakcí“ na vývoj utkání do značné míry zavinil bezbrankový výsledek.
