Koncepce vs. výsledky: Tři trenéři na hraně

Ale samozřejmě to s koncepcí moc ruku v ruce nejde. Přesto se najdou jména, která jsou pod tlakem a to nejen ze strany fanoušků, ale hlavně ze strany svých chlebodárců. Pojďme si projít tři jména, o kterých se nejvíc ve fotbalovém zákulisí mluví s možným odchodem.

Kde jinde začít než u posledního týmu ligy. Pan Střihavka, bývalý vynikající ligový útočník, to na začátku sezóny neměl vůbec lehké – vedl alespoň na papíře podle mnohých jeden z nejslabších týmů ligy. Po vstupu nových majitelů se vize klubu rozhodně změnila, v posledním možném dni na přestupy se organizaci podařilo sedm podpisů. Tuto skutečnost i vtipně glosoval jeden z nových hráčů Daniel Smékal: „Máme trochu přetlak v šatně, museli jsme přidat jednu lavičku doprostřed šatny.“ Buď jak buď, na papíře mužstvo z města, které dalo světu nejstarší plochodrážní závod na světě – Zlatou přilbu, vypadá hned lépe. Střihavka vedl do Jablonce docela jinou kvalitu, ale i velmi dobrý výkon na rozjeté Severočechy nestačil – přišla těsná prohra 3:2. V dalším zápase doma proti Slovácku už se jasně čekaly tři body a první vítězství, přišla remíza 1:1, která, dovolím si tvrdit, trochu rozviklala židli současného trenéra. Vedení přivedlo velmi dobré hráče v čele s Vechetou nebo Botasem. Jestli přivede i nového trenéra, nebo zůstane u toho současného, to rozhodne napovědět další zápas, kdy Pardubice dorazí do Teplic.

Minulá sezóna se bývalému záložníkovi, který má ve svém fotbalovém CV i deset startů v tom nejkrásnějším možném dresu se lvem na srdci, nadmíru povedla – třetí místo, atraktivní hra plná ofenzivy a pressingu. Ale to je bohužel pro Ostravu minulost. Panu Hapalovi a celému klubu se nepodařilo postoupit do hlavní fáze Konferenční ligy. Už tehdy jsem četl názory fanoušků o potřebném konci trenéra. Dovolím si tvrdit, že kdyby klub nepustil Ewertona, postup by byl jeho, ale Brazilec stihl jen dva starty a putoval do Egypta. Kapitána ostravských následovali další ofenzivní esa, přišli mladí hráči, kteří doplnili fotbalisty z béčka. Zejména Jakuba Piru čeká podle mnohých velká budoucnost, jenže ani sedmnáctiletý obrovský talent nedokáže nahradit všechny. Baník má na Pardubice náskok tři body. Vidina obhajoby třetího místa z minulé sezóny nebo umístění na místech, které zajišťují kvalifikaci do Evropy, je na míle vzdálená. Přesto bych se trenéra zastal – mužstvo dostalo ránu na solar a bude trvat, než se z toho vzpamatuje. A to rozhodně vina trenéra není. Přesto se stejně jako u Střihavky nachází čím dál více hlasů, které volají po odvolání trenéra.

Doba hájení už je rozhodně pryč. Slovan Liberec v minulé sezóně skončil na sedmém místě, tato sezóna by měla být útokem na poháry. Ty jsou však ještě vzdálenější než v té minulé – aktuální deváté místo a propastných devět bodů ztráty na největšího ligového rivala z Jablonce. To je aktuální situace na stadionu U Nisy. Mužstvo trenéra, který ještě jako hráč stihl třicet sedm startů za Slovan, dokáže zahrát proti favoritům kvalitní zápasy – naposledy se o tom přesvědčili mistři z Edenu. Ale trpí na fakt, že na tyto výkony nedokáže navázat. Po vítězství většinou přijde prohra a žádná bodová šňůra, která by klub tabulkou vynesla, nepřichází. I proto přichází diskuze pod Ještědem na téma trenér.

V podstatě každý ligový klub má dnes bohatého majitele, který chce výsledky, ale zároveň zde vidím větší koncepci, než jsme viděli v minulých letech. Rozhodně se v sezóně dočkáme nějakých změn na trenérských židlích, ale zatím nepřicházejí – možná že organizace konečně pochopily význam dlouhodobého budování. Přesto tlak prostředí a výsledků dokáže i tu nejpevnější koncepci rozbít jako domeček z karet. Uvidíme, zda nejen tito trenéři, kteří jsou pod tlakem nebo hrozbou 16. a 15. místa se dokáží zvednout, nebo se s nimi vedení rozloučí. Ve finále, pokud výsledky nepřijdou, tak změny zákonitě budou muset přijít. Ale přesto v těchto dnech vidíme změnu a to větší trpělivost v českém fotbale.

Autor textu: Radek Ondrák