Článek
Abychom mohli začít, představme si mančaft, s nímž se na stadionu ve Štruncových sadech čeští hrdinové utkali. V žebříčku FIFA patří borcům z „ovčích ostrovů“ 131. místo. Ve čtrnácté desítce rankingu jim dělají společnost slavné nároďáky Antiguy a Barbudy, Šalamounových ostrovů či Rwandy. Už z toho je jasně patrné, o jak kvalitní mančaft se jedná.
Kolena se vám pak podlomí při jménech týmů, v nichž svěřenci kouče Ericsona působí. Chojniczanka, Tórshavn, Akureyri či Fredrikstad, to jsou ve světovém fotbale pojmy. Někteří z hráčů si navíc musí přivydělávat jako speditéři nebo rybáři. Vědí, co je to tvrdá práce, což bylo pro český tým další znamení, že je čeká těžce zdolatelný soupeř.
Trenér Jaroslav Šilhavý není žádný nováček a byl si jistě vědom, že jeho tým nečeká žádná selanka, čemuž také uzpůsobil sestavu. Nedal na škarohlídy, kteří chtěli vsadit na hráče, jimž se momentálně daří, ale vsadil na své osvědčené koně. Pan Šilhavý je totiž filuta a ví, že pokud se někomu nedaří v klubu, zahraje v národním týmu o to lépe, aby se mu odměnil. Neodradilo jej ani to, že David Douděra letos již čtyřikrát střídal o poločase. Očekával zápas nahoru dolů a tam se rychlostní typy hodí. Trenér opět nedal do sestavy kreativního středního záložníka a výsledek zápasu jasně ukázal, že věděl, co dělá. Důležitější bylo vzadu udržet nulu a nějak to tam dotlačit. Fotbal se přece hraje na výsledek.
Teď už ale k samotnému utkání. Kdekdo si myslel, že bezbrankový poločas může české lvy zlomit, ale tak se nestalo. Těžko říct, jakou řeč pronesl v kabině proslulý motivátor Jaroslav Šilhavý, nicméně ve druhé půli byli čeští borci na trávníku k nepoznání. Rozjel se válec. Bojovníci ze souostroví s počtem obyvatel menším, než má Opava, najednou nevěděli, kde jim hlava stojí. I přesto jejich tvrdá obrana odolávala a v sedmdesáté minutě se nejeden fanda bál, že to nepůjde, ale to by na lavičce nesměl sedět „Franco“.
Poté totiž přišel jeho geniální strategický tah, nad nímž museli blednout závistí i velikáni jako José Mourinho nebo Pep Guardiola. Chystal se do hry nasadit Václava Jurečku. Hráče, který ve slávistické hierarchii spadl až na lavičku náhradníků a v ligovém utkání letos ještě nevstřelil branku ze hry. Už z představy, že tento hráč půjde na plac se soupeřům rozklepaly nohy. Kouč hostí zběsile gestikuloval na stopery, ať si dávají pozor, že se na hrací plochu dostane hráč, na něhož je nepřipravoval. Kdo by také čekal, že vsadí na borce, jenž má do střelecké formy dál než Pavel Kuka v nejlepších letech. Hostující stoper tak z nervozity učinil chybu a daroval českému týmu penaltu.
Poté už šedivý bard věděl, že je třeba vše vsadit hlavně na obranu. Přece jen soupeři poslali na hřiště další borce, jejichž obživou je lov velryb, takže respekt je zde potřeba. Ani tito statní chlapíci však na obranu českého týmu nevyzráli a domácí mančaft si připsal nesmírně cenné tři body. Výhra jde primárně za panem Šilhavým, jenž dokázal, že je geniálním stratégem, bez nějž se současná reprezentace neobejde. Ještě jednou bravo, pane trenére.
V týdnu se má sejít vedení svazu a řešit budoucnost trenéra. Spousta lidí si možná myslí, že po dílčím klopýtnutí s Albánií se bude řešit odvolání trenéra. Já předpokládám opak a nabídnutí doživotní smlouvy. Nikdo lepší totiž není.
PS: Komentářem jsem se nechtěl nikoho dotknout. Je mi jasné, že někteří hráči mají jednou formu a jindy ne. Zároveň vím, že i reprezentační kouč má řadu úspěchů a na začátku reprezentačního angažmá si počínal skvěle. Bohužel jeho konání je v poslední době čím dál víc bizarnější, na což jsem chtěl poukázat.
Michal Trávníček
