Článek
Zatímco v posledních letech hrálo tradičně ve skupině o titul a fanoušci se mohli na závěr sezóny těšit opět na souboje s těmi nejlepšími, v letošním roce se nacházíme na opačném pólu tabulky – bojujeme o záchranu. Můžeme svalovat vinu na Westa, Smetanu nebo celý mančaft, jak kdo chce. Ale celé Slovácko, fanoušci i tým se konečně semkli a v krušných časech táhnou za jeden provaz. Výkon proti Pardubicím měl svá pro i proti, ale historie se neptá, odkud se body vzaly.
Do krásy chybělo hodně. Tři body jsou však se štěstím doma
Po sympatických výkonech proti Slavii i Olomouci jsem čekal, že Jihomoravané předvedou dominantní výkon. Proti komu jinému než proti předposlednímu týmu tabulky – po Budějovicích jinak největšímu adeptu na sestup. Ach jak jsem se mýlil. Celý první poločas byly Pardubice jednoznačně lepší. Faktem je, že jsem poprvé nestihl celý zápas přímo na stadionu, ale i těch prvních 30 minut, co jsem se díval na telefonu v autě, nestálo za nic.
Hosté byli jednoznačně lepší v soubojích, dokázali držet míč a vytvářet si velké šance. Zcela otevřeně – Pardubice klidně mohly vyhrát 4:1, kdyby jejich hra nebyla ódou na spálené šance. V hlavní roli Tanko, kterému se smůla nelepila jen na paty, ale snad i na čelo. Slovácko jen se štěstím drželo nerozhodný stav, byť do druhého dějství vstoupilo v daleko lepší formě a rozpoložení. A opět zde zavládlo moje oblíbené nedáš – dostaneš! Došlo na standardku, jak na míru dělanou pro Marka Havlíka. Ten nádhernou střelou vymetl pavouky a Slovácko šlo do vedení. Nejtěsnější výsledek 1:0 si pohlídalo až do konce zápasu a konečně doma zvítězilo a navýšilo svůj náskok na Duklu již na osm bodů. Ta totiž ztratila vedení v Teplicích v samotném závěru a brala „jen“ bod za remízu 2:2.
Vyhnutí se baráži je na dosah
Jak jsem říkal už na začátku, Slovácko se nutně potřebuje vyhnout bojům o záchranu v baráži. Sice se ještě nikdy nestalo, že by se přes baráž dostal druholigový tým, ale znáte to – když je štěstí unavené… Osm bodů náskoku je však komfortní porce a tu by si měli modrobílí už ohlídat. Do karet jim hraje také to, že v příštím zápase přivítají opět doma České Budějovice, které jsou již definitivně odsouzeny k sestupu. A tak naprosto jasně očekávám domácí výhru a nic jiného neberu.
Na druhou stranu je fakt, že v posledním zápase s Budějovicemi nám hodně pomohly chyby brankáře a neschopnost hráčů v zakončení. Klidně jsme ten zápas mohli i prohrát a asi by to nebylo jen o štěstí. Ale nechci být poslem špatných zpráv – výhra s Budějkama je povinnost a nad ničím jiným by mužstvo ani nemělo přemýšlet.
Na co se můžeme těšit v další sezóně?
Jo, kamarádi, to je velice dobrá otázka. Jisté je, že potřebuje posílit nejen mužstvo, ale i realizační tým. Samozřejmostí je příchod nového trenéra, tak jsem zvědavý, koho Slovácko osloví. Hlavně by to měl být někdo s charismatem větším, než má zubní kartáček a někdo, kdo si dokáže postavit hráče do latě.
Důležitý také budou příchody a odchody některých hráčů. Upřímně, takový Miškovič nebo Kozák jsou v týmu navíc a nic moc nepředvedli. Na druhou stranu stále doufám, že se Slovácko domluví s Vlasem Siňavskim a nenechá ho odejít. Posílení určitě potřebují oba kraje obrany. Reinberk už má nejlepší za sebou a na Ndefem je chvilkama dost vidět, že je už unavený nebo prostě hrát nechce. Třeba v zápase s Pardubicemi byla pravá strana obrany nejhorší částí družstva.
Důležité je ale závěrem říct, že si opravdu nemyslím, že by Slovácku měl hrozit sestup nebo znovu boje o záchranu. Kádr má rozhodně kvalitnější, než spousta jiných týmů a doufám, že si smůlu posledních dvou sezón už vyžralo. Asi to nebude na TOP 6, to by se musel stát zázrak, ale poklidný střed tabulky je to, kam Slovácko nyní právoplatně patří.
Autor článku: Jiří Dostálek
