Kováč našel konečně svůj svatý grál. Na co to bude Slovanu stačit?

Slovan Liberec zažívá bezpochyby turbulentní sezónu. Ondřej Kania první půlrok svými rozhovory, názory a nápady vířil vody českého fotbalu, jak už dlouho nikdo. Slovan si možná právě i díky aktivitě nového majitele dělal v očích mnoha lidí zálusk na místo v pohárové Evropě. Výsledky týmu však ničemu takovému nenasvědčovaly. Liberec ztrácel body, hráči kupili chybu za chybou a kritika Radoslava Kováče sílila.

Jako bláhový se ukázal plán postavit vše na mladících a nových akvizicích. Hráči se ještě ani nestihli aklimatizovat a již museli být hlavními nositeli herní kvality. Obrovský balvan zodpovědnosti byl pověšen především na Michala Hlavatého, který se bije srdnatě, ale sám na vše nestačí. Po odstavení Jana Mikuly na vedlejší kolej chyběl na hřišti i přirozený lídr, který by dal týmu řád. Mnohdy pak základní jedenáctka vypadala jako soubor nadaných juniorů, kteří sice mají potenciál, ale spíše se jen zmateně toulají na své strastiplné cestě za úspěchem. Týmu chyběl funkční systém, zkušenosti a základní kámen, na kterém by se postupně dalo vystavět dobře fungující mužstvo.

Zimní přestávka ale Slovanu pomohla. Měsíc a půl dlouhá pauza přispěla k uklidnění situace v klubu, dala Kováčovi čas na zdokonalení herních mechanismů a především mu dopřála kýžené posily. Tím největším zlomem byly příchody Šimona Gabriela, Lukáše Masopusta a Tomáše Koubka. Koubek Kováčovi přinesl vítanou zkušenost a jistotu v bráně. Masopust toho zatím moc kvůli zranění neodehrál, ale i v těch pár desítkách minut ukázal svůj neoddiskutovatelný vliv na hru celého týmu. Jako přestup z říše snů se však zatím jeví příchod Šimona Gabriela. Posila ze slovenského Ružomberoku zůstala první jarní zápas nesmyslně na lavičce, kdy na jeho místo Kováč postavil nezkušeného Dominika Maška. Velmi nepovedený výkon odchovance Českých Budějovic zapříčinil jeho brzké střídání v 23. minutě, kdy ho nahradil právě Gabriel. Od té doby třiadvacetiletý stoper nechyběl na hřišti ani minutu.

A i díky Gabrielovi to konečně vypadá, že Kováč našel svůj základní stavební kámen, na kterém chce svou hru postavit. Slovanu se totiž ustálila obranná řada. Vedle Gabriela aktuálně pravidelně nastupuje Mikula s Plechatým a nutno podotknout, že celá trojka se rozehrála do parádní formy. Kralují ve vzdušných soubojích, v poziční hře a kromě Mikuly i v rychlosti. Kováč může hbitě přeskočit klidně i na čtyřčlennou obranu, kdy na kraji úspěšně alternuje Josef Koželuh – český reprezentant do 21 let. V posledních pěti zápasech obdržel Slovan pouze dvě branky, díky čemuž zůstává po toto období neporažen.

Liberec je i díky tomu v současnosti asi vůbec v té nejlepší formě, za tu dobu co je Kováč u kormidla. Vzhledem k nadcházejícím soupeřům, kteří Slovan čekají, není důvod si myslet, že by tato série měla skončit. Liberec se postupně utká se Slováckem, Českými Budějovicemi, Hradcem Králové a Karvinou. Za ideální konstelace by měl být uskutečnitelným cílem zisk všech 12 bodů.

Problémem však je, že Slovan má právě s těmito utkáními, kdy zastává pozici favorita, výrazné problémy. Naopak v zápasech kdy se od něj nic nečeká, předvádí svůj nejlepší fotbal. Jakoby Radoslav Kováč nedokázal své hráče ideálně namotivovat. Liberec je proti outsiderům pasivní, zbrklý a často i nervózní. K tomu přispívala jistě i herní nepohoda a tlak ze strany vlastních fanoušků i širší fotbalové veřejnosti.

Aktuálně by ale tato situace nemusela platit. Hráči Slovanu by mohli být v lepším rozpoložení. Mají v zádech sérii dobrých výsledků a zmiňovanou pevnou obranu. Atributy, které by na kopačky hráčů, mohly přinést více klidu. Zápasy se Spartou či Mladou Boleslaví ukázali, že pokud předvedou nadstandartní výkony mohou se měřit opravdu s kýmkoliv.

Pokud si do posledních zápasů přinesou svou aktuální formu, nemám strach, že by si neměli pohlídat umístění v prostřední skupině po základní části. I když mají aktuálně pouze jednobodový náskok na jedenáctou Karvinou. Na skupinu o titul je to ztráta již pětibodová. A šance, že by si Sigma šesté místo nepohlídala je minimální.

V podstatě ale není moc důležité, kde Liberec letos skončí. Do evropských pohárů je to stejně daleko, jako do baráže. A jestli bude Slovan hrát naprosto nezajímavou skupinu o umístění, kde je jedinou výhrou volný los do 2. kola Poháru FAČR a určitý finanční obnos, nebo si střihne pár zápasů s Duklou, Pardubicemi či Teplicemi, se zdá býti úplně jedno.

Vyhrané zápasy jsou samozřejmě důležitým kritériem jak pro fanoušky, tak i pro samotné vedení. V současném stavu věci by měl být však kladen důraz na představenou hru, herní principy a vývoj hráčů. Kováč má čas na to svůj tým zdokonalit a připravit ho tím nejlepším možným způsobem na nadcházející sezonu. Protože to už prostor na chyby a nedorozumění nebude. Doba hájení skončí a od Slovanu se bude očekávat, že bude zatápět konzistentně tím nejlepším. Zdá se, že hráče na to má, bude na to stačit trenér?

Autor textu: Michal Takács