Látal opět přežil. Baník mu daroval pár týdnů navíc

Jeden „špíl“ se zajímavým příběhem nám včera večer nabídlo klání Baníku proti Jablonci. Našimi hlavními hrdiny tohoto příběhu jsou Pavel Hapal a Radoslav Látal. Toho času oba hlavní trenéři obou soupeřů. A nemusíte být úplná chodící encyklopedie českého fotbalu, aby Vám bylo jasné, proč byl tento zápas i pro ně samotné důležitý.

Není překvapením, že oba muže pojí dlouholeté přátelství. Aby ne, v raných devadesátkách spolu rozdávali fotbalovou radost v dresu olomoucké Sigmy. Díky nim se svého času i v Madridu vědělo, kde Olomouc na fotbalové mapě Evropy vlastně leží. Vzájemné sympatie včera musely jít alespoň na devadesát šest minut stranou. Tři body mohly oběma týmům celkem zásadně změnit postavení v tabulce. Baník by vystřelil mezi užší špičku, Jablonec naopak potřeboval utéct z předposledního místa. Lepší příběh pro tento duel snad ani vymyslet nešel. To vše umocněné opět vynikající kulisou domácích fanoušků, oslavujících vznik samostatného československého státu. Bohužel, sváteční den, na který připadají i narozeniny ostravské modly a druhého nejproduktivnějšího útočníka naší historie, Milana Baroše, měl domácímu týmu pěkně zhořknout.

Baník nakonec před domácím publikem selhal. Hapalův soubor měl více ze hry a byl lepší na míči, takticky ale Látalovy svěřence ničím nepřekvapil. Jablonci stačilo vracet se ve velkém počtu před vápno a pak vyrážet do brejků, kterých mu obrana ostravských dopřála hned několik a konečný výsledek 0:1 mohl být krutější nebýt výborného Letáčka. Baník nebyl herně horší než jeho dnešní soupeř, opět se ale nedokázal srovnat s rolí favorita, který má soka z nižších pater tabulky naprosto suverénně přejet. Z této nemohoucnosti rezultuje druhá domácí ztráta v řadě. Jako by paní Štěstěna chtěla Baníku vrátit utrápenou výhru z minulého kola v Teplicích, kterou mnozí považovali za nezaslouženou.

Jak jsme už nakousli, tři body by Baník poslaly minimálně do zítřka na třetí místo před Plzeň. Okolnosti hrály v jeho prospěch neboť přímí konkurenti Olomouc a Slovácko se doma také nevzmohli na více než bod. Hozenou rukavici ale Slezané odmítli a místo šplhání tabulkou si budou muset fanoušky udobřit v těžkém venkovním zápase v Karviné. I když dnešní porážka není žádnou tragédií, tým plný prospektů se po repre pauze nachází v útlumu. V určitých pasážích se výkonům jednotlivců dalo i zatleskat, na dobře připravený Jablonec to ale bylo málo. V klíčových situacích si Baník neporadil. Plonkoví zůstali Ewerton, Tanko, Kubala, stále se i přes snahu neprobudil Almási. Radoslav Látal, jehož jméno kotel domácích příznivců před zápasem sympaticky vyvolával, tak mohl být spokojený. Tři body z venku mu na nějaký čas zachránily angažmá.

Že budou domácí fanoušci po první letošní domácí prohře zklamaní je pochopitelné. Jakmile však hlavní sudí naposled fouknul do píšťalky, opět se z davu odcházejících lidí začaly ozývat výkřiky vyzývající Pavla Hapala, jelikož zde nemohu parafrázovat použité výrazivo, k okamžitému odchodu. K tomuto si nemohu odpustit komentář. Rozmohl se nám zde takový nešvar a je to obrovská škoda. Dá se pochopit zklamání z výsledku a zmařené šance na postup tabulkou k vytouženým příčkám. Vyhazovat a vulgárně napadat trenéra a hráče po jednom zápase, který prostě nevyšel, to je trochu silné kafe. Tady v Čechách jsme v tomto ohledu naprostí experti. Současný Baník na tom není tak zle aby se taková vlna hněvu dala označit za oprávněnou. Ani co do předváděné hry ani co se týče bodového konta. Nechci domýšlet co by se stalo, kdyby měl Hapal podobnou sezonu jako Látal v Jablonci. Je na místě kritizovat, pokud máte na lavičce nešťastníka, pod kterým se hra nezvedá a sám má problém odpovídat na otázky médií. Takové tady máme. Ale není to případ trenéra Baníku. A nic na tom nemění ani titulek tohoto článku.