Letná málem padla. Všude jen samá „S“. Rotace týmu a Krmenčík v ráži

Dotahují se na ni snad jen Slavia a možná Plzeň, ale ani ty s ní úplně nehrají rovnou partii. Možná kdysi, ale ne včil. Každopádně si Slovácko z Prahy veze bod za srdnatý výkon a nebylo daleko ani od výhry.

Slovácko vstoupilo do zápasu mnohem aktivněji než Sparta. Možná to byla znovu nalezená síla po první letošní domácí výhře, kdy v minulém kole houževnatě ubránili Hradišťáci invazi z Ostravy. Každopádně to byla Sparta, která tahala za kratší konec. Takový Ross předváděl výkony na úrovni přinejlepším třetí ligy a byl to právě on, kdo kolem sebe nechal projít Vlase Sinyavskyiho, který otevřel skóre. Slovácko prý před zápasem trénovalo standardky. Ale nebylo to moc vidět, protože hned po pár minutách Sparta srovnala přímo z rohu. Ale to by nebyla Morava, kdyby něco neupekla – Krmenčík se osamostatnil a lobem z třiceti metrů překonal Vindahla. Dost možná jsme byli svědky jednoho z nejhezčích gólů ročníku.

Druhá půle přinesla hlavně na straně Sparty hodně změn. Bylo potřeba zabojovat, a proto Lars Friis vrhl proti Slovácku vše, co měl. Na hřiště šli Haraslín, Birmančevič a další, kteří původně měli odpočívat před rozhodujícím zápasem o postup do Ligy Mistrů. Slovácko šlo do těžké defenzivy a prakticky nevylézalo ze svého vápna. Když se dostalo přes polovinu, byl to malý zázrak. Infarktovou situaci pak vyhrotila ruka Michala Trávníka a odpískaná penalta. A bylo to 2:2. Zbytek zápasu strávilo Slovácko už jen obranou a škoda tutovky Pavla Jurošky, kterou spálil ve třetí minutě nastavení. Bod z Letné beru všemi deseti a Slovácko dává jasně najevo, že se s ním musí počítat.

Co mě ale strašně štve je jedna věc, které jsem si všiml už při prvním zápase sezóny, kdy doma Slovácko remizovalo se Slavií. Všechny plátky, noviny, servery a šoumeni na fejsbůčku psali furt dokola jedno a to samé. Jak strašně špatně Slavia a nyní i Sparta hrály. Jak dělají její trenéři chybu. A furt jen Sparta to a Slavia ono. Ale doslova nikdo nenapíše, že Slovácko doslova zabetonovalo obranu a hrálo jako o život. Že tým z mnohem menšího města a mnohonásobně nižším rozpočtem dokázal vzdorovat mnohem silnějšímu soupeři. Nikdo nevyzdvihne hru Blahúta, Vlase nebo celé obrany.

A mě by zajímalo proč? Je tak těžké polkout to, že sešívky nebo sparťani nevyhráli? Je natolik šílená představa, že někdo mohl s těmito dvěma hrát vyrovnanou partii? Mně to přijde jako když dítě brečí nad ukradeným lízátkem. Fakta jsou prostě taková, že nejen Slovácko, ale i jiné týmy se dokážou vybičovat a svést s naší TOP 3 vyrovnanou partii. Svět se netočí jen kolem Prahy a jeho S. Je tu spousta celků, které si zaslouží pochvalu.

Další věcí, nad kterou bych se chtěl pozastavit, je síla kádru Slavie a Sparty. Hlavně ohledně Sparty se toho už napsalo hodně hlavně s ohledem na poslední zápas. Není tajemstvím, že právě tyto dva kluby mají velmi široké kádry. Na každý post mají dva až tři hráče, kteří můžou kdykoliv hrát ligu. A já proti tomu nic nemám. Jistě, spousta těchto hráčů by v menších klubech mohla tvořit základní kámen klubu místo toho, aby leštili lavičku. Ale budiž, je to jejich rozhodnutí. Minimálně v případě Sparty se však ukázala skutečnost, že celá lavička nemůže hrát o titul. V zápase se Slováckem to bylo jasně vidět. Druhá squadra Sparty na Hradišťáky jednoduše nestačila a gamechanger přišel až ve formě Birmančeviče, Haraslína a spol. ve druhém poločase. A teď otázka do pranice.

Nebylo by lepší, kdyby Sparta nespoléhala na to, že si dá tři fíky do poločasu i s „béčkem“ a hrála na jistotu? Přece jen celý smysl toho všeho byl, aby si klíčoví hráči odpočali před zápasem sezóny. A neodpočinuli si, naopak. Byť fanoušek Slovácka, tak věřím tomu, že Sparta v plné síle by doma nezaváhala. Mohli hrát na jistotu, urvat vedení v prvním poločase a do druhé prostřídat a zabetonovat obranu. Místo toho se ale klíčoví hráči vyšťavili při honu na záchranu bodů. Mělo to tedy vůbec smysl? To ať si kluci z Letné už odpoví sami. Já jsem za bod rád a Slovácko si ho svým výkonem zasloužilo.

Už jsem o tom psal minule. Krmenčík je aktuálně terčem posměchu fanoušků českého fotbalu číslo jedna. A všichni to řeší jen kvůli tomu, jak se zde projevoval v minulosti. Jako dobrý, nějakého obětního beránka si každý musí najít, ale tento obětní beránek má na svědomí asistenci a krásný gól. Proti Spartě. A po celou dobu (co byl na hřišti) Spartě slušně zatápěl, vyhrával souboje a rozdával míče, kam bylo potřeba. O to větší kontrast to byl s Kvasinou, po jehož nástupu na hřiště bylo Slovácko vlastně -1 hráč. Ten fakt nepředvedl nic.

Samozřejmě je ještě brzo hodnotit, jestli se Slovácku Krmenčíkův příchod vyplatí. Za mě se ale jeví hodně dobře. Možná by to mohl být konečně ten útočník, kterého Slovácko už pár let potřebuje. Ruku na srdce, hrát na náladového Ciciliu, neschopného Kvasinu nebo věčného talenta Vechetu (který už kope v Karviné) nešlo do nekonečna. Hodně dobře se jeví i Matyáš Kozák. A to by mohl být docela dobrý útočný tandem. Matyáš je technický, rychlý a umí si dobře najít pozici. Krmenčík si zas umí udělat místo, vyhrát souboje a díky své výšce a postavě je skvělou pomocí i v defenzivních situacích.