Liberec obtížný duel se Zlínem zvládl. Zářil nestárnoucí Mikula

Na hráče obou týmů čekal klasický únorový terén, s kterým si lépe poradili domácí. Liberec byl daleko nebezpečnější, což potvrzuje i většina útočných statistik. Zlín se za celou dobu dostal k jediné střele na branku, která však nebyla nikterak nebezpečná. Oproti tomu Slovanu se poměrně dařilo vytvářet si zajímavé příležitosti. Dokázal kombinačně přejít přes střed hřiště, nebo umně využít chyb ve zlínské rozehrávce.

Jedna taková skončila také gólem Afolabiho Solia. Nigerijský rychlík ukradl balón Kopečnému a nádhernou střelou zpoza vápna si rozšířil gólový účet v letošní sezoně na čtyři kousky. I druhá branka přišla po chybě Zlína. Rohový kop Lexy prodloužil za sebe nechtěně Kalabiška, balón se dostal ke Stránskému, který z bezprostřední blízkosti vstřelil nejjednodušší gól své kariéry. Liberec si připsal důležité tři body a už si může brousit zuby na Plzeň. Pojďme se nyní podívat na tři témata, která mě v utkání nejvíce upoutala.

Slovan postihla pro první jarní kolo velká stoperská kalamita a Radoslav Kováč stál před rozhodnutím, jak svoji obrannou vozbu poslepovat. Nakonec sáhl, dle mého, po nejrozumnější variantě. K prvnímu utkání v dresu Slovanu nastoupil Augustin Drakpe a vedle něj nestárnoucí Jan Mikula.

Spoluhráči se kolem něho v Liberci konstantně mění a on jako jediný stále zůstává. Na stadionu U Nisy si kroutí aktuálně jubilejní desátou sezonu. Poslední dva roky už je pomalu odsouván na vedlejší kolej, ale vždy když postihne klub personální tíseň, je Mikula připraven zaskočit. Tak jako v neděli. A nebudu přehánět, když řeknu, že patřil mezi nejlepší hráče na place – pokud nebyl úplně tím nejlepším.

Drakpe si nemohl přát lepšího parťáka. Mikula byl v obraně v podstatě neomylný. Zvládal hlavičkové souboje, dobře vystupoval a přesně přihrával. Ona ostatně celá zadní řada fungovala kompaktně a Zlínu nepovolila vytvořit si žádnou větší šanci. Takový Kanu byl v ofsajdu tak často, až to na lavičce rozčilovalo i trenéra Zlína Bronislava Červenku.

Vůbec bych se nedivil a zároveň bych možná i kvitoval, aby Mikula nastoupil do základní sestavy i proti Plzni. Ange N´Guessan bude už k dispozici, ale pozice druhého stopera bude po Gabrielovi stále volná. Mikula ukázal, že si další šanci zaslouží, a zápas s Plzní by mohl být dalším dobrým testem jeho kvality. V případě, že opět uspěje, proč by Mikulova cesta v Liberci nemohla pokračovat i nadále? Smlouvu má zatím jen do konce léta.

Na hřišti vydržel sice jen necelou půlhodinku, ale za tu dobu byl tím nejnebezpečnějším hráčem domácích. Ermin Mahmič nastoupil do utkání v podobné formě, v jaké končil podzimní část. Výborně si v úvodu rozuměl převážně s Raimondsem Krollisem. Oba hráči jsou dostatečně kvalitativně i technicky vybavení a na hřišti si dokáží vyhovět. Tak jako na začátku utkání, kdy Mahmič krásně uvolnil právě Krollise, kterého ale vychytal Dostál. Samotný Mahmič pak ještě o pár minut později napálil z úctyhodné vzdálenosti balón do břevna. Krásný fotbalový moment.

Mahmiče bylo opravdu celé hřiště. Až do 16. minuty, kdy ztichnul celý stadion. To se totiž hlavami střetli zlínský Kolář právě s Mahmičem. Velmi nebezpečný souboj. Kolář byl v souboji o chvíli později a Mahmiče v podstatě sestřelil. Sám to odnesl krvavým zraněním, kvůli kterému musel střídat. Navrch ještě od sudího obdržel žlutou kartu, která byla možná až příliš přívětivá. Tady se dalo i vylučovat. Mahmič to ještě chvíli na hřišti zkusil. Dokázal se dokonce dostat do další nebezpečné šance, ale po půlhodině hry ho nakonec Kováč stáhl. Naprosto racionální krok. Po pravdě jsem čekal, že k němu dojde ihned po zákroku. Snad bude Mahmič v pořádku. Vyprofiloval se mezi naprosto klíčové hráče, a bez něj je Slovan slabší.

Nebylo to však jediné zranění libereckých hráčů. Utkání nedohrál ani Drakpe a Soliu. Drakpe zůstal v šatně o přestávce z důvodu prevence, jelikož měl drobný zdravotní problém. Mrazivé počasí a těžký terén by Drakpemu stavu rozhodně neprospěl. Z podobného důvodu byl střídán i Soliu. Radoslav Kováč na tiskové konferenci prozradil, že měl Soliu tréninkový deficit a ve Španělsku na soustředění kvůli svalovým problémům odehrál jen 2× 30 minut.  Podobně jako u holandského stopera by tak snad jeho absence neměla být nijak dlouhá.

Radoslav Kováč si může mnout ruce, že v podstatě všichni hráči, kteří se dostali v průběhu zápasu na hřiště jako střídající hráči, chytili tempo zápasu a odvedli dobrý výkon. Největší stopu zanechal na hřišti Milan Lexa. Ten přišel do hry už po půlhodině za zraněného Mahmiče. Navrátilec z pardubického hostování hrál nebojácně, a i přes pár zbytečných ztrát ve středu hřiště se nebál hrát aktivně. Navíc se ujal rozehrávání většiny rohových kopů, přičemž po jednom z nich vstřelil branku Stránský.

Tady si zaslouží ocenit i samotný Radoslav Kováč. Mohl za Mahmiče na plac poslat například Masopusta nebo Letenaye, přičemž by samozřejmě muselo dojít k určité změně herního stylu i rozestavení. Trenér Slovanu se ale rozhodl dát do hry typologicky podobnějšího hráče v podobě Milana Lexy, a ten se mu odvděčil dobrým výkonem. Po nepovedeném pardubickém angažmá je to i pro samotného Lexu určitě velká vzpruha.

Autor článku: Michal Takács