Liberec potvrzuje výbornou formu. Slavii ve vzájemném utkání přehrál

Duel Liberce se Slavií mohl být pro několik hráčů výjimečným utkáním. Hned pět hráčů totiž ještě v minulé sezóně oblékalo dres soupeře a v neděli se tak mohli poprvé postavit vstříc svému bývalému chlebodárci. Liberec však nemohl využít služeb zraněného Bořila ani vykartovaného Kušeje.  A Bužek zatím nepatří mezi vyvolené Branislava Fodreka. Jindřich Trpišovský na druhé straně nechal pouze na lavičce N´Guessana s Diakitém, a tak k žádnému třaskavému souboji mezi bývalými spoluhráči nedošlo – pokud nepočítáme Lukáše Masopusta, který U Nisy kroutí už třetí ligový ročník.

A možná i to přispělo k tomu, že utkání se na poměry vzájemných zápasů obou soupeřů odehrálo relativně v klidu. Emoce výraznějším způsobem nejiskřily a na hřišti se neodehrál žádný diskutabilní moment, který by jitřil vášně. A to platí i pro herní projev enfant terrible českého fotbalu Tomáše Chorého, který si po disciplinárním trestu připsal první ligové minuty v letošním ročníku. A na své emoce si dával nepřekvapivě velký pozor.

Slovan na Slavii nastoupil už od prvních minut. Vysoké tempo hry, obrovské nasazení a precizní dostupování v soubojích. To vše dělalo Pražanům problémy. Liberec si dovoloval i směrem dopředu. Dobrému tempu hry napomáhali i fanoušci. Fanoušků sešívaných dorazilo do Liberce již tradičně velké množství a jako vždy dokázali vytvořit skvělou atmosféru. Nenechali se ale zahanbit ani domácí příznivci. Kotel Slovanu povzbuzoval velmi hlasitě, ale především se k nim připojily i ostatní sektory a v určitých momentech zápasu to vypadalo, že fandí opravdu celý stadion. To je v Liberci v posledních sezónách poměrně málo vídaný jev.

Zápas zastihl ve velmi dobré formě oba krajní beky Liberce, kteří byli ve hře od začátku hodně vidět. Koželuha zápas bavil a svým soupeřům stíhal jak po technické, tak i po rychlostní stránce. A skvělý výkon Azize Kayonda, je již takovým evergreenem posledních zápasů. Ugandský obránce se rozehrál do výborné formy a příznivci Slovanu jsou už poměrně nervózní, že pokud bude Kayondo v podobných zápasech pokračovat, moc dlouho už U Nisy působit nebude. V neděli sice místy působil přemotivovaně, ale naštěstí dokázal svou tvrdost a emoce udržet na hraně. I s inkasovanou žlutou kartou.

Liberec organizovanou hrou v obraně nepouštěl Slavii do sebemenší gólové příležitosti. O to více mrzí, že si nepohlídal dlouhý aut, který po sérii odrazů a finální teče Holeše skončil až za Koubkem. Na místo toho, aby svojí herní převahu Slovan přetavil ve vedení, z ojedinělé šance udeřil pražský celek. Se Slovanem ale nešťastný moment nijak nezamával. Naopak hráči domácích ještě více přiložili pod kotel a na podstatnou část zbytku prvního poločasu se nastěhovali na soupeřovu polovinu. Kýženou branku to sice ještě nepřineslo, ale i tak to stačilo, aby si Slavia uvědomila, že jí ve zbytku zápasu nečeká lehká práce.

Raimonds Krollis se dostal v této sezoně poprvé do základní sestavy a dlouhou dobu bylo znát, že má v nohou zatím jen 39 ligových minut. Lotyšský sniper hrál převážnou část utkání na Davida Zimu a ve většině případů si nevedl dobře. Osobní souboje pravidelně prohrával a po většině z nich skončil na zemi. Nepřišlo mi, že by to bylo tím, že by na Zimu silově nestačil, spíše to vypadalo, jakoby to Krollis zkoušel na rozhodčího. Ten však nedovolené zákroky správně nepískal. Krollis se ale postupně dostal do hry. Snažil se dostávat do pozic, kde by balón převzal do nohy či do běhu. A to mu vycházelo daleko lépe. Nebyl líný na krok, což zblízka ukázal i Markovičovi, který ho při odkopu trefil a mohl jen děkovat štěstěně, že balon nezaplul do sítě.

Ostatně to byl Krollis, kdo měl prsty ve vyrovnávající brance Liberce. Lotyšský reprezentant po skvělé přihrávce Koželuha, ještě natáhl krok a udržel balon na hřišti, který po ose Kayondo – Konečný – břevno – Baboula skončil v brance. Středoafrický záložník využil chyby Konečného a míč jednoduše hlavičkou dorazil do branky. Naprosto zasloužená branka, která vycházela ze stoupajícího tlaku a intenzity liberecké hry.

Branka Liberce byla podpořena notnou dávkou štěstí, ale to platilo ostatně i pro trefu Slavie. Slovan si vyrovnat zkrátka zasloužil. Slavia se po inkasované brance opticky držela více na míči, ale nic podstatného si vyprodukovat nedokázala. Paradoxně to byl Slovan, kdo nakonec mohl zápas otočit na svou stranu. Holešovu nepovedenou hlavičku „domů“ však Markovič dokázal vytěsnit na roh. V Liberci se tedy v neděli body dělily a upřímně řečeno, je to právě Slavia, kdo může být ráda, že to alespoň na nějaký bod dopadlo.

V Liberci totiž v dosavadním průběhu poprvé našla soupeře, který s ní dokázal držet tempo po celých 90 minut zápasu, a který ji v některých horizontech hry výrazně přehrával. Pro Liberec je to důležité potvrzení, že léčba Fodrekem zatím opravdu funguje. Bojovnost. To je slovo, které asi nejlépe charakterizuje liberecký výkon v utkání se Slavií. Domácí doslova lítali po celém hřišti a takový Kayondo by dost možná sprintoval ještě celý další poločas.

Ale nejde jen o fyzickou připravenost. Liberec například opět ukázal, že je nesmírně silný v defenzivě. Skvěle fungovala stoperská trojice, která hrála tentokrát ve složení Mikula – Drakpé – Hůlka. Kayondo s Koželuhem odváděli dobrou práci na obou stranách hřiště a takový Falou Fayé předvedl další ze svých parádních výkonů, díky kterým si Ondřej Kania může za pár měsíců opět mnout ruce, jaký skvělý obchod se mu povede.

Lze nalézt ale i prostory ke zlepšení – především v útočné fázi hry. Situace, kterou měl v druhém poločase Lexa musí končit minimálně ohrožením branky soupeře. Stejně tak došlo párkrát k momentu, kdy např. Krollis pálil v situaci, která si žádala spíše další přihrávku. Ostatně řešení finální fáze je dlouhodobým bolehlavem Slovanu a čím dříve se na něm zapracuje, tím lépe.