Liberec se konečně probudil a zdecimoval zoufalé Slovácko

Liberec vstoupil do utkání velmi aktivně a takřka celou první čtvrthodinu se hrálo především na obranné polovině Slovácka. Útoky Slovanu přicházely především po levé straně hřiště, kde operovala dvojice Aziz Kayondo – Santiago Eneme. Oba dva využívali především své rychlosti, drzosti a nutno podotknout i technické kvality. Jejich aktivita měla za následek především několik vybojovaných standartních situací a nakonec i vstřelené branky. V 15. minutě si po centru Marka Ichy našel své místo ve vápně Santiago Eneme a vsítil svou první branku v libereckém dresu. Slovácko se k výraznějším šancím nedostávalo. Největší pozornost si pro sebe uzmul jen Michael Krmenčík častým poleháváním.

Klíčový moment utkání se udál v 32. minutě, kdy Michal Hlavatý krásnou průnikovou přihrávkou vyslal dopředu Denise Višinského, ten si šikovně převzal míč a snažil se dostat do vápna. To se mu však nepovedlo, protože ho k zemi stáhl kapitán Slovácka Stanislav Hoffman. Ač to na první pohled vypadalo, že Višinský faul může ustát a jít sám na brankáře, po souboji upadl. Místo stoprocentní gólové šance tedy následoval pouze přímý kop z hranice vápna a udělená červená karta pro Hoffmana. Zkušený stoper Slovácka se přitom vrátil do sestavy po dvouzápasové absenci kvůli předchozí červené kartě, kterou obdržel proti Karviné. Druhý zápas, druhá červená karta v řadě. Roman West ho jistě nepochválí.

Následně zahrávaný přímý kop poslal Hlavatý pouze do připravené zdi. Liberecké to však vůbec nemuselo mrzet. Z následného tlaku se totiž podařilo zasadit Slovácku další ránu. Opět u toho byl Michal Hlavatý, jehož zblokovaný pokus o centr skončil u Ivana Varfolomejeva, který si míč šikovně zpracoval a z voleje ho napálil po zemi k levé tyči. Viditelně překvapený Heča pouze odevzdaně sledoval, jak se balon třepetá v síti.

Pro ukrajinského středopolaře se jednalo o velmi důležitý gól. Do základní sestavy se totiž vrátil poprvé od úvodního zápasu ročníku proti Karviné. Utkání se mu hrubě nepovedlo a Radoslav Kováč mu do včerejšího duelu dopřál jen dalších 42 prvoligových minut. Varfolomejev i v úvodu utkání se Slováckem nakupil pár nepřesností v rozehrávce či nedorazu v bránění, ale vstřelená branka vše otočila. Ve zbytku utkání už podobně jako jeho spoluhráči předváděl spolehlivý výkon.

Za stavu 2:0 už bylo více než zřejmé, že na hřišti je jen jeden tým. Slovácko si nedokázalo poradit s početní nevýhodou a dál kupilo chybu za chybou. Těsně před prvním poločasem například zatáhl za ruční brzdu ve vlastním vápně Vlasiy Sinyavskiy. Rozhodčí Petřík neměl jinou možnost než nařídit zahrávání pokutového kopu, který s přehledem proměnil sám faulovaný Lubomír Tupta. U Sinyavskiyho je nicméně spravedlivé zmínit, že právě on byl jediným fotbalistou Slovácka, který měl tu kvalitu k tomu, aby dokázal i něco směrem do ofenzivy. Bohužel pro Jihomoravany na to byl ale úplně sám.

Minimálně v první polovině druhého poločasu Liberec nesundal nohu z plynu a stále se snažil bušit do obrany viditelně unaveného Slovácka. Poslední a zároveň nejkrásnější branka utkání padla v 57. minutě, kdy se ke střele dostal Aziz Kayondo. Ugandský reprezentant vyslal z dobrých 25 metrů utěšenou střelu, která ideálně zapadla do levé šibenice Hečovy branky.

Vývoj utkání dostal do varu i přísedící diváky. Těch dorazilo nakonec jen 2345, ale na atmosféře to nebylo nikterak znát. Dobrou atmosféru vytvářel především kotel Slovanu. Ten si spolu s celým stadionem zaskandoval „Dejte jim bůra“ a „Bůra za bůra“, ale stoprocentní revanš za zpackaný duel s Jabloncem se jim nedostalo. To jim však jistojistě nevadilo.

Pro morálku Slovanu se jedná určitě o nesmírně důležitou výhru. Její význam však není vhodné přeceňovat. Stále se jedná jen o tři získané body do tabulky. Stejné tři body jaké získali s Karvinou nebo Duklou. Velmi se mi líbil názor Jakuba Děkana, který v podcastu Deníku Sport zmínil, že by byl nejraději, aby Slovan proti Slovácku vyhrál hubeným rozdílem nejlépe po velmi těsném zápasu. Měl strach, aby po jednoznačném vítězství nelítali hráči v oblacích a nemysleli si, že vše je zapomenuto a vše půjde teď už jako po másle.

Jednoznačná výhra se nicméně udála a teď je míč na straně Radoslava Kováče. Lodivod Slovanu má povinnost své svěřence na další utkání mentálně připravit tak dobře, jak to jen půjde. Do utkání s Hlučínem a s Českými Budějovicemi je třeba vstoupit pokorně, svědomitě a podobně aktivně jako proti Slovácku. Jen tak má Liberec šanci na to, aby započal tolik očekávanou vítěznou šňůru.