Liberec znovuobjevil střelecký prach a poradil si s neoblíbenými Teplicemi

Liberecké výkony jsou letos jako na houpačce. Vždy, když přijde dobře odehrané utkání, které fanouškům vlije radost do žil, v následujícím kole přijde bezkrevný výkon, který liberecké srazí zpátky do reality. A takhle se to střídá od začátku sezony. Vzhledem k tomu, že naposledy v Mladé Boleslavi Slovan nepředvedl zhola nic, teď měl přijít na řadu úspěch. A on opravdu přišel.

Z posledních pěti zápasů vyšel Liberec hned čtyřikrát na prázdno. Nekvalita v útočné třetině je přesně to, co Slovan v letošní sezóně sráží tabulkou dolů. Statistickou zvláštností však je, že když se Liberci povedlo vyhrát, vždy se jim přitom podařilo vstřelit tři a více branek. Celkově tomu tak bylo ještě do nedělního dopoledne v pěti případech. A U Nisy se doufalo, že se tuto statistickou zvláštnost podaří prodloužit.

A opravdu se tomu tak stalo. Teplice na Liberec nestačily a na cestu domů si přibalily třígólový příděl. Slovan tedy opět ukázal, že když se mu podaří vyhrát, fanoušci si zakřičí gól ve 100 procentech případů hned několikrát. Všichni v klubu by však určitě rádi těch pár jednoznačných vítězství rozdělili na více gólově skromnějších.

V neděli se dobrým výkonem zaskvělo hned několik hráčů. Defenzivu opět držel skvělý Mikula, další z povedených zápasů má za sebou i znovuzrozený Ivan Varfolomejev a klíčovou roli zastal i Hugo Jan Bačkovský. Liberecký gólman v druhém poločase za stavu 1:0 vytáhl několik důležitých zákroků. V případě, že by své spoluhráče nepodržel, zaregistrovala by liberecká cesta za vítězstvím významné trhliny.

Pohledem do statistik se stal však hráčem zápasu Ahmad Ghali. Nigerijský štírek vstřelil v 20. minutě první gól utkání. Frýdkův centr vrátil do malého vápna šikovně Dominik Preisler a Ghali pak jen suše uklidil balón za záda bezmocného Ludhy. To však nebylo vše. V 77. minutě si naběhl na krásný balón Varfolomejeva za obranu, pokračoval podél pravé lajny a naservíroval před branku milimetrově přesný balón na Michala Hlavatého, který se nemýlil. Nejde však pouze o góly a asistence. Ghali působil svěže v podstatě celý zápas. Velmi hezky fungovalo spojení mezi ním a právě Michalem Hlavatým. Oba se pohybovali převážně po pravé straně hřiště a hned několikrát spolu vytvořili na pohled hezkou, ale především i účinnou kombinaci. Na této spolupráci se dá do dalších zápasů jednoznačně stavět.

Ačkoliv celkové skóre utkání nasvědčuje tomu, že Liberec neměl s Teplicemi těžkou práci, pravda je však někde jinde. Teplice hrály ze zatažené obrany, ale v několika případech dokázaly rychlým protiútokem Liberci pěkně zavařit. Především v úvodu druhého poločasu využily několika chybek ve hře Liberce a jen opravdu málo chybělo k tomu, aby rozvlnily síť. A i samotný fakt, že až do 77. minuty byl stav pouze 1:0 pro domácí značil, že Liberec musí být stále stoprocentně ostražitý.

Potenciálně úplně ta největší chyba nastala v 56. minutě. Jeden z dalších rychlých protiútoků Teplic rychle zlikvidoval neuváženým skokem s nataženou nohou vpřed Santiago Eneme. Eneme zasáhl bez balonu velmi nebezpečně nohu Richarda Sedláčka. Reprezentant z Rovníkové Guinei může jen děkovat rozhodčímu Benešovi, že jeho zákrok ohodnotil pouze žlutou kartou. Komise rozhodčích se v pondělí vyjádřila, že rozhodčí chybovali a Eneme měl být vyloučen. A v deseti by to Liberec měl velmi těžké.

Na konci bych chtěl pár řádků ještě nechat pro Ľubomíra Tuptu. Všichni v Liberci vědí, že slovenský reprezentant je z formy. Po té co do předchozích třech zápasů naskočil pouze z lavičky, proti Teplicím ho Radoslav Kováč nasadil od začátku. Pro mé velké zklamání však opět hrál na pozici hrotového útočníka.

Tupta bojoval, snažil se… to mu slouží ke cti. Za jeho výrazného přispění mohl Ghali vsítit první gól utkání. Nicméně s dlouhými balóny mezi urostlými stopery si nevěděl rady. A není se čemu divit. Drtivou část zápasu hrál navíc zády k bráně. Tuptovy přednosti jsou však někde jinde. V rychlosti a driblinku, a k tomu se z pozice středového útočníka nedostane. V této roli by svůj part odehrál významněji Lukáš Letenay i Benjamin Nyarko. Jeden z dalších úkolů, které Radoslava Kováče o zimní přestávce čeká, je přijít na to, jak probudit a kam s Ľubomírem Tuptou.

Autor článku: Michal Takács