Článek
Právem bylo měření mezi Plzní a Libercem označováno mnohými jako zápas kola. Očekával se souboj dvou týmů s aktuálně možná úplně nejlepší formou. Liberec však duel nezvládl a v podstatě od první obdržené branky bylo zřejmé, že tři body zůstanou v Plzni.
To je pro Liberec určitě nepříjemnost. Před zápasem totiž dělil oba soupeře pouze bod a Slovan si mohl tak dělat zálusk na posun o příčku vzhůru. Takhle ale Viktorka odskočila na čtyři body a herní projev obou celků ukázal, že Plzeň je přeci jenom někde jinde. Liberec by ale určitě neměl skládat zbraně. Není nic špatného na tom uznat, že Plzeň je nad jeho síly. Přeci jen je to celek, který je daleko zkušenější než Liberec. Dokáže hrát neuvěřitelné party v Evropě a dlouhodobě patří v naší lize mezi tzv. contendery.
Radoslav Kováč klade na svůj tým ale jen ty největší nároky a po zápase byl na své svěřence pořádně rozezlen. Jeho řev z šaten byl prý slyšet až v místnosti pro novináře. Na pozápasové tiskové konferenci pak prohlásil, že mnoho jeho hráčů podalo až podprůměrné výkony a že mu v týmu chyběly emoce.
Aktivní presink tentokrát ovoce nepřinesl
Liberec nastoupil do utkání sympaticky. Na Plzeň vlétl ve velkém stylu a první minuty měl ve své režii. Úvodní tlak se ale nepodařilo přetavit ve vedoucí branku. Naopak byl to právě Liberec, kdo inkasoval jako první. A byla to naprosto zbytečná branka. Ange N´Guessan během chvilky podruhé za sebou zkazil zpětnou přihrávku, čímž v druhém případě v podstatě daroval Plzni rohový kop. Z následného rohového kopu pak po sérii odrazů Plzeň vsítila branku.
I přes inkasovaný gól, ale Slovan svůj styl hry neměnil. Liberec se snažil dělat Plzni problémy především vysoko vysunutým presinkem. Hosté začali presovat ihned po ztrátě míče a v případě rozehrávky Wiegeleho nalezli tři hráči hned kousek za vápno ihned připraveni sprintovat k rozehrávajícím. Vysokou intenzitu napadání se podařilo Liberci udržet podstatnou část utkání, ale Plzeň si s ním dokázala v průběhu celého zápasu poradit. Buď se dokázala šikovně z obranného prostoru vykombinovat anebo jednoduše odpálila míč do bezpečí.
Mašek potvrdil, že je super žolíkem
Liberec má ve svém kádru pravděpodobně toho nejlepšího žolíka z celé Chance Ligy. Každý hráč by asi chtěl raději nastupovat v základní sestavě, ale co s tím, když máte ve svém kádru střelce, kterému to z lavičky tak střílí? Libereckým Solskjærem je v poslední době Lukáš Mašek. Proti Plzni dal v sezoně jako střídající hráč svou pátou branku. Celkově si jich připsal už sedm a je tak nejlepším střelcem svého týmu. Mašek vstřelil jediný liberecký gól po nádherném centru Mahmiče, balón dokázal tečovat pravděpodobně svým stehnem. Nikterak krásný gól, ale jak praví staré známé heslo: Neptej se jak, ale ptej se kolik.
Čím víc útočníků máš, tím víc gólů dáš?
Když se utkání začalo pomalu schylovat do své finální části, vrhnul Radoslav Kováč všechny síly do útoku. A to doslova. V jednu chvíli měl na hřišti totiž čtyři hrotové útočníky. Ke Krollisovi a Maškovi se přidal ještě Lukáš Letenay s Danielem Rusem. K nim se navíc připojil i Ange N´Guessan. Francouzského stopera totiž ke konci utkání začali chytat křeče a trenérský tým Slovanu si řekl, že bude bezpečnější a zároveň prospěšnější N´Guessana vytáhnout nahoru.
Taktický plánem bylo zřejmě posílat do vápna jeden nebezpečný centr za druhým. Vzhledem k počtu libereckých hráčů v šestnátce by se nějaký balón mohl dostat do správného prostoru. Bohužel se už ale nenalezl hráč, který by byl schopný centr do vápna dostat. V záložní řadě byl v podstatě jen Masopust. To je sice až výjimečný univerzál, ale celou záložní řadu opravdu sám obhospodařovat nezvládne. Liberec ke konci zápasu působil jako by byl v křeči a o žádné výraznější šanci na snížení skóre ani nemohla být řeč.
Velký vliv na to měl i úbytek fyzických sil. Slovan se prezentoval aktivním a fyzicky velmi náročným fotbalem a bylo zřejmé, že síly budou ke konci utkání chybět. Teď nezbývá nic jiného než se přes týden vykurýrovat, nabrat nové síly a jít vstříc Baníku.
Autor textu: Michal Takács
