Článek
Jiní zase, že je to plnohodnotný turnaj, jelikož se bojuje o trofej a také o místenku v baráži na velké turnaje. Mezi hráči a trenéry však nějaké nadšení z této soutěže nikdy nepanovalo. Na jednu stranu to dává skutečně šanci i týmům, které se běžně na velký turnaj nedostávají, což naposledy dokázala Gruzie. Do baráže o poslední Mistrovství Evropy, se navíc dostalo i Estonsko, ačkoli v kvalifikaci mělo jen jediný bod.
Můj výběr týmů není náhoda. Zvolil jsem je, protože právě s těmito celky hrálo Slovensko a Česko. Slováci spokojenější, ačkoli od velkého šoku je zachránil gól soupeře, který po kontrole videa nebyl uznán. Na opačné straně Češi mluví o životní blamáži a o zápase, který by měl zlomit židli pod trenérem Haškem, který je kritizován i za výběr týmu. Podívejme se na to však přece jen trochu detailněji.
„Liga národů zajímá jen Portugalsko a Nizozemsko“
Tento výrok vyslovil Thomas Müller před dvěma lety na manko této soutěže. Samozřejmě případ Německa, které v té době reprezentoval, je odlišný. Je to země, která hraje pravidelně každý jeden velký turnaj a skutečně se tam nepotřebuje kvalifikovat skrze tuto soutěž. Ani výhra samotné trofeje není tak atraktivní, minimálně ne pro země takového kalibru. Česko a Slovensko by měly být přece jen trochu odlišné. Slovensko o to víc, jelikož si zahrálo EURO 2020, hrané v roce 2021, právě díky baráži, získané přes Ligu národů.
Ani jedna země navíc nehrává velké turnaje na pravidelné bázi. Na Mistrovství Evropy se sice obě země v posledních třech případech kvalifikovaly, ale Mistrovství Světa jsme naposledy zažili na Slovensku v roce 2010 a v případě Česka ještě v roce 2006. O trofeji Ligy národů se v tomto případě bavit nemusíme, ta se netýká ani jedné země. Je tedy jasné, že některé země oprávněně nemají o tuto soutěž zájem. Mohou si to ovšem dovolit i Slovensko s Českem. V případě Česka je postup na EURO standardem a ne něco, k čemu by potřebovali hrát baráž díky Lize národů. V rámci Mistrovství světa je to také jedna ze zemí, která by měla být schopna hrát finální turnaj i díky standardní kvalifikaci. Kvalifikace skrze Ligu národů navíc nezajistí lehčí soupeře. Takže tento způsob kvalifikace spíše působí jako poslední možnost.
Z pohledu Slovenska je to poněkud odlišné. V rámci Mistrovství Evropy nám jednou už tato soutěž pomohla, ale v rámci EURA se po rozšíření počtu zemí, které hrají finálový turnaj s námi také počítá jako s pravidelným účastníkem a baráž by měla být jen poslední záchranná páka. V rámci Mistrovství Světa se také rozšiřuje počet účastníků, ale stále se se Slovenskem nepočítá jako se zemí, která by měla být na turnaji stálicí. Od postupu však standardně nebýváme daleko a rozšíření turnaje by v tomto ohledu mohlo pomoci, přestože Liga národů asi stále nebude tou cestou, kterou bychom se chtěli vydat.
Náhradníci v základní sestavě? To byl možná záměr
To jak Česko dopadlo, jsme už v jednom článku rozebrali. Pokud však začnu tím pozitivnějším, Slovensko si připsalo vítězství. Přestože to bylo s absolutním outsiderem, stále jsou to tři body. Naše obrana přitom měla minimální herní praxi. Brankář Dúbravka a obránce Škriniar a Pekařík, v této sezóně neodehráli ani minutu. Navíc zápas Slovenska s Anglií na EURE, byl do tohoto zápasu jejich posledním soutěžním zápasem. Peter Pekarik navíc momentálně nemá ani klub. Celkově před zápasem odehrála naše defenziva jen 378 herních minut. 360 z nich však měl na kontě Hancko a jen 18 Adam Obert. I s takovou malou herní praxí se vybojovalo vítězství, ačkoli je třeba říci že zmiňovaní hráči, na tom byli podobně i na posledním velkém turnaji, takže nějaké nasazení hráčů bez herní praxe, není překvapením.
Trenér Hašek byl kritizován již před samotným zápasem. Přestože dopadl katastrofálně, už samotné nasazení některých hráčů vzbuzovalo otázky. Nejvíce to odnesl Krejčí, který hrál hlavní roli při dvou inkasovaných gólech. Navíc se také jednalo o hráče, který aktuálně v klubu nehrává. A nebyl jediným v základní sestavě. Pokud by ovšem výběr sestavy nestačil na rozhořčení fanoušků, tak potupná prohra 1:4 určitě. Je zde však také teorie, že Česko nebere tuto soutěž zcela vážně a z určitého hlediska, by to dávalo smysl. Stále se jedná o soutěž, která nahradila přátelské zápasy. V očích fanoušků je to z velké části vnímáno podobně. Reprezentační pauzy jsou navíc často obdobím, které příznivce příliš nezajímá. Přesto se nikdo nebude divit, že podporovatele českého fotbalu, takový výsledek rozhořčí. Nevidíme trenérům a funkcionářům do hlavy a bohužel v těchto případech je jasné, že nebudou vyjádření zcela transparentní.
Málokdo by přiznal, že tento turnaj nebere vážně a považuje to jen za přátelské zápasy, ač by tomu tak bylo. Osobně si však myslím, že by veřejnost takové vyjádření ocenila v případě, že by to byla pravda. Samotná myšlenka, že hráči, kterým se nedostává pravidelného herního vytížení v klubu, to mohou nahradit v prakticky přátelských zápasech v reprezentaci určitě není na škodu. Výběr by se tak zdál pochopitelný, ačkoli hráčům určitě nepomůže, zahrají-li takový zápas.
