Lukáš Vorlický hvězdou utkání Slavie s Karvinou. Generálku na Ligu mistrů zvládli sešívaní úspěšně

Zajímavá ostatně byla už základní sestava domácích. Kvůli větším či menším šrámům do ní nenastoupili někteří hráči a mohli jsme se tak těšit i na zajímavé změny. Radost museli mít slávističtí fanoušci z toho, že konečně uvidí v delším časovém úseku Daikiho Hashioku.  Útoku se objevila i další posila Erik Prekop. Obrana se naopak musela vyrovnat s absencí Ogbua, místo něhož byl na hřišti Chaloupek či Zima.

Od úvodu utkání bylo vidět, že se fanoušci oprávněně těšili na zajímavý fotbal. Karviná rozhodně nechtěla Slavii darovat nic zadarmo a rovněž ona nabízela dobré momenty. Z prvního gólu se ovšem radovali domácí. A přispěl k němu výraznou měrou právě již zmiňovaný Hashioka, který nacentroval míč směrem k bráně a tam už ho do zcela odkryté svatyně Lapeše dorazil Mojmír Chytil. Ten se tak opět prosadil a dokazuje, že je zpět ve formě.

Do konce prvního poločasu Slavie sice byla lepším týmem, ale trochu mi přišlo, že ubrala na plynu. Dobře mířenou hlavičku Gninga ještě skvěle vychytal Staněk, ale proti perfektně trefenému přímáku Roka Štormana už byl bezmocný. Teprve jedenadvacetiletý střelec ze Slovinska se letos prezentuje ve skvělém světle. Dal už tři branky – Slavii, Plzni a Hradci Králové. Z toho hned dvě skvělými střelami z přímáků.

Zároveň se ovšem (nejen) od vstřeleného gólu Slavie a určitému vzchopení se Karviné ukazovalo, že obrana domácích není zase tak pevná jako obyčejně. Napomáhala k tomu samozřejmě velká kvalita hostujících hráčů. Problémy měli sešívaní s Gningem i Ayaosim. Ale průběh utkání naznačoval, jak moc chybí třeba Ogbu. Štěpán Chaloupek je sice velice aktivní dopředu, dozadu už to ovšem je slabší. Což je za mě u obránce problém. Bylo to vidět třeba při hlavičce Gninga, kdy s ním prakticky nesvedl souboj. Holeš někdy rychlé zahraniční hráče soupeře také nestíhal. A právě defenziva byla v loňské sezoně tím hlavním rozdílem oproti zbytku ligy.

V druhé půli naštěstí Slavia pochopila, že musí zabrat. Výrazně tomu napomohly i změny na hřišti, když přišel Vasil Kušej, Lukáš Vorlický a David Douděra. Všichni tři hru hodně osvěžili. A ostatně právě jeden z nich se stal mužem zápasu.

O Lukášovi Vorlickém se ví, že je vynikající fotbalista. Nebýt častých zranění, byl by někde v top5 ligách. Nyní konečně začíná nabírat na síle a dokázal to dvěma góly proti Karviné. Někteří mluví o tom, že právě on má nejlepší zakončení v lize (ne Rrahmani). Každopádně ovšem můžeme říct, že je to prostě fantastický hráč.

Je velká škoda, že se na něj nebudou moci Slávisté spolehnout v Lize mistrů. Na soupisce do evropských pohárů totiž není. Je to samozřejmě z velké části (nebo především) kvůli jeho zdravotnímu stavu. Nemůže prostě na něj být kladena příliš velká zátěž. V Chance Lize ovšem může být svému týmu hodně platný a klidně mu výrazně dopomoci k obhajobě titulu.

Tlak, který vyvinula Slavia v druhé půli byl chvílemi až neskutečný. Opět se ovšem můžeme bavit o tom, že daleko více střel mělo skončit v bráně. Celkově jich tým Jindřicha Trpišovského vyslal 26, z toho hned 9 mezi tři tyče. Toto „mrhání“ příležitostmi může Slavii zejména v Lize mistrů hodně mrzet. Ostatně už v minulé sezoně v Evropské lize se to jasně ukazovalo.

Červená karta pro Camaru na konci utkání už výsledek nějak zvlášť neovlivnila. Jen tak trochu ukázala na věc, s níž měla Karviná problémy i v minulé sezoně. Byla totiž nejčastěji vylučovaným týmem z celé ligy. Právě Camara patřící Slavii (v Karviné je na hostování) si rovněž loni připsal jedno vyloučení. Při pohledu na statistiky zjistíte, že to tak má v každé profesionální sezoně. A to by mohl být pro něj trochu problém.

Jinak ovšem Karviná podala velice zajímavý výkon. Jasně ukázala svou kvalitu. Klidně mohla dát i více branek, jen brankář Staněk byl občas proti. A se silou Slavie se prostě tým Martina Hyského porovnávat nemůže. Uvidíme, co ukáže v příštím utkání proti Jablonci. Pro Slavii se naopak jednalo o generálku před vstupem do Ligy mistrů. Už příští středu se utká s norským Bodo/Glimt.

Autor textu: Lukáš Loužecký