Článek
Na Španělsko byla radost se dívat, fotbalový Pánbůh byl zase jednou doma, a proto se ušatý pohár letos stěhuje na Pyrenejský poloostrov.
Ano, přiznám se bez mučení, byl bych velmi zklamán, kdyby Angláni brali ve finále ME vítězství. Bral jsem je jako jedny z nejnudnějších týmu na celém turnaji, ačkoli se jim musí nechat, že v semifinále proti Nizozemsku, i ve finále proti Španělsku, to nakonec fotbalově přece jen trochu rozbalili. A když střídající Cole Palmer ve 73. minutě dorovnal hubený náskok Španělů, byla ve mě malá dušička, že „hrubá síla“ nakonec španělskou hravou techniku přetlačí. Nestalo se tak ,a tak jsem mohl po pokoji lítat jako divý a slavit spolu s borci Španělska.
Turnaj by však nebyl turnajem, kdyby neměl více účastníků, takže se podívám i na ty „nešťastníky“, kteří pohořeli před branami ráje a pochopitelně i na naši českou squadru, jež jsi také na mistrovství střihla epizodní roličku. To vše Zuřivcovým zaujatým pohledem.
Nudní favorité. Šachy především?
Bohužel, lze konstatovat, že kromě Španělska všichni ostatní favorité víceméně fotbalově pohořeli. Zvláště Francie a Anglie se zřejmě hodlaly k poháru pro vítěze „prošachovat“. Zejména u Francouzů to bylo pro mě velké překvapení, když uvážíme, jaké skvělé persóny v týmu mají. Vše podřízeno úspěchu? Z jakého důvodu lze vynechat útočné kočkování a vsadit na vymakané šachy? To vyhrává ceny pro vítěze? Děkuji, nechci. To raději půjdu (a chodím) ke klandru na okres a pobavím se více, než z nudné hry Anglie a Francie na letošním šampionátu. To, že se Anglie s takovou hrou dostala až do finále možná o něčem svědčí. Třeba o tom, že svět (tedy Jižní Amerika) bude fotbalově někde jinde.
Ale abych nehaněl jen Francii a Anglii, ostatně oba týmu prohrály právě s pozdějším vítězem a nositelem největší fotbalovosti na turnaji, se Španělskem. Obrovským, slovy ob-rov-ským, zklamáním byl obhájce titulu Itálie. Tak trapnou ji už dlouho nepamatuji (ne? A co kvalda o MS v Kataru? Také slušný průšvih, ale evidentně bez poučení). Její kádr se nejeví tak tristně, ale zřejmě bude chyba ve vedení Squadry Azzurry. A tím myslím zejména trenéra Spallettiho. Nevtiskl týmu vůbec nic. Itálie na ME 2024? Bez smradu a bez chuti.
„Podfavorité“ si nevedly o mnoho lépe!
Do skupiny „podfavoritů“ řadím celky jako domácí Německo, Švýcarsko, Portugalsko, Nizozemsko, Belgii a Chorvatsko. Ti povětšinou nevystoupily ze svého stínu: Chorvaté zestárli, Portugalci dojeli na kult osobnosti (Ronaldo, kdo jiný), Švýcaři nenaplnili svá očekávání (a možná by to také chtělo dodat trocha mladé šťávy), Nizozemci měli hodně co nabídnout (minimálně hráli fotbal bez taktizování), ale na triumf to nevypadalo v žádném jejich zápase. A Belgie se přežila. Její styl, výběr hráčů (jedna generace odchází a není za ni náhrada), možná i soudržnost týmu (sice si belgické hvězdy nevjely do vlasů jako na MS v Kataru, ale zřejmě to také nebude žádná selanka).
V neposlední řadě i post belgického trenéra není obsazen opravdovou osobností. Sorry jako, ale kdo zná v Čechách Domenica Tedesca? Respektive, kdo si pamatuje nějaké jeho zásadní úspěchy? Já ho pamatuji z Bundesligy a tam to rozhodně nebyla žádná orgasmiscká sláva. Párkrát zasmrděl a po čase z ligy zmizel. A náhle se objevil u repre jednoho z favoritů turnaje (před ním). No nevím….
Německo si možná myslelo na víc, ale ruku na srdce, ještě to není úplné ono z bájného roku 2014. Ale zřejmě brzy zase bude. Tým opustil (konečně) aktivistické blouznění o lepším světě, zbavil se kultu osobnosti trenéra Löwa a po pár přehmatech zvolil za šéfa týmu Juliana Nagelsmanna. Ten se obklopil lidmi, kteří chtějí dělat fotbal (a ne agitku politickým stranám), občerstvil nominaci (tedy rozšířil ji i na hráče jiných klubů, než je Bayern) a vtiskl týmu mladický ráz. S hráči jako Musiala nebo Wirtz má Německo zase naději na lepší příští. Jen to nepokazit kapitánskou páskou „One Love“.
Třetí a čtvrtý „výkonnostní“ koš kupodivu bavil. S pár výjimkami!
Ano, za mě týmy z koše „přežít skupinu a pak se uvidí“ byly nejmilejším překvapením turnaje. Slovensko, Gruzie, Turecko, Dánsko, Rumunsko, Albánie, Rakousko mají určitě znovu co říci. Znovu mají ve svých řadách zajímavé borce a produkují fotbal, který baví. Některé výše vyjmenované týmy mají potenciál dostat se na příštím mistrovství mezi „podfavority“. Řeč je třeba o Turecku, jehož nadšený boj, ale i fotbalové dovednosti, musí bavit. Nebo o Rumunsku, které nejenom že si po sobě v šatně uklidilo a slušně poděkovalo německému hostiteli, ale předvádělo zajímavý fotbal. A Rakousko? Ano, nepodceňovat! Mají vynikající generaci. Bohužel pro ni, už se také nachází ve „středním fotbalovém věku“ a chtělo by to se konečně prosadit. Parametry na to rakouská jedenáctka má.
A teď ty výjimky!
Kdo nebavil? Respektive se snažil, ale více než snaha a křeč z toho nebyla? Skotsko, Srbsko, Ukrajina (to je pro mě překvápko, mančaft potenciál má), Polsko (obroda týmu bude ještě asi trvat. Holt se každý den nerodí noví Lewandovští) a, fanfáry, no ano Česko!
Kdo čekal po útrpném Šilhavého odcházení nějakou zásadní změnu, musel být zklamán. Svými výkony na ME se Haškova tlupa hodně přiblížila levelu pod bývalým reprezentačním trenérem. Bez chuti a bez zápachu. A bez potřebné formy sluší se dodat (čest výjimkám). A já dodávám, bez potřebné kvality na takovou úroveň mistrovství. Viděli jste kde je třeba Wirtz, Musiala, Jamal nebo Williams? A všimli jste si neustále čekání na Godota, pardón, na Hložkovo probuzení? Toho nejblyštivějšího talentu, který kdy Česko mělo? (Jsem si zapřeháněl, co?). Ten klučina podle mě neměl na ME co dělat. Ale koho za něj, že? To by mohl trenér Hašek nominovat třeba Zafeirise, asi by to bylo i lepší. Jenže je to Nor. Na druhou stranu hraje ve Slávii a to je, jak se nejenom mě zdá, asi nejlepší nominační karta do národní jedenáctky.
Apropos, trenér Hašek. Ten se také zrovna moc nevyznamenal, zejména při střídání. Chorého dřepění na lávce v zápase proti Gruzii, kdy do vápna létal jeden míč za druhým, zřejmě vejde do fotbalových dějin jako parádebajšpíl pro prokaučování. Ale asi musel hrát Chytil, je přece ze Slávie (aby Ivan nedostal záhlavec od Köstla, že ho nepostavil). A pozor na kult osobnosti, ten už zničil nejednu zemi a tým (hesla Ronaldo a Portugalsko). Ačkoli si Součka, i jako zarytý Sparťan, cením, reprezentační taktika už druhého trenéra u národní jedenáctky „vrazíme tam Součka a někoho k němu“, případně „Souček bude hrát i kdyby čert na koze jezdil“, může vést právě do p…pekel. Souček je dříč a maratonec, ale nepotřebujete v záloze také kreativitu? Ne? Tak tam vraž Součka….. A nebo našeho asi nejfotbalovějšího fotbalistu Patricka Schicka. Ten je však často na marodce. No, není co závidět Ivanovi Haškovi. Čeká ho ještě kupa práce.
Sparťani a repre? Kde?
Smutný pohled pro Zuřivce byl na Sparťany na ME. Nepočítal jsem mezi ně Ladislava Krejčího, na turnaj jel už jako hráč Girony. Ale pro mé sparťanské srdéčko bylo úplným balzámem, jak se Krejda prezentoval v zápasech. Možná se rodí nový repre lídr, který bude tomu stávajícímu šlapat na paty. Snad se v Edenu nevyloupne nějaký další stoper (český samozřejmě), který by si Krejčího plac na hřišti „vysloužil“. Příklady sice netáhnou, ale konají se. Viz Kadeřábek, nebo posledně Filip Panák. Než by nosili v repre kužely, tak se raději na čest reprezentovat vykašlali.
Kuchta Sparťanem ještě je, ale ten na ME nebyl v optimálním repre rozpoložení. Ovšem i on musel bojovat nejenom s obranami soupeřů, ale i s Chytilem o své místo na slunci. Že dostal přednost slávistický forward, je jistě zásluha jeho obrovských předností. Jinak bych si, jako zaujatý Zuřivec, musel myslet, že je tady někdo protěžován.
Má smysl psát o Martinovi Vitíkovi? Nedostal na turnaji ani minutu, ačkoliv formu z ligy měl. Minimálně stejně takovou, jako další stabilní člen základní reprezentační jedenáctky Holeš. Ale pacholík nakonec zůstal právě Vitíkovi. Proč? Mám to vážně napsat na plnou, zaujatou hubu? A ne, tu radost vám neudělám. Jen aby na svazu nedostali v brzku další reprezentační výpověď.
A takhle jsem ME viděl já. Zaujatý Zuřivec. Můžete protestovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžete dělat. A hurá na ligu!
