Článek
Čtyřiadvacetiletý obránce Robin Hranáč udělal za poslední rok obrovský progres. Postupně se stal jedním z nejlepších stoperů ligy a v přípravném zápase s Arménií si odbyl i svůj debut v reprezentačním dresu. Na EURO tak byl téměř jasnou volbou a v zápase s Portugalskem potvrdil své kvality.
Ani skvělé bránění Ronalda Hranáčovi nestačilo
V prvním poločase a vlastně napříč celým zápasem téměř dokázal vymazat Cristiana Ronalda. Jednoznačně byl nejaktivnějším členem obranné řady Česka. Bohužel se přichomýtnul k oběma brankám, i když v nich byl spíše nevinně. Při prvním gólu odrazil brankář Staněk míč do jeho nohy, takže si dal vlastence. U druhé situace si nedokázal poradit s tečovaným míčem a vlastně ho tak trochu připravil Conceicaovi.
Mohl ovšem něco udělat výrazně lépe? Za mě spíše ne. Tlak Portugalců byl chvílemi až drtivý. V mnoha jiných situacích dokázal zabránit velké šanci. Daleko více než jemu bych prohraný zápas „vyčítal“ jiným hráčům, kteří nedokázali podržet balón a někdy se ho až zbrkle zbavovali ve stylu „hlavně abych já něco nepokazil“. Byla jen otázka času než Portugalci skutečně dají branku.
Velkým viníkem smolných branek do sítě Česka je určitě i počasí. Prakticky celý zápas pršelo a terén byl opravdu hodně mokrý. Což v danou situaci nahrávalo především soupeřům, kteří byli ve velkém tlaku. Čeští hráči dokázali za celý zápas vystřelit jen jednou, takže daného stavu více využít ani nemohli. I když vymlouvat se na počasí je samozřejmě nesmysl, v tomto případě zápas hodně ovlivnilo.
Pochytal velké šance, přesto dostává na frak
Druhým zatracovaným hrdinou utkání byl jednoznačně brankář Staněk. Portugalci za mě vlastně stříleli daleko méně než by při takovém tlaku člověk čekal. Když už se ovšem trefili do brány, téměř vždy z toho byla poměrně velká šance. A řadu z nich brankář Staněk dokázal pochytat, včetně několika pokusů Cristiana Ronalda.
Bohužel i u něj to vypadá, že je u obou branek zčásti jejich viníkem. V prvním případě tomu tak skutečně částečně bylo, ale opět je potřeba se podívat na celou situaci více zblízka. Balon šel českému gólmanovi do protipohybu. Ve spojitosti s již zmiňovanými hodně ztíženými podmínkami díky dešti prostě nebylo tak jednoduché míč jen tak chytit, jak si asi mnozí kritici na sociálních sítích myslí. Staněk ho se štěstím vyrazil, bohužel do špatného prostoru, kam vlétnul Robin Hranáč. Velice smolný gól, ano. Nenazval bych to ovšem zásadní chybou, spíše prostě jen nešťastným vlastňákem.
Stejně jako v druhém případě. Strážce české svatyně se připravoval na situaci, kdy míč projde mezi obránci. Musel hodně rychle reagoval na trochu smolný zákrok Hranáče, který po teči nedokázal míč dobře zpracovat. Opět je velkým viníkem i silně promočená tráva. I Staňkovi navíc podklouzla noha a přímo před ním se objevil osamocený hráč. Proměnit tuto šanci z takové blízkosti pro fotbalistu kvalit Conceicaoa není příliš velký problém.
Být ovšem na místě brankáře Slavie někdo jiný, mohlo to být o poločase klidně 2:0. Řada jeho zákroků byla obtížná, rozhodně je nesmysl říct, že nechytil nic navíc. O jeho skvělém výkonu svědčí i vyhlášení hráčem zápasu našeho týmu a mnohé pochvaly ze zahraničí. Rozhodně potvrdil pozici jedničky a měl by na ní za mě pokračovat i v dalších zápasech. Opět musím říct, je nutné se podívat na to, jaký byl průběh zápasu. Staněk byl jeden z mála, kdo nás vůbec držel při životě.
Klubismus ovlivňuje kritiku lidí
Za silnou kritiku určitě zčásti může i klubismus. I když by reprezentace měla spojovat, v tomto případě tomu tak vlastně není. Sparťané budou kritizovat hlavně Staňka či Douděru (druhého docela oprávněně), slávisté zase Kuchtu či Krejčího (u obou poměrně oprávněně). V tuto chvíli bychom ovšem podobné „spory“ měli hodit za hlavu a fandit především celé České reprezentaci.
