Na Letné se hrálo divácky atraktivní utkání. Zásluhu na tom měl i outsider z Teplic

Oproti zápasu s Plzní udělal trenér Zdenko Frťala v sestavě hned tři změny. V poslední době velmi solidně hrajícího Nojuse Audinise vystřídal v sestavě Daniel Danihel. Zápas ale ukázal, že to byl dobrý tah. Lukáš Haraslín je na hřišti vždy cítit, ale Danihel v soubojích s ním obstál. Vyšší a méně obratný Audinis by mohl mít se sparťanským kapitánem více problémů.

V základní sestavě od první minuty nastoupil i teplický kapitán a nejlepší střelec Michal Bílek. To byla proti zápasu s Plzní druhá změna. V minulém zápase se dostal na hřiště až v 93. minutě. Právě Bílek byl u většiny podstatných ofenzivních akcí Sklářů.

Byla to ale Sparta, kdo první udeřil. Stejně jako si v závěru zápasu s Plzní si Teplice nepohlídaly roh, po kterém vstřelil vítěznou branku Václav Jemelka. Tentokrát po nakrátko zahraném rohu úplně sám hlavičkoval z obdobné pozice na přední tyči Jan Kuchta, který se uvolnil Mateji Rizničovi. Mareček si pak jeho zakončení srazil do vlastní branky.

Kdyby se v tuto chvíli podařilo Spartě přidat druhý gól, o osudu zápasu bylo rozhodnuto. Po skvěle zakrouceném rohu Michala Bílka ovšem vyhrál souboj Denis Halinský, prodloužil na zadní tyč, kde Jaroslav Zelený nepokryl bývalého Sparťana Dalibora Večerku. Srovnáno na 1:1.

V tuto chvíli jako kdyby Spartě spadl řemen. Skláři hráče soupeře ve středu zálohy přečíslovali. Jednoduše proto, že v tomto prostoru byli tři na dva. Sparťané tak útočili hlavně po křídlech. Ve 31. minutě po opět skvěle zahrané standardce posadil Michal Bílek balón na hlavu Danihela. Ten se ocitl nikým nehlídaný ve stejné pozici, ze které skóroval Večerka. Z vyložené šance však branku netrefil. A do třetice byl u závaru ve vápně Bílek. V nastavení první půle jeho centr pouze k Danielu Marečkovi vyrážel Vindahl a Teplice opět sahaly po vedoucí brance.

Jakmile Skláři drží dobrý výsledek proti favoritovi utkání, ve druhém poločase jde jejich hra podstatně dolů. Sparta začala tlačit, Teplice pouze bránily a odkopávaly. Za prvních 15 minut si vyměnili hráči ve žluto-modrém pouze 12 přesných přihrávek. Právě v této chvíli, kdy se Sparta mohla soustředit pouze na vstřelení vedoucí branky, vyslal do protiútoku Halinský spoluhráče Radostu. To je hráč, který patří mezi nejrychlejší sprintery v lize a ve svém úprku svou rychlost prokázal.

Horší už je to obecně s jeho zakončením, čemuž by vzhledem k přesně mířené střele po zemi na zadní tyč těžko někdo uvěřil. Stejně jako jsem kritizoval střídající hráče po posledním utkání s Plzní, ani v tomto případě střídání Teplic nějak nenarušilo pokračující tlak Sparty, který pouze přerušila ona vedoucí branka Severočechů.

Na hřiště se dostal Benjamin Nyarko, po kterém jsem volal už v posledním zápase. Jeho výkon byl ale hrůzostrašný. Dopředu nepředvedl vůbec nic a ještě zbytečně fauloval. Další střídající Ladislav Krejčí se za více než půl hodinu potkal s míčem šestkrát a zúčastnil se jediného (prohraného) souboje. Nyarko se míče dotkl dokonce jen čtyřikrát, vyhrál jeden souboj ze šesti, dvakrát fauloval a dvakrát se ocitl v ofsajdu. Takže od 60. minuty Teplice směrem dopředu naprosto nulové.

V 76. minutě Sparta vyrovnala, když přímý kop posadil na hlavu Patrika Vydry kapitán Haraslín. Samotného by mě zajímalo, kolik lidí by si v tu chvíli vsadilo na to, že stav 2:2 zároveň zůstane stavem konečným. Ačkoliv tam nějaké závary byly, Teplice na rozdíl od posledního utkání s Plzní přečkaly závěr utkání až do remízy. V závěru postupně došlo dvakrát k ošetřování Halinského, Večerky i Nyarka. Domácí hráči i příznivci se za to na hosty dost zlobili, pravdou ale je, že z přemíry snahy se většinou o fauly skutečně jednalo.

Severočeši urvali bod. Před zápasem by ho jistě brali. Zápas podle mě ukázal několik věcí. Tou negativní je opět špatný vstup do druhého poločasu, o kterém jsem psal už výše. Tou pozitivní je opět výkon Michala Bílka. Už v lednu jsem psal, že tohoto hráče bych chtěl mít vždycky na hřišti. Pokud máte v kádru fotbalistu, který zajistí, že každá standardní situace reálně představuje nebezpečí, je schopný střílet branky a má vůdčí schopnosti, které mu vynesly i kapitánskou pásku, není se o čem bavit. Přesto tento hráč dle mého stále nepatří v očích teplického realizáku mezi ty klíčové.

Dalším, na kterém bych stavěl, je Matěj Radosta. Ale ani tenhle hráč nemá místo v sestavě zdaleka jisté. Přitom i on má právě ten X faktor, kterého se dá využít. Určitě má svoje nedostatky. Ale díky své rychlosti se musí mít soupeř stále na pozoru. Ještě v září odehrál po zranění poločas s Mladou Boleslaví, 70 minut proti Baníku, pak 30 proti Sigmě, poločas se Zbrojovkou a 7 minut v Pardubicích. Tímhle stylem se nějaký pravidelný rytmus a zápasová forma získává těžko.

Na jaře ještě nastupoval hlavně v teplickém béčku, teď už neodmyslitelně patří do základní sestavy. Řeč je samozřejmě o mladíkovi Johnu Autovi. Zápas se Spartou mu příliš nevyšel, ale na podzim je právě on hlavním zdrojem nebezpečí ze strany Sklářů. Pokud na jednom kraji hřiště máte rychlíka Radostu, a na druhém právě Autu, máte se od čeho odrazit.

Možná někoho překvapí, že mezi opěrné body sestavy neřadím Denise Halinského. Bohužel pro Teplice mu na konci tohoto roku končí hostování ze Slavie. Ačkoliv tak bezesporu mezi důležité články sestavy patří, Teplice se zřejmě brzy budou muset poradit bez něj. Pro solidně fungující mladou defenzívu to ovšem bude pořádná rána.

Potíž je ovšem v tom, že vám pak chybí útočník, který by jejich výpady či centry Bílka umístil do branky. To je přesně ta pozice, která Teplice pálí ze všech nejvíce. Vím, že Teplice také dlouhodobě řešily nedostatek zkušenosti ve svém kádru. Proto Lukáše Marečka doplnil Ladislav Krajčí a jeho jmenovec Takács. Přičíst k nim můžeme i Matěje Pulkraba.

Nedokážu posoudit jejich vliv v kabině – já tam s nimi nesedím. Na hřišti mě ale nepřesvědčil ani jeden. Nutno podotknout, že u Takácse je ten vzorek odehraných zápasů i po roce a půl dost malý. Krejčí dle mého zase většinou nastupuje na pozicích, které mu nesedí. Ať je to pravý útočník, podhrot apod. Ani jeden ale není jakýmsi opěrným bodem sestavy, který by díky své zkušenosti a dosavadní kariéře vyčníval nad svými o poznání mladšími spoluhráči.

Každopádně ačkoliv jsou Teplice blízko dna tabulky, mají ve svých řadách hráče, na kterých se dá stavět. Už teď je ale zjevné, že v zimě bude potřeba posílit.

Autor článku: Daniel Dolejší