Na Slovensku jsme většina fanoušky úspěchu

Nejlepším příkladem je současná situace v bratislavském Slovanu. Tam je působení fanoušků zřejmě nejvíce viditelné, i díky tomu, že tento klub je v médiích zmiňován nejčastěji. Nicméně přístup fanoušků v případě úspěchu či neúspěchu je viditelný nejvíce právě tam.

Je zřejmé, že když klub prožívá dobré časy a daří se mu, přichází na zápasy více fanoušků, což je pochopitelné a logické. Stejně tak je očekáváno, že v obtížných dobách bude návštěvnost nižší. Na Slovensku však dochází k tomu, že se toto mění extrémně rychle a téměř nepochopitelně.

Pokud se podíváme na dvojici klubů, Žilinu a Trenčín, můžeme pozorovat zajímavý jev. A tím je srovnání návštěv z před pár let a nyní. Během doby, kdy tyto kluby bojovaly o titul, byly jejich návštěvy výrazně vyšší. To je samozřejmě do určité míry pochopitelné, jak jsme již zmínili. Šokující na tom však je, že jakmile klubům přestalo dařit, návštěvy rapidně klesly.

V případě Žiliny lze toto částečně pochopit, protože je to klub s bohatou historií, který je zvyklý na vítězství. Takže skutečnost, že poslední roky nebojoval o titul, určitě fanoušky zarmoutila.

Trenčín je však trochu jiný případ. Zažil své nejlepší období během dvou po sobě jdoucích titulů. V týmu hráli hráči jako Bero, Lobotka a Gino van Kessel, a trénoval ho Martin Ševela. Poté, co klub přestal bojovat o titul a zažil rychlejší pád než Žilina, včetně boje o záchranu v baráži, i návštěvy klesly. V tomto případě je to trochu šokující, protože Trenčín mimo svého skvělého období nebyl zvyklý aktivně vyhrávat trofeje nebo bojovat o titul. Přesto návštěvy výrazně poklesly, i když fanoušci na takovou situaci nebyli zvyklí.

Tyto dva kluby se však momentálně po začátku sezóny nachází na špici tabulky, takže bude zajímavé sledovat, jaký bude nárůst fanoušků. V současné době je však situace taková, že krásně zmodernizovaný stadion Trenčína je téměř prázdný.

V případě předchozích dvou klubů se dá tato situace částečně pochopit, protože výsledkově prožívaly velmi špatné časy. Úplně opačný případ je však u Slovanu. Ten prožívá éru úspěchů. Získal 5 titulů v řadě a za posledních osm let se dostal do finále sedmkrát, přičemž pětkrát vyhrál. Jediným případem, kdy se klub nedostal do finále, bylo vyloučení kvůli kontumační porážce.

Zdá se, že všechny tyto úspěchy v době prosperity dokážou před fanoušky Slovana zakrýt jeden špatný měsíc. Slovan skutečně nehrál ideálně. Utřel ostudu v play-off Evropské ligy a nedávno prohrál v zápase měsíce s Dunajskou Stredou. To rozhodně není dobrá vizitka, ale fanoušci klubu nepomáhají vůbec. Slovan si vedl dobře v předkolech Ligy mistrů a vypadl až s silnou Haifou. I v lize hrál solidně. Výsledkově to sice nebyly jen vítězství, ale s ohledem na náročný rozpis zápasů to šlo pochopit. Po vypadnutí s Arisem se však zdá, že v očích fanoušků všechno padá a rozpadá se.

Už na následující zápas s Podbrezovou byla návštěva výrazně slabší. To je však při porovnání návštěv v Evropě a v domácí lize běžný jev. Co bylo horší, byl samotný přístup fanoušků. Při gólu Podbrezové na 2:1 se sektor, kde se nacházeli fanoušci z tvrdého jádra, začal vyprazdňovat. Stačil na to jeden špatný zápas v Evropě a špatný průběžný výsledek v zápase s Podbrezovou, aby příznivci začali opouštět svůj sektor. V tomto případě tak přišli o fantastický obrat, protože Slovan dal během dvou minut dva góly a zápas dokonce vyhrál.

Očekávalo by se, že po tomto budou fanoušci trpělivější, ale nestalo se tak. Na zápase s Dunajskou Stredou se stalo totéž. Těsně poté, co Slovan snížil na konečných 1:3, kdy mělo být odehráno ještě více než 20 minut, opět začali opouštět svůj sektor. Zápasu dohlédli jen čtyři příznivci bratislavského klubu.

Jako příklad lze uvést Trnavu a Dunajskou Stredu. Fanoušek má právo vyjádřit nespokojenost se špatnou formou svého týmu. To však lze pochopit, pokud je tento problém dlouhodobý. V případě Slovana tomu tak skutečně není. Klub prožívá fantastické časy. Získal pětkrát za sebou titul a momentálně prakticky dominuje slovenskému fotbalu díky výkonům v lize i na kontinentě. Pokud však fanouškům stačí jedno krátké špatné období k tomu, aby svůj klub zavrhli, možná je chyba spíše u nich než v samotném klubu.

Dobrým příkladem v naší lize jsou Trnava a Dunajská Streda. Oba kluby se mohou pyšnit skvělou podporou svých příznivců i v případech, kdy klub nefunguje ideálně. Trnava měla po zisku titulu horší sezonu, kdy dlouhodobě hrála na dně tabulky, ale fanoušci svému klubu nezanevřeli. Vytrvali a fandili dál, a odměnou jim bylo zlepšení výkonů týmu. Nyní vyhráli pohár dvakrát po sobě a v lize hrají v horní části tabulky.

Dunajská Streda měla skvělou podporu od fanoušků i v dobách, kdy tým bojoval o záchranu. Stadiony zůstávají plné i poté, co klub v minulém roce nezvládl závěr soutěže a při pětibodovém náskoku přišel o titul. Dokonce i poté, co v tomto ročníku Konferenční ligy vypadl hned v prvním dvouzápase.

V zahraničí se můžeme podívat na příklad jako je Manchester United. Ten prochází svými nejhoršími časy v moderní historii. Klub deset let nevyhrál titul a prakticky dlouhodobě o něj nebojoval. Příznivci však zůstávají trpěliví a svému týmu nedají na své opodstatněné nároky dopustit. V zahraničí nemusíme ani chodit tak daleko. Sparta Praha v sousedním Česku je také fantastickým příkladem. Klub dlouhodobě nedokázal získat titul a s trofejemi to nebylo o nic lepší. Česko, kterému kdysi vládla Sparta, nahradila nejprve Viktoria Plzeň a později Slavia Praha. Příznivci Sparty však byli trpěliví a svůj klub, i když to dlouhodobě nešlo, nepřestali podporovat.

Všechny tyto příklady ukazují, že někdy je třeba být trpělivý a nečekat, že klub bude prožívat jen úspěšné období. Ještě horší je, když se na klub zanevře i v éře úspěchu, přestože prochází jen horšími krátkodobými časy. Většina příznivců slovenských klubů bohužel zatím takto nefunguje, což dokazují i slabé návštěvy v naší soutěži.